O digitální televizi zpovzdálí
aneb Jenom úředníci DVB-T nezavedou

Kdysi jsem se o přechod televize na terestrické digitální vysílání dosti intenzívně zajímal a dokonce jsem se účastnil některých schůzek skupiny pro digitální vysílání, která připravovala první koncepci přechodu na digitální vysílání v ČR, kterou Rada ČR pro R a TV vysílání vypracovala na pokyn a pro potřebu poslanců parlamentu. Dnes už tento vývoj sleduji spíše z povzdálí, i když čas od času se k tématu vracím.

Před dvěma lety jsem sestavil o digitální TV tematickou stránku v HN. Tamtéž jsem později polemizoval s diskusními příspěvky, pro které byla digitalizace jen účelový argument, jak si to vyřídit se svým soupeřem.

Oceňuji fakt, že bývalý člen RRTV Zdeněk Duspiva problematiku sleduje, a že na internet dodává průběžné informace a různé dokumenty, jako například stanovisko Evropské komise ve českém překladu zde a tady.

Jedním z podstatných sdělení tohoto dokumentu je konstatování, že existuje pluralita scénářů přechodu i pluralita zájmových skupin, které do digitalizace vysílání vstupují. V dokumentu se doslovně praví: „Zatím neexistuje žádný návod či model pro přechod na digitální vysílání. Zkušenosti se liší podle místních podmínek a sítí.“ Závěrečná doporučení proto kladou důraz na to, aby existoval nějaký schválený Strategický plán přechodu na digitální vysílání, do něhož by byly zapojeny také interesované skupiny.

Jak ale vypadá situace u nás? Charakteristický pro ni je výrok ministra informatiky Vladimíra Mlynáře v nedávném rozhovoru pro BBC, když na otázku Václava Moravce, kdy ministerstvo předloží aktualizovanou koncepci přechodu na digitální vysílání, Mlynář odpověděl:
“Ano, tu aktualizaci předložíme v únoru. Trošku se to zpožďuje nikoliv naší vinou, ale problém je nutnost dosáhnout dohody čtyř subjektů, ministerstva informatiky, ministerstva kultury, to by takový problém nebyl, ale pak je tu Český telekomunikační úřad jako regulátor a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a tyto čtyři subjekty se musí shodnout na jednom postupu v mimořádně složité věci, jak přejít na digitální vysílání."

Všimněte si čtyř subjektů, kteří mají rozhodnout o tom, jak se u nás bude digitálně vysílat. Jsou to vesměs orgány státní správy. Proč se nad tím pozastavuji? Protože zpovzdálí sleduji vývoj digitalizace také v zahraničí, vím o tom, jak některé vize a představy o bezproblémovém přechodu na digitální vysílání musely být v Británii, Německu, ve Finsku korigovány nejen proto, že chyběly zkušenosti, ale také proto, že některé představy o budoucnosti byly činěny od zeleného stolu a dělal se účet bez hostinského, který tu hostinu měl vystrojit, tj. bez vysílatelů, telekomunikačních operátorů a výrobců spotřební elektroniky.

A pokud to začalo v západní Evropě trochu fungovat, tak jedině proto, že se zde dokázali zbavit přehnaných iluzí jak o všemocnosti tržních impulsů (Velká Británie), tak o všemocnosti vládních koncepcí (Německo). Ve Velké Británii zkrachovalou ITV-Digital s placenými kanály nahradil úspěšně se rozvíjející Freeview spravovaný triádou BBC, Crown Castle International a BSkyB. V Německu zase dali dohromady pod patronací ministerstva hospodářství a technologie Iniciativu pro digitální vysílání, do které byli pozváni nejen zástupci veřejnoprávních a soukromých vysílatelů a telekomunikační operátoři, ale také výrobci elektroniky, reprezentanti spotřebitelských svazů a experti z výzkumáků. Tato skupina pak připravila scénář přechodu (pdf) (zde v anlické verzi), který tím, že se rozhodl pro postupný „ostrůvkovitý“ přechod na digitál, respektuje německá specifika a hájí jak zájmy diváků, tak vysílatelů, kterým nabízí krátké lhůty nákladného simulcastingu, tj. souběžného vysílání analogové a digitální televize.

Nahlédneme-li do však návrhu aktualizované koncepce přechodu na digitální vysílání v České republice z letošního léta, co zde najdeme? Do nějakého definitivního strategického plánu má daleko, navíc obsahuje návrh na vytvoření „Výboru pro digitální vysílání“, který by měl pracovat pod gescí Ministerstva informatiky v tomto složení (doslovná citace):
„Výbor bude mít podobu meziresortní skupiny (10 až 15 členů) složené ze jmenovaných zástupců zainteresovaných ministerstev (MI, MK, MŠMT, MF, MPSV, MPO, MŽP), zástupců obou regulátorů (ČTÚ a RRTV) a aplikovaného výzkumu (TESTCOM). Činnost výboru nebude klást nárok na státní rozpočet.“

Výbor tedy mají opět tvořit především státní úředníci, kteří budou vymýšlet něco, co nebudou schopni bez spolupráce veřejnoprávních i komerčních vysílatelů, jakož i bez soukromého sektoru telekomunikací a elektronického průmyslu zavést.

Jak to potom v praxi vypadá, jsem zažil v krátké epizodě své účasti ve skupině pro digitální vysílání RRTV v roce 2000. Někteří experti nominovaní státní správou a jejími institucemi zde sice měli jen chabé znalosti o ekonomice televizního vysílání, zato však velice dobře věděli, jaká firma by u nás mohla vyrábět set-top boxy, a že by bylo dobré, kdyby je stát dotoval.

O tom, jak snadno se dají státní úředníci přímo či nepřímo zlobbovat, nemám žádné iluze, zvláště pokud příslušný státní úředník je závislý na přísunu expertních informací, kterými sám nedisponuje. Takže nevím, proč do „Výboru pro digitální vysílání“ nejsou přizváni také Česká Televize, Český rozhlas, ale také Nova a Prima, České radiokomunikace, Český Telecom, Czech Digital Group a další zájmové skupiny, které by pak nemusely lobbovat přes státní úředníky, ale mohly by hájit své zájmy přímo a navrhovat možná řešení bezprostředně u jednacího stolu.

Rád bych se ještě zastavil u Mlynářova eufemismus, že předložení koncepce se „trošku zpožďuje nikoli naši vinou“. Pokud vím, tak koncepci digitalizace vysílání má Mlynář ve své gesci už jeden a půl roku. Převzal ji od Ministerstva dopravy a Ministerstva kultury jednak proto, že se jedná o novou informační a komunikační technologii a také proto, že právní rámec přechodu na digitální vysílání by měl tvořit zákon o elektronických komunikacích (rovněž ve zpoždění).

Namísto toho, aby Ministerstvo informatiky navázalo na vykonanou práci, rozvinulo diskusi a uvedlo do souladu protichůdné zájmy, které přechod na digitální vysílání zákonitě v sobě obsahuje, několik měsíců se nedělo nic, od léta se připomínkuje a koncepce stále stojí na svém počátku. Kdo jiný by měl za to nést odpovědnost, než Mlynářovo ministerstvo a jeho personál???

Ono s tím zdržením se to táhne již několik let. Zrekapitulujme události.