Hanka, na kterou křičí premiéři
aneb Lesk a bída naivity

V sobotním pořadu Špona místopředseda ODS Miroslav Beneš zahájil své vystoupení slovy: "Já jsem byl šokován tou drzostí premiéra vlády, který se vrhne na paní poslankyni Marvanovou..." (a nepeskuje člena socdem Kavana za to, že jeho nepřítomnost přispěla k odmítnutí návrhu vlády na tzv. povodňový balíček ve Sněmovně).

Když se moderátor pořadu Jakub Železný pokusil zjistit názory na možný návrat Hany Marvanové do ODS, Miroslav Beneš mimo jiné prohlásil: "Já nevím, že by jí někdo v ODS vyzýval, aby se vzdala poslaneckého mandátu..."

Při této příležitosti jsem si vzpomněl na jedno interview v Lidových novinách z roku 1993 a tak jsem ho ve svém archivu vyhledal. (To je výhoda písemného archivu, který sahá dál než elektronické služby Newton pokrývající česká média jen od roku 1996.)

Bývalý předseda Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání Daniel Korte dne 31. května 1993 v LN vysvětloval, proč rezignoval na své členství v Radě v rozhovoru s titulkem: "Ignoroval jsem signály ODS".

Na jednu z otázek Tomáše Smrčka Daniel Korte odpověděl:
"Nedávno jsem mluvil s poslankyní Marvanovou, která mě navrhovala do Rady a teď se staví do pozice matky zákona. Řekla mi - "víte, kdybych věděla, že TO takto dopadne, já bych se tak nezasazovala..." Zeptal jsem se jí, co je to TO. Samozřejmě mi nic neřekla. Já vím, co TO je.
Já vím, že paní Marvanová byla pozvána na kobereček k předsedovi své strany, který na ni řval jak na malou holku, že nějaká disidentská advokátka není kvalifikace, že si může hledat jinou stranu. Odkud to vím? Řekl mi to pan Kovář. Takhle to totiž v té straně funguje."

Pokud toto osobní svědectví Kovář/Korte vychází z události, která se skutečně stala, pak poslanec Beneš se mýlí, když říká, že Hanu Marvanovou nikdo z ODS nevyhazoval.

Zmiňovaná "drzost" premiéra Špidly měla podobu výroku: "Soustava zákonů, které předkládáme, byla narušena tímto infantilním způsobem...", načež následoval potlesk a protesty Sněmovny.

Já si myslím, že slovo infantilní bylo eufemistickým označením něčeho, co se dá nazvat také ignorancí, mírněji pak naivitou. Byl bych rád, kdyby výraz "ignorance" nebyl chápán jako nadávka. Jedno úsloví praví, že každý z nás je v nějakém oboru ignorantem a také já osobně se řadím mezi ignoranty v řadě oborů lidského konání. Omluvou mi budiž to, že se snažím rozpoznat ty obory, v nichž jsem ignorantem, a raději se v nich držím zpátky.

Český ekvivalent ignorance je hloupost, případně naivita. Psychologové tvrdí, že hloupý je ten, kdo nevidí nebo není schopen chápat souvislosti. Já osobně se domnívám, že Hana Marvanová dodneška nedokáže chápat řadu souvislosti a její myšlení se pohybuje ve světě jednoduchých ideálů, které pro ni mají axiomatickou povahu, a které není třeba dále kriticky zkoumat podle konkrétních okolností.

Mohl bych to dokumentovat na jejích zjednodušených představách o fungování médií, ale symptomatická jsou pro ni například interview, která poskytla vloni, 21.června a 5. září české stanici BBC. V té době se Marvanová již naplno vrátila ze své advokátní praxe do politiky a 23. června 2001 v souboji o předsednictví Unie svobody porazila svého soupeře Vladimíra Mlynáře.

Všude tam, kde se Václav Moravec snažil Hanu Marvanovou přivést ke konkrétnímu vyjádření, jak si představuje nápravu poměrů, všude tam, kde musela opustit obecné teze, bylo vidět, jak tápe. Jedinou výjimkou byla otázka obchodního rejstříku, kde Marvanová navrhovala odstranit korupci údajně jednoduchým, dle odborníků však ne zcela jednoznačně účinným lékem - privatizací.

Na druhé straně chápu, že řadovému posluchači mohly deklarace o nápravě věcí veřejných a o obraně práva a spravedlnosti znít sympaticky.

V souvislosti s Hanou Marvanovou si občas vzpomenu na bývalého polského prezidenta Lecha Walesu. Bylo to před dvaceti lety v listopadu 1981, když na festival dokumentárních filmů v Lipsku přijeli někteří kolegové z polské státní televize již s odznáčkem Solidarity na klopě, což jejich jiní kolegové komentovali slovy: "Převlékají kabáty." To převlékání bylo předčasné, neboť právě proto, že hnutí Solidarity se tak úspěšně v roce 1981 rozvíjelo, za dva týdny po festivalu 13. prosince vyhlásil premiér Jaruzelski v Polsku výjimečný stav.

