Ta akce se jmenovala „Seminář k problematice médií veřejné služby“ a konala se dnes v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu. Původně snad byla určená pro osvětu poslancům, ale ti měli zřejmě jiné starosti, protože jejich počet se dal spočítat (včetně senátora Outraty) na prstech jedné, možná dvou rukou. Vypadalo to, jakoby opozice tuto akci vládních stran bojkotovala a poslala sem jen své parlamentáře. Byli to místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová a poslanec KSČM Pavel Kováčik. Lidí z médií a přidružených lobbyistů tu však bylo plno.
Seminář měl tři části s názvy: „úloha médií veřejné služby“, „financování médií veřejné služby“ a „digitalizace“.
Bez nároku na objektivitu uvádím několik subjektivních postřehů, které jsem si zapsal
- PhDr. Jaromír Volek se omluvil z účasti na prvním panelu, do něhož měl připravit vstupní informaci, a tak za něj musel zaskakovat úvodem moderátor Václav Moravec.
- Šéf české kanceláře BBC Vít Kolář si postěžoval na povrchnost českých novinářů, informujících o aféře Kelly, o zprávě lorda Huttona a důsledcích, které to má pro BBC. Na závěr poznamenal, že sebelepší zákon nezajistí dobré fungování vysílání veřejné služby, jestliže se k zákonu nepřidá také příslušná politická kultura (citováno přibližně).
- Zdeněk Šámal, šéf zpravodajství ČT, souhlasil s Irenou Válovou, že se nelze jen ohlížet po zahraničních vzorech, protože specifické podmínky vyžadují specifická řešení. Zároveň nesouhlasil s předsedou PSP Lubomírem Zaorálkem , že se o vysílání veřejné služby málo diskutuje. Podle něj je těch diskusí až moc, ale nevedou k žádnému závěru. Svůj úkol ve zpravodajství vidí v tom, že chce přinášet „zprávy, o kterých je dobré vědět, ale není zábavné se na ně dívat.“
- Ministr kultury Pavel Dostál zahájil své vystoupení slovy: „Milí tři poslanci...“, ale byl upozorněn, že těch poslanců je možná šest. Hlavním záměrem novely zákona o České televizi je podle něj: zajistit co největší nezávislost ČT, a vytvořit takovou Radu ČT, která nebude pracovat ve stavu permanentního ohrožení a strachu před odvoláním. Jak jsem se z Dostálova vystoupení dozvěděl, tzv. „trojnožka“ volby Rady ČT ze tří zdrojů možná přesune jednu nohu z úřadu „premiér“ na úřad „prezident“. O opozici vůči mediální legislativě se vyjádřil slovy: mediální Národní fronta ODS a KSČM.
- Poslankyně Táňa Fischerová definovala rozdíly komerčního a veřejnoprávního vysílání takto: Komerční televize vytváří konzumenta, televize veřejné služby vytváří občana (citace není doslovná).
- Poslanec Kováčik se zastal opozice proti Dostálovu útoku. Prohlásil, že „trojnožka“ je ústupem od demokracie, protože tím, kdo nejlépe reprezentuje společnost, je prý Poslanecká sněmovna. Chtěl by definovat veřejnou službu co nejkonkrétněji a žádal, ať neúspěch vládní mediální legislativy není sváděn na opozici, protože když má někdo 101 hlasů, měl by být schopen své návrhy prosadit.
- Petr Uhl oponoval poslanci Kováčikovi v tom, že by Rada měla být politicky definována, v Radě ČT nikdo nemá většinu, neboť v ní sedí nezávislé osobnosti. Obvinil pak KSČM z toho, že se zpronevěřuje komunistickým ideálům.
- Werner Rumphorst, šéf právního oddělení Evropské vysílací unie EBU naznačil klíčové otázky, na které je třeba odpovědět. Je třeba stanovit, co by měla veřejná služba dělat, musí se zjistit náklady této služby a nakonec je třeba vymyslet, jak to všechno financovat. Následovala kratší přednáška o koncesionářských poplatcích a o tom, že bez reklamy vyžijí buď velké (BBC) nebo bohaté (skandinávské) rozhlasy a televize.
- Dotaz režiséra Pavla Štingla na to, zda má vláda připravený krizový scénář pro případ, že koncesionářský poplatek nebude zvýšen a České televizi dojdou peníze, zůstal bez odpovědi.
Tím jsem téměř vyčerpal své poznámky z první části semináře. Informace o zbylých dvou částech přenechávám jiným. Do druhé části semináře o financích jsem připravil vstupní prezentaci, kterou jsem umístil (formát PPT) na server Louče.