Ohlédnutí za českými médii roku 2001
Článek v příloze HN 11.1.2002

Televizní krize ČT, nový deník Super a spory o televizi Nova a TV3 - to byla tři dominantní témata týkající se českých médií roku 2001.

Česká televize - diskuse nekončí

Ani po roce se někteří komentátoři neshodnou v tom, jak hodnotit loňské události v České televizi. I když se do motivů stávky televizních zaměstnanců promítaly také jejich skupinové zájmy a přestože se na obou stranách vyskytly tendence manipulovat veřejným míněním, přinesla televizní vzpoura jednu užitečnou zkušenost. Veřejnost vyslala politickým stranám zřetelný signál: Ruce pryč od veřejnoprávních médií.

Nekonečné diskuse o tom, kdo vyhrál a kdo prohrál, poněkud zamlžují jeden pozitivní rys řešení konfliktu, i když jeho konečný výsledek má daleko k dokonalosti. Krize se řešila standardními způsoby demokratické společnosti, na parlamentní půdě a po rozsáhlé diskusi.

Nejdříve 11. ledna Jiří Hodač rezignoval. 12. ledna Poslanecká sněmovna odvolala Radu ČT a v noci na 13. ledna schválila novelu zákona o České televizi, která později vyšla v mimořádné Sbírce zákonů. Současně proběhlo veřejné slyšení v Senátu.

V pátek 9. února zvolila sněmovna v tajném hlasování prozatímního ředitele ČT Jiřího Balvína a v sobotu 10. února zmizel z obrazovek ČT nápis stávka.

Kvůli televizní krizi se dokonce změnil jednací řád sněmovny, která musela ustavit zvláštní volební výbor, aby mohla zpracovat nově vymyšlené nominace do nové Rady ČT. Ze 161 navrhovaných kandidátů 25. května sněmovna zvolila 15 členů Rady ČT, kteří 1. listopadu po výběrovém řízení jmenovali do funkce ředitele ČT Jiřího Balvína.

Tím se uzavřela kapitola televizní krize, alespoň z hlediska legislativně právního.

Deník Super - kde je hranice?

S heslem "Noviny, které musíte mít", obohatil v dubnu rodinu našich deníků nový bulvár s názvem Super. Majitelem vydavatele e-Media je fond EPIC, který se úspěšně účastnil druhého kola naší kupónové privatizace, a jehož centrála je ve Vídni.

Gustav Wurmböck z EPICu letos v dubnu ve vídeňském Kurieru prohlásil, že Super bude něco na způsob amerického barevného deníku USA Today, což je list pro široké vrstvy, který se nevyhýbá ani politickým tématům.

Během několika týdnů bylo všechno jinak. Po nevýrazném startu se Super rozhodl, že přebije svého konkurenta deník Blesk nejen cenou, ale také odvážností témat.

Začalo to v létě popisem sexuálních praktik Karla Gotta z pera jeho milenek. 21. srpna následovala série polonahých fotografií místopředsedkyně sněmovny Petry Buzkové z chorvatské pláže. Skandální témata vyvrcholila na podzim pomlouvačným líčením života herecké dvojice Šafránková-Abrhám, za které se později Super omluvil.

Právě ta poslední zkušenost naznačuje, kde mohou být hranice publikovatelnosti skandalizujících materiálů. Na jedné straně ty hranice stanovuje právní řád, který dává postižené osobě možnost bránit se u soudu. Ovšem jak se ukázalo, mnohem účinnější zbraní proti nestoudnosti bulvárního tisku je její veřejné odsouzení a odpor veřejnosti, který by mohl ohrozit odbyt daného listu.

Televize ve znamení arbitráží a soudů

Loňský rok přinesl výroky tří mezinárodních arbitráží, které jsou pozůstatkem rozchodu Vladimíra Železného s Ronaldem Lauderem a jeho CME v roce 1999. Lauder si u rozhodčích tribunálů stěžoval jednou na Vladimíra Železného a dvakrát na český stát.

Zatímco v Londýně se český stát ubránil, ve Stockholmu abritráž rozhodla, že Lauderova CME má právo na náhradu škody vzniklé nedostatečnou ochranou jeho investic v ČR.

Česká média však nejvíce zajímala tzv. amsterodamská arbitráž, která se týkala bezprostředně ředitele Novy Vladimíra Železného. Tribunál Mezinárodní obchodní komory už v únoru rozhodl, že Železný musí vrátit CME 27 miliónů dolarů, za což dostane zpět své kdysi hodnotné, ale dnes už bezcenné obchodní podíly v bývalé servisní společnosti ČNTS.

Když Železný požadovanou částku nezaplatil a soudu předložil protipohledávku ve formě směnky pro lichtenštejnskou nadaci Astrona, CME jej zažalovala pro pokus o poškozování věřitele, čímž se roztočil kolotoč policejního vyšetřování.