Jeden z polských televizních kolegů nám tehdy řekl: "Podívejte, Lech Walesa je v podstatě nevzdělaný a hloupý člověk. Faktem ovšem je, že za ním stojí dvě třetiny Polska. A to rozhoduje."

Tento údajně "hloupý" člověk nakonec stál v čele hnutí, které svrhlo komunismus v sousedním Polsku. Možná právě proto, že byl "hloupý", že nedohlédl všechna rizika, která si "chytří" lidé dokázali spočítat, a proto začal vzpouru, při které se řídil pouze svým citem a vírou ve spravedlnost.

Ovšem úspěch Walesy byl podmíněn úspěchem celého hnutí Solidarita. Všechno fungovalo až do doby, než sláva Walesovi stoupla do hlavy a začal věřit tomu, že má doopravdy schopnosti státníka. Přestal se řídit radami lidí jako Mazowiecki nebo Michnik, tajemníka a hlavního rádce si udělal ze svého šoféra Mieczyslava Wachowského, a to byl také konec Walesy a jeho státnické kariéry. Doba si o něj řekla v sedmdesátých a osmdesátých letech odboje Solidarity, ale pro standardní politiku demokratického státu byl použitelný jen jako symbol.

Nedělám si žádné iluze o státnických schopnostech Hany Marvanové. Spíše naopak. Nicméně když se před rokem stala předsedkyní Unie svobody, myslel jsem si, že deklarovaný étos jejího vystupování, pro který si vysloužila přízvisko "Hanka z Arcu", by mohl být pozitivním jevem české politiky už jenom proto, že by se pod její vlajkou shromáždili voliči hledající alternativu pravicové politiky s důrazem na fungování právního státu.

Aby však Marvanová mohla splnit tuto roli, chtělo to ještě jednu přísadu - hnutí, politické profesionály, kteří dokážou využít charismatu svého vůdce, shromáždí se kolem něj, podporují ho a jeho abstraktním vizím dají podobu zcela konkrétních a především reálných a také účinných politických kroků.

Hana Marvanová však kolem sebe politické profesionály neměla a zůstala amatérským solitérem. Zůstala sama se svou dobrou vůlí uchránit si osobnostní integritu, sama se svojí politickou ignorancí, mírněji řečeno naivitou, neschopnou pochopit, že politika nejsou jenom dobré úmysly a hezké řeči, ale také schopnost prosazovat konkrétní cíle v konkrétních podmínkách. Sloužila své straně jako vývěsní štít, ale ke slovu se dostala jen zřídka (například když prosadila nezávislé osobnosti na místo vyřazených kandidátů ODA).

Když se jí Václav Moravec vloni v červnu ptal: "Pokud bych dal na to, co se o vás píše v novinách, tak prý jste velmi naivní," Marvanová odpověděla: "Četla jsem to o sobě. Možná lidé zaměňují naivitu za to, že jsem neztratila ideály (...) Myslím si, že ideály do politiky patří."

Asi je dobře, že takoví lidé v politice existují. Jenomže měli by mít schopnosti své ideály prosadit a měli by to s nimi myslet tak vážně, že by pro ně byli ochotni také něco riskovat. A já se nemohu zbavit pocitu, že Hana Marvanová měla svoji politickou a osobnostní integritu hájit ještě před volbami, když se jí nepodařilo přesvědčit své stranické kolegy strachující se o to, zda se US dostane do parlamentu, aby se odtrhli od nepřirozeného dvoukoaličního spojenectví s KDU/ČSL. Mohla si pak ušetřit nepříjemná dilemata. Jenomže to by znamenalo riskovat možnost, že se US do parlamentu nedostane a pro své funkcionáře poslanecká místa nezíská.

Rád bych někdy věděl, jak se Marvanové vedlo v advokátské praxi a jak s ní byli spokojeni její klienti, kteří přišli o peníze v případu zkrachovaléhom H-systému. Kdybych to věděl, měl bych asi více jasno ve svém váhání při odpovědi na otázku, zda Marvanové jde v politice více o ideály nebo o poslanecké křeslo.

Občas si vzpomenu na článek z 19. května 2000 v Lidových novinách "Případ dvou faktur". Autor článku Ondřej Neumnann jej napsal poté, co v redakci Lidových novin se účelově vynořily (zřejmě v rámci probíhajícího sporu mezi ČNTS a CET 21) kopie dvou faktur, každá na 25 tisíc korun, které vystavili bývalí poslanci a předkladatelé novely vysílacího zákona z roku 1995 Martin Příbáň a Hana Marvanová. Účtovali si zde vypracování "odborných stanovisek" pro televizi Nova.

Jak jsem se doslechl, jedno odborné stanovisko se týkalo pokuty za talkshow Áčko s tématem "Živím se svým tělem". A to druhé odborné stanovisko si vyžádal Vladimír Železný někdy na jaře 1999, když potřeboval potvrdit, že licence na Novu je v CET 21, nikoli v ČNTS.

Co tím chci naznačit? V podstatě nic víc, než co jsem už jednou kdysi napsal v Louči zde a zde.