Odpovědi na otázky pro Strategii
Nedávno jsem dostal e-mailem několik otázek pro materiál do časopisu Strategie. Když už jsem si dal tu práci a na dotazy zodpověděl, rozhodl jsem se svoji odpověď zveřejnit i na Louči

1) Považujete přístup státu ke komerčním médiím a médiím veřejné služby za vyvážený? (ano-ne a proč)

Otázce moc nerozumím. Je položena příliš obecně (jaký přístup máte na mysli), proto na ni nemohu odpovědět.

2) Lze považovat poslední návrhy týkající se komerčních elektronických médií (povinnost vysílat spisovně, zvýšení koncesionářských poplatků – a tedy i příjmů veřejnoprávních médií na úkor komerčních) za diskriminační? Proč?

Ustanovení o spisovné češtině ve vysílacím zákoně pokládám za legislativní omyl (zvláště co do jeho formulace). Ustanovení o zvýšení poplatků pro veřejnou službu podle mého názoru komerční televize nediskriminuje. Ptáte se: „Zvýšení příjmů veřejnoprávních médií na úkