Ve středu 21.1.2004 zorganizovalo občanské sdružení Agora Central Europe v pražském kině Na Perštýně diskusní večer "Česká televize: za co si ji platíme?". Moderátoři Jana Šmídová a Petr Vacek vedli diskusi na čtyři témata se čtyřmi pozvanými hosty. Byli to: Jana Bobošíková, poslankyně za ČSSD Eva Nováková, bývalý ředitel ČT Ivo Mathé a současný analytik a poradce ČT Nikolaj Savický.
Ke čtyřem tématům: 1. “zda vůbec ČT?“, 2. „jaký obsah ČT?“, 3. „jak financovat?“ a 4. „jak kontrolovat?“ diskutovalo široké spektrum účastníků sahajících od odborářů ČT, přes Petra Cibulku, bývalého pražského primátora Kasla, až po známé české dokumentaristy (Třeštíková, Činčerová) a ministra kultury Pavla Dostála. Atmosféra v sále byla spíše „proveřejnoprávní“, což se odrazilo v absenci ostřejší kritiky ČT. Jak už to při podobných diskusích bývá běžné, většina lidí si v diskusi ohřívala tu svoji polívčičku, čímž nechci snižovat výskyt některých zajímavých myšlenek.
Vzdávám se nároků na objektivitu a uvedu jenom několik bodů, které jsem si zapsal, protože mě subjektivně zaujaly:
Vystoupily zde dámy z občanského sdružení na podporu veřejnoprávní televize, které se usneslo, že její členové budou platit dobrovolně 100 Kč měsíčně. Zatím však nezaplatili, nevědí, jak to do ČT pravidelně posílat.
Nikolaj Savický (OPRAVENO 26.1., v původním textu byl uveden Ivo Mathé) se odvolával na svědectví Jany Bobošíkové a na předvolební kampaň roku 1998, když odporoval vystoupení Petra Cibulky, jenž prohlásil, že ČT lže stejně jako komerční televize, navíc nepouští do televize malé strany a „zatajuje pravdu většiny“. (Pozn.: Je zvláštní, jak často lidé své osobní názory a zkušenosti automaticky vydávají za většinové, přestože fakta mluví jinou řečí - viz 0,59 procenta hlasů Pravého bloku v posledních volbách. Heslem „my všichni“ se zde zaštiťovalo více účinkujících, i ten starší muž, který v závěru na sebe prozradil „nesnáším TV Nova“.)
Ministr Dostál si zde vyřizoval účty s Janou Bobošíkovou, když od ní žádal dementi jakéhosi jejího výroku o „drahé televizi ČT“, který jsem pak následně a marně hledal v monitoringu Sedmičky. Jako argument láce výroby ČT použil Dostál cenu 70 milionů za 13 dílů Nemocnice na kraji města, což je dnes suma tak na natočení dvou tří kinematografických filmů, na což Bobošíková odpověděla „trabant také jezdí.“
Ad: Jana Bobošíková. V bodu 1 přiznala právo konceptu televize veřejné služby na existenci, ČT označila jako „obrovský potenciál nezávislosti“, který však není využíván, protože ČT neplní své veřejnoprávní poslání. V bodu 2 vidí hlavní úkol ČT v kvalitním zpravodajství a původní české tvorbě. K bodu 3 by zrušila reklamu v ČT a výrazně navýšila televizní poplatek, v bodu 4 nic nenamítala proti tzv. trojnožce, tj. Radě ČT volené ze tří zdrojů.
K možnému spojení ČT a ČRo do jedné organizace, které podpořil například Jan Kasl, Mathé uvedl, že úspory by byly okrajové (např. společné zpravodajské zdroje, zahraniční korespondenti), přičemž není záruka, že nad dvěma administrativami nevyroste administrativa třetí.
Vyskytli se zde i zastánci přímé demokracie, kteří navrhovali, aby se členové grémia kontrolujícího ČT a ČRo volili přímou volbou ve volebních okrscích.
Odborář Dekoj žádal, aby se výše financí přidělených ČT odvodila od definované společenské zakázky, což jest teze, kterou razil také bývalý zastupující ředitel ČT Petr Klimeš.
Odborář Dub protestoval proti používání slova „navýšení poplatku“, ten poplatek je prý třeba především dorovnat, protože ho inflace snížila.
Mně osobně nejvíce konvenovaly názory Nikolaje Savického, zvláště ty, ve kterých upozornil na jedinečnost neopakovatelnost podmínek trhu, tradic a kultury, která nutí hledat vlastní řešení a nespoléhat se na ideologicky motivované koncepty nebo na mechanické kopírování zahraničních vzorů.
Přestože jsem se tady příliš mnoho nového nedozvěděl, nelituji, že jsem se do kina Na Perštýně dostavil. Potkal jsem tu řadu známých tváří, s nimiž jsem si popovídal o aktualitách českých médií.
I když to na první pohled vypadalo, jako by si tu diskusi u Agory objednala Česká televize, pochopil jsem, že ČT byla pro Agoru pouze jednorázovým tématem v řadě jejích veřejných debat. Jak vyplývá z webové stránky Agory Central Europe, v únoru se tady bude diskutovat o hypermarketech a o Evropském parlamentu.