Ad a) Podíváme-li se k našim polským a maďarským sousedům, zjistíme, že se tady poměrně slušně rozšířil příjem kabelové (Maďarsko) a satelitní (Polsko) televize.

Jestliže dnes v Polsku pracují dvě satelitní platformy Cyfra+ a Polsat Cyfrowy, které mají téměř jeden milión abonentů, pak srovnání s českou nabídkou UPC Direct, kterou si předplácelo vloni 76 700 domácností, mluví samo za sebe. I když k tomuto číslu připočtu individuální satelitní diváky lovící CzechLink a volné nekódované kanály, i tak se nedostanu výše než nad nějakých 200-300 tisíc domácností.

Podobně dopadne Česká republika ve srovnání s penetrací kabelové televize do domácností ve srovnání s Maďarskem. V Česku naši dva největší kabelové operátoři UPC a Karneval mají dohromady 570 tisíc abonentů, a připočtu-li k tomu neasociovanou kabelovku F.C.A. (40 tisíc) a další drobné obecní provozovatele, mohu dojít k číslu kolem 700 tisíc připojených domácností. Maďarsko s přibližně stejným počtem obyvatel jako v ČR registruje 1,9 milionů abonentů. (Údaje jsou z loňského společného zasedání dvou kabelových asociací – MKSZ s 18 členy: 1 070 000 abonentů, MKHSz s 212 členy: 877 736 abonentů – viz zprávy na http://www.media-kabel-muhold.hu/).

Je jasné, že malý divácký potenciál kabelové a satelitní televize nedává velkou šanci na návratnost tematických televizních programů, pokud nejsou poskytovány na bázi placené televize pay-tv jako například Galaxie Sport, Hallmark a další programy mluvící česky.

Právě proto mohl vzniknout v Polsku v srpnu 2001 zpravodajský program TVN24, jako součást expanzivní strategie majitele komerční televize TVN, finanční skupiny ITI. Také proto v prosinci 2002 začal v Maďarsku vysílat zpravodajský program Hír TV, do něhož vložilo peníze 23 investorů.

Rozpočet Hír TV je něco přes 1,5 miliardy forintů ročně, což jest asi našich 200 milionů korun, a podle některých zpráv se má v letošním roce objevit už první provozní zisk, který by mohl začít splácet dluhy z investic. Také TVN24 se prý už dostává z červených od černých.

Ad b) Pokud nejsou vytvořeny tržní podmínky pro vznik zpravodajského kanálu, mělo by být otázkou cti a prestiže něco podobného vybudovat z veřejných zdrojů, zvláště když technické kapacity není třeba nově budovat a lze využít existující produkční základnu.

Já tvrdím, na rozdíl od některých lidí z ČT, že zpravodajský kanál bylo možné už před léty vytvořit i v rámci stávajícího rozpočtu, s vícenáklady nepřesahujícími 50 milionů Kč (cena jednoho televizního seriálu). Stačilo zařídit odbavovací pracoviště, existující příspěvky z ČT1 a ČT2 dát do bloků a dodat jim jinou hlasatelskou ambaláž a nechat je v programu rotovat, jako to dělají jiné stanice.

Takový kanál by lépe využil potenciál regionálních zpravodajů, jejichž příspěvky se toulají v málo sledovaných časech. Takový kanál by mohl vysílat přímé přenosy z parlamentu, aniž by je musel zaznamenávat a umisťovat do nočních časů. Takový kanál by mohl více využívat nabídky Euronews, ke které se ČT jako člen EBU dostává zdarma.

To všechno by bylo možné, kdyby bývalí ředitelé měli tu vizi a odvahu něco podobného vytvořit a nabídnou na satelit a do kabelových sítí. Co na tom, že by takové vysílání šlo zpočátku „do prázdna“. Bylo by tu alespoň něco, na čem by se mohlo dále stavět.

x x x

Závěrem několik informací ke slovenskému zpravodajském kanálu TA3. Také on vznikl na netržním základě. TA3 začala vysílat v září 2001 tak, aby ještě stihla předvolební kampaň jara 2002. Nejsem daleko od pravdy, když tvrdím, že to byla politická podpora ze zahraničí, která stála u zrodu TA3. Demokraté v cizině se obávali, aby se nezopakoval volební rok 1998, ve kterém existující slovenské televize, zvláště veřejnoprávní STV, posluhovaly politickým stranám a Mečiarově HZDS.

A tak se náhle objevily peníze britského investora Millenium Electronics, které podpořily projekt Martina Lengyela, bývalého zpravodajce rádia Twist a bývalého mluvčího Mikuláše Dzurindy. Po volbách, na podzim 2002, Millenium Electronics 50 procent svého podílu prodalo finanční skupině J&T, která v průběhu loňského roku získala TA3 celou, když odkoupila zbývající podíly, včetně těch, které měl Martin Lengyel. Podle nepotvrzených informací pracuje TA3 s rozpočtem 90-100 milionů SK, což sice stačí na provoz, ale nikoli na splácení investic.

Na Slovensku tedy šel vývoj ve směru, který popsal Karel Hvížďala v nedávném rozhovoru pro HN „Až moc (také mediální – poznámka mš) přejde na mezinárodní korporace, z politiků budou bezvýznamní, ale díky úplatkům bohatí hráči.“.

Teď už jenom čekám, kdy také naše finanční skupiny se rozhodnou zainvestovat a zadotovat zpravodajskou televizi tak, jak to udělal Karel Schwarzenberg s Respektem, Sebastian Pawlowski s Týdnem a skupina PPF s týdeníkem Euro. Žádné z těchto médií si podle mého názoru na sebe nevydělá a v případě potřeby mohou sloužit jako vlivová agentura svým chlebodárcům. Tím nechci říci, že závislost redakčních kolektivů na vlastnících a donátorech je prvoplánová. Ale cožpak není výhodou, když sledované a důvěryhodné médium se v klíčových okamžicích veřejné diskuse kladně vyjádří nebo tiše pomlčí ve věci zájmu vlastníka a majitele média?

A přitom by stačilo, aby se plnily sliby z projektů budoucích ředitelů ČT. Zpravodajský kanál ve svém projektu měl Jiří Balvín a má ho i Jiří Janeček.

DODATEK 6.4.: Byl jsem upozorněn na to, že zpravodajský kanál ČT-News (spolu s ČT-Zlatý fond a ČT-Univerzita) byl zakomponován do projektu bývalého ředitele ČT Iva Mathého v roce 1998, který, jak známo, v konkurenci s Jakubem Puchalským u radních ČT neuspěl.