Třikrát na konci týdne
Uniformovaní revizoři, Chytrý prachy a arbitrážní spiknutí

Vždycky jsme si myslel, že každé seriózní médium by mělo při hře na četníky a na zloděje stát na straně četníků. Někdy mám však pocit, jakoby média fandila spíše té druhé straně. Naposledy MF Dnes ve způsobu informování o tom, že revizoři pražské hromadné dopravy mají nosit uniformy. Sobotní vydání věnuje tomuto tématu hned pět příspěvků. Jednou celostátně, jednou v pražské příloze o věci píše Jan Ziegler. Glosu Pražským perem přičinil Hanuš Hanslík, na komentářové stránce se ke zprávě vyjadřují Miroslav Kemel obrazovou karikaturou a Jana Bendová krátkou kurzívou.

Podle mého názoru oba dosti hloupým způsobem. Kemel nakreslil bubnujícího revizora s textem: "Omlouvám se za ten randál, ale jako revizor musím při nástupu do vozu mít uniformu a zabubnovat na buben". Bendová si zvolila bonmot s Gogolovým revizorem a ironicky naznačuje, že se alespoň revizoři Pražského dopravního podniku zdarma obléknou.

Kupodivu, i ve svém blízkém okolí jsem se setkal s onou pokřivenou perspektivou pohledu na věc, jakoby tím hlavním účelem kontroly bylo pochytat co nejvíce viníků, nebo u dopravní policie nasázet co nejvíce pokut, namísto původního účelu, tj. hrozbou sankce působit proti tomu, aby lidé jezdili na černo a řidiči porušovali dopravní předpisy. Sankce by měly být prostředkem, nikoli účelem. Jestli se vybere méně pokut, ale zvýší se obrat dopravních podniků, protože lidé si budou ze strachu před uniformou kupovat jízdenky, pak opatření splní svůj účel. Nehledě na to, že jsem se za chování pražských revizorů vůči cizincům občas musel stydět.

x x x

V aktualitách Louče jsem se už zmínil o tom, jako weblogy komentují nový typ televizních pořadů Svůdná šance na Primě a Chytrý prachy na TV Praha a TV Hradec Králové.

Rád bych věděl, kolik lidí se nachytá na fatu morganu čtyřicetitisícové výhry, protože uhádnout počet pingpongových míčků v krabici je téměř nemožné. Je tu sice šance dosáhnout na menší jedenapůltisícovou výhru, když odpovíte správně na triviální soutěžní otázku. Jenomže to se musíte propracovat do studia jako vybraný třiatřicátý či padesátý příchozí hovor od daného časového okamžiku.

Právě tento způsob výběru ve mně nevzbuzuje příliš velkou důvěru, protože není dostatečně transparentní. Podobné pořady jsem viděl v německých televizích a pamatuji si, že o tom, který z příchozích telefonních hovorů se dostane do studia, rozhoduje nikoli kdosi neviditelný v pozadí, ale moderátor, který viditelně zmačkne knoflík, jenž mu vygeneruje právě ten hovor, do kterého se právě strefil.

Lidé by měli být opatrnější už vzhledem ke špatným zkušenostem z podvádění v televizním Bingu. Pokud se majitelé Primy domnívají, že jim tímto varováním kazím kšeft, tak ať se nezlobí na mně, ale na sebe, a zvolí čitelnější a průhlednější způsob vybírání příchozích hovorů. Já osobně bych nikdy 38 Kč za zavolání do Svůdné šance neobětoval. Nehledě na to, že i ty německé stanice jsou o polovinu lacinější, obykle stojí 0,49 centů, tedy asi našich 16 Kč.

x x x

Šéf novácké publicistiky Radek John v rozhovoru pro Česká média se přihlásil ke spikleneckým teoriím ve věci prohrané arbitráže sporu o televizi Nova. Doslova zde říká: "Pochybení českého státu v celé kauze jsou opravdu neuvěřitelná. Až člověk pochybuje jestli šlo opravdu jen o krystalickou neschopnost některých konkrétních lidí anebo už o zlý úmysl anebo dokonce dobře zaplacenou špinavost."

Nepochybuji o nečistotě boje, který se ve sporu o televizi Nova vedl. Pro mě však nemají daleko ke špinavostem také tvrzení Vladimíra Železného, která přednesl ve své prezentaci před vyšetřovací komisi parlamentu ve věci arbitráže. Využívaje komplikovanosti případu a neznalosti nezasvěcených zde nejen neuvěřitelným způsobem mlží, ale přímo lže. Toto ostré tvrzení jsem schopen dokázat na základě archivu shromažďovaného po léta z veřejných zdrojů.

Vladimír Železný se totiž potýká s jedním problémem, který má povahu kvadratury kruhu. Všechny zlé kroky podniknuté v České republice v letech 1993-1998, které ve své prezentaci před poslanci Železný svádí na Laudera a jeho CME, konal totiž nikoliv Ronald Lauder, případně šéf CME Ronald Fertig, ale jistý Vladimír Železný jako ředitel ČNTS a spoluvlastník CET 21. Tím se pak bývalý ředitel Novy (rozuměj: ČNTS ve většinovém vlastnictví CME) dostává do schizofrenní situace, když například říká: "Proto pro CME představovala takovou úlevu novela mediálního zákona (301/95, která umožnila rušit licenční podmínky - pozn. mš) platná od 1.1.1996. Proto jsme (sic!! kdo "my"?) jménem ČNTS, po schválení novely, doručili poslankyni Marvanové obrovskou kytici růží.".

Administrativní nedostatky, na které dnes Železný poukazuje a přisuzuje je Lauderovým společnostem, způsobil on sám a jeho advokáti, kteří zacházeli s vysílací radou v letech 1994-6 jako s hadrem na podlahu, ignorovali vysílací zákon a dělali si, co chtěli. Vzpomínám, jak pokus přivést Železného a CET 21 k odpovědnosti správním řízením pro "neoznámení celkem devíti změn, k nimž došlo v období od 2.6.1994 do 4.12.1995" vyšumělo do prázdna, když Železného advokáti opáčili: "domnívali jsme se, že oznámením je i ústní sdělení Radě do protokolu. Radou byly tyto změny očividně akceptovány," a bylo vymalováno. Nikdo si na Železného tenkrát netroufal a panáčkovala před ním i mediální komise. (Mám na mysli například jednání v Harrachově 1996).

Těch špinavostí na obou stranách sporu o Novu bylo dost a dost, ale to Vladimíra Železného neopravňuje k tomu, aby tím, jak zastírá svoji neblahou roli v celém případu, uváděl poslaneckou komisi v omyl. Tím spíše, že tento postup pak může znehodnotit i takové argumenty, ve kterých má Železný pravdu.