Obvinění Železného, jeho výslechy a právní úkony k zajištění jeho majetku byly pro média celý rok vděčným soustem, zvláště když novácký ředitel musel strávit dvě noci v cele předběžného zadržení a když soud vzal do vazby jeho advokáta Aleše Rozehnala.

Mediální cirkus kolem jejího ředitele se však provozu Novy bezprostředně nedotkl. Se svými 45-50 procenty podílu sledovanosti zůstala Nova na prvním místě obliby českých televizních diváků. Svým způsobem jí k tomu pomohla nevýrazná nabídka České televize, která v loňském roce ani součtem svých dvou programů nepřesáhla 30 procent podílu sledovanosti. A tak jedinou televizí, které se vyhýbaly skandály, a která posílila svoji pozici na trhu, byla Prima s podílem sledovanosti 18 procent.

Ten, kdo v loňském roce tratil, byla televize TV3. Před dvěma lety vznikla spojením někdejší Galaxie Martina Kindernaye s investory z rodiny fondů americké pojišťovny Prudential. Projekt nepřinesl očekávané výsledky, peoplemetry naměřily jen jednoprocentní sledovanost.

Rozpory mezi partnery TV3 vyvrcholily 6. listopadu, když investor zavřel Kindernayovo studio v Hradci Králové a odvezl si z něj techniku. Následovaly protesty, správní řízení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, černé obrazovky s vysvětlujícími nápisy a odnětí Kindernayovy licence. I když oba znesváření partneři ve vysílání programů s logem TV3 pokračují, budoucnost tohoto televizního projektu je nejistá.

Co tu před rokem nebylo

Na rozdíl od zahraničních událostí byl rok 2001doma chudý na takové spektakulární události, jako byly v barikády antiglobalistů v pražských ulicích nebo útěk ostře sledovaného vězeň Kajínek v roce předešlém.

Média si však našla náhradu v tématu zmizelých dětí. Pátrání po Terezce Svobodové nebo po sourozencích Vosmanských se staly velkými mediálními událostmi, což nepřímo nutilo policii organizovat dosud nevídané pátrací akce.

České deníky při svém boji o čtenáře více než kdykoli předtím zvětšovaly titulky na prvních stranách, které upozorňovaly na témata dne. Ta se střídala jako roční doby, přičemž přednost dostávaly takové kauzy, u kterých se předpokládalo, že k nim občan z ulice má bezprostřední vztah. Vděčným námětem byla v červnu nemoc šílených krav, v létě britské imigrační kontroly na ruzyňském letišti, na podzim aféry s "antraxovými" dopisy.

Existovala však i trvalejší témata, průběžné aféry vlády a ministrů, šetření a souzení ekonomické kriminality, rozjezd Temelína a protesty proti němu. Když přišla nouze, přišla vhod i devitalizace.

Poněkud ve stínu těchto čtenářsky vděčnějších témat se krčily v médiích informace o politickém životě a demokratickém procesu vládnutí v této zemi. Nebýt přítomnosti politiků v Kotlech, Sedmičkách, Naostro nebo Nedělních partiích, možná, že by málokterý občan zaregistroval, že tři parlamentní strany změnily na jaře své předsedy, nebo že se po dlouhých tahanicích poslanci konečně dohodli, jak budeme letos volit.

V první polovině roku se hlavní české deníky "obarvily", nejdříve Právo, později Lidové noviny, v červnu MF Dnes. V loňském roce se také dovršil proces monopolizace a unifikace českého regionálním tisku. Již v létě vydavatelství Vltava-Labe-Press zreorganizovalo své moravské deníky tak, že jejich redakce kopírují nové územní členění, přičemž pod různými názvy v jednotlivých krajích se objevuje stejný rámcový obsah. Zařazením do rodiny regionálních deníků zanikl kdysi slavný deník České, Svobodné a nakonec jen Pražské slovo.

Rok 2001 přinesl i další změny. Parlament přijal nový vysílací zákon, vydavatelství ženských časopisů Mona dostalo nového majitele finský koncern Sanoma, Halina Pawlovská opustila týdeník Story, skončilo rádio Limonádový Joe, zanikl kuriózní deník Ladislava Froňka Špígl, Jana Bobošíková se stala moderátorkou diskusního pořadu Novy Sedmička.

Bylo by toho víc, co by stálo za zmínku. Nelze připomenout všechno důležité. V kronice loňského roku mediálních událostí však jednou provždy zůstane zaznamenána jako černá kaňka temná výhrůžka předsedy vlády Miloše Zemana, který veřejně prohlásil, že jeho vláda hodlá soudními žalobami zničit týdeník Respekt. Naštěstí to bylo jen trapné silácké gesto, které vyznělo do prázdna, protože svobodná, kritická, byť i někdy chybující média, se u nás už stala samozřejmou součástí našeho života.