Miroslav Kollár jako předseda Rady Slovenské televize informoval o situaci na Slovensku, rekapituloval historický vývoj, kdy STV spadla do dluhů a do závislosti na dotacích. Nyní se jedná o tom, jak provozní dotace (nový ředitel STV Rybníček je slíbil odstranit) přeměnit na dotace účelové.

Moderátor Václav Moravec položil všem zástupcům politických stran otázku, zda bude možné dojít ke kompromisu ve věci financování veřejné služby.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová (ODS) připomněla současnou obtížnou a napjatou situaci v Parlamentu. O tom, zda se dojde ke kompromisu, rozhodnou odpovědi na subotázky, např. zda a jak zajistit lepší výběr poplatku, zda výměnou za zvýšený poplatek by neměla reklama postupně odejít z ČT. Připomněla, že návrh poslance Plevy (ODS) měl svým způsobem blízko ke zmíněnému „rumunskému řešení“, ohlasy veřejnosti na tento návrh jsou však špatné.

Lubomír Zaorálek (ČSSD) prohlásil, že by nebylo moudré brát reklamu z ČT právě teď, když opět není jasné, jaká je struktura vlastníků TV Nova, a tedy, kdo by tímto krokem získal monopol na televizní reklamu.

Poslanec Kováčik (KSČM) se k možnému kompromisu vyjádřil pesimisticky. Současná bitva o média je prý neefektivní stejně jako všechny bitvy předešlé. Znovu odmítl odpovědnost za stagnaci mediální legislativy, je to prý odpovědnost vlády. Je třeba odejít od současného systému a přejít na systém státních dotací, které budou poskytovány na základě státní objednávky.

Předseda mediální komise Jaromír Talíř (KU/ČSL) rekapituloval situaci, v níž proti sobě stojí dva návrhy, jeden od poslance Plevy (ODS), a druhý vládní koaliční. Konstatoval, že shoda panuje ve věci lepšího výběru poplatků, částečná shoda existuje ve věci reklamy v ČT, není však shoda co do výše této reklamy a výše poplatku.

Ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík v diskusi informoval o finanční situaci ČRo. Nová sazba DPH zvedne spojové náklady o 62 milionů, zákon ukládá zřídit studia v každém kraji, ale peníze na to nejsou a tak se omezuje rozsah činnosti. ČRo odešlo už z jedné středovlnné frekvence (úspora 53 milionů), bude možná muset odcházet i z dalších. ČRo má jeden z nejstarších archivů v Evropě, jehož provoz něco stojí. Nelze se tak lehkomyslně zbavovat rodinného stříbra a kulturní tradice.

Na dotaz Jany Šmídové z ČRo6, zda se budou rozhlasové a televizní poplatky projednávat odděleně, ODS odpověděla „spíše ano“ a KSČ potvrdila své tvrdé stanovisko „pro ČT nic, pro ČRo možná“.

Lubomír Zaorálek připomněl, že věc se bude projednávat za 12 dnů, takže bude problém další návrhy technicky zvládnout.

Místopředseda FITESu Martin Skyba se dotázal, proč si ODS předsevzala zničit Českou televizi. Miroslava Němcová tento způsob kladení otázky rozhodně odmítla, neboť není podložen fakty.

Eva Dubová z útvaru televizního poplatku ČT doložila, že lepší výběr poplatků na základě nějaké novely poplatkového zákona situaci ČT nevyřeší. Mají spočítáno, že reálný výnos takového opatření by byl asi 100 milionů korun v letošním roce, což ČT nepokryje ani inflační ztráty posledních let. Na dotaz, jaké je stanovisko k indexaci poplatku podle inflace, odpovědi z panelu zněly: ČSSD a KDU/ČSL „ano“, ODS a KSČM „ne“.

O třetí části semináře věnované digitálnímu vysílání podrobně informuje Zdeněk Duspiva, takže se omezím pouze na příspěvek Wernera Rumphorsta, ve kterém mě zaujaly tyto myšlenky:

Vypínání analogového vysílání („switch-over date“) v západní Evropě optimisté kladou do let 2005-6, realisté kolem roku 2010.

Existuje začarovaný kruh, ve kterém vysílatelé nemají motivaci k nabídce nových digitálních programů, protože neexistují digitální diváci, a tito diváci nemají motivaci k nákupu digitálních set-top boxů, protože neexistuje atraktivní nabídka digitálních programů. Digitalizace zemského vysílání pokročí teprve tehdy, až dojde k průlomu na velkých trzích, kdy masová výroba set-top boxů sníží jejich ceny a příjem se rozšíří.

Nejsou evropská pravidla pro digitální vysílání, ta se určují na národních úrovních. Jsou vůbec při DVB-T třeba, když digitální satelit se rozvinul i bez nich? Ano, protože tady existují tři nebezpečí.

Podle Rumphorsta bychom se neměli slepě hnát do DVB-T, pokud se nevyřeší některé otázky. Tzv. „telecom package“ Evropské Unie přišel pozdě, kdy karty už byly rozdány, takže nebyl stanoven jednotný standard (např. MHP), neřeší se interoperabilita, její vyžadování se ponechává v kompetenci národních vlád.

Veřejnoprávní multiplex je v Evropě běžnou realitou. Must-carry rule (povinnost umisťovat program) pro veřejnoprávní programy se uplatňuje na všechny platformy (kabel, DVB-T).

O kritice, kterou si v diskusi vysloužila Aktualizace Koncepce přechodu na zemské digitální rozhlasové a televizní vysílání v ČR Ministerstva informatiky, se píše i v jiných zprávách. Kromě toho, že koncepce nezohlednila zájem rozhlasů se na digitalizaci podílet (což vyvrací i tato webová stránka ČRo), řeší jenom začátek přechodu a dva multiplexy, a vůbec se nezmiňuje o dalších etapách, případně o cílovém stavu. Přítomný Mlynářův náměstek Michal Frankl o své kompetenci v tomto ohledu příliš nepřesvědčil. Zvláště tvrzením, že prý není třeba žádná legislativa, že všechno lze vyřešit smluvními vztahy mezi držitelem telekomunikační licence (provoz multiplexu) a provozovateli vysílání.