Výročí Novy a média
(Glosa, která se rozrostla v článek)

Následující text jsem začal psát pro levou stranu Louče jako krátkou poznámku o včerejším interview BBC a dnešní tematické straně deníku MF DNES. Nakonec z toho vznikl delší článek s četnými internetovými odkazy pro ty, kteří se o historii a současnost Novy zajímají hlouběji.

Profesionální "novologové" si mohou do svého archivu zařadit informačně bohatý rozhovor BBC s generálním ředitelem televize Nova, v němž Petr Dvořák dosti otevřeně hovoří o poměrech v Nově, a kromě jiného oznamuje: “doktor Železný se nikdy nestane šedesátiprocentním vlastníkem.“

I když Dvořák nechtěl „předem prezentovat naše obchodní plány“, připustil, že pro digitální vysílání by Nova mohla připravit další programy. Zároveň odhalil jisté mezery ve znalosti zákonů ve větě: „pokud by se naskytla nějaká možnost vstupu do rádiové stanice, samozřejmě pokud možno celoplošné, pak bychom to významně zvažovali.“ Jak známo, současný zákon zatím souběžné vlastnictví celoplošné televize a celoplošného rádia nedovoluje.

V rozhovoru Petr Dvořák také informuje o tom, jak Peter Kršák, jeden z mála nezpochybněných spoluvlastníků Novy, žádá od PPF miliardové částky za svůj podíl v CET 21. Tentýž Peter Kršák má v MF Dnes rozhovor, který doplňuje tematickou celostranu MF Dnes, jejímž hlavním materiálem je článek Jindřicha Šídla Příběh mužů, kteří (ne)stvořili Novu.

V Šídlově článku se sice dozvíme, že Josef Alan, Vlastimil Venclík, Fedor Gál a Peter Hunčík zinkasovali při prvním prodeji Železnému 150 milionů a při „zbytkovém“ prodeji PPF 370 milionů korun, ale ponechává bez oponentury zjevnou Kršákovu nepravdu „Z Novy jsem nedostal nikdy nic. Když to přepočtu na ty roky, vyjde to tak na dva tisíce měsíčně“. Pokud vím, tak minimálně až do prodeje podílů (a možná i potom) dostávali všichni společníci CET 21 tzv. konzultantský plat, který CME v účetnictví vykazovala jako „náklady na udržení licence“..

Jestliže Vlastimil Venclík, v jehož slovech podle Šídla „dnes zní zvláštní směs rozhořčení a rezignace“ v závěru článku praví: „Možná jsme dávno, hned na začátku, měli jít a licenci vrátit. Ale dokázal by to někdo?“, tak míří k jádru pudla historie, kterou David Smoljak tento týden v parodickém dopise psa Nováka adresovaném televizi Nova popsal takto: „všichni ti strejdové, co předtím seznámili Tvého tatínka s bohatou zámořskou nevěstou, hned po svatbě kamsi vypařili. Tedy apanáž od Tebe brali, a pěkně mastnou, ale jinak se tvářili, že Tě neznají a nenesou za Tebe žádnou odpovědnost. Vypečená famílie... „.

Nechci moralizovat. Venclíkova otázka „dokázal by to někdo?“ míří na všechny z nás. Ale i při velké toleranci k jednání otců zakladatelů CET 21, jedno jim odpustit nemohu. Mám na mysli datum 2. ledna 1996, kdy vstoupila v platnost deregulační novela vysílacího zákona (detaily vzniku té novely jsem popisoval zde a zde a tady), a kdy se dostavil do úřadu Rady ČR pro R a TV vysílání reprezentant těchto respektovaných osobností, společníků CET 21, a požádal o zrušení všech licenčních podmínek, které se Železnému a Lauderovi tehdy nehodily do krámu. Které to byly, je možné zjistit v příloze Louče. Doporučuji všimnout si zvláště změn v podmínce číslo 8 a likvidace podmínky číslo 11, které se zmiňovaly o povinnosti investovat do původní dramatické tvorby.

Nikdo od pánů Alana, Venclíka, Gála a Hunčíka nechtěl, aby tu licenci vraceli. Nikdo od nich nechtěl, aby se vraceli do chudoby a vzdávali se bohatství, které jim tak snadno spadlo do klína. Vždyť by si na své peníze přišli i tehdy, kdyby Železného odmítli se slovy: „Milý Vovko, něco jsme při udělování licence slíbili, tak alespoň něco, když ne všechno, bychom měli splnit. Nova už teď vydělává dost peněz na to, aby si jistý luxus původní a kvalitní tvorby mohla dovolit a proto s rušením některých licenčních podmínek nesouhlasíme.“

To se však nestalo. Ano, vím, že společenskou smlouvou o založení ČNTS z roku 1993 byli otcové zakladatelé CET 21 od rozhodování o televizi Nova odstaveni. Nicméně až do doby, než se nechali uplatit, byla síla jejich podílů dostatečná na to, aby mohli alespoň ve věci licenčních podmínek prosadit své stanovisko. Na své peníze by si přišli tak jako tak a navíc by se až nadosmrti nemuseli trapně vymlouvat tváří v tvář dotěrným otázkám novinářů, dnes také policistů a soudců.

Škoda, že nelze shromáždit na internetu všechny rozhovory „otců zakladatelů“ v českých médiích v plném znění a vychutnat si jejich rozpory a uhýbání. K mání je například jenom úryvek z rozhovoru s Fedorem Gálem uvedený editorialem šéfredaktora Týdne. Jenom několik citátů zachovala Louč z rozhovoru, který poskytl týdeníku Ekonom Vlastimil Venclík. Naproti tomu šířeji jsem komentoval rozhovor Petera Hunčíka pro týdeník Euro, který je zachován také díky serveru Česká média. Přeji hezké čtení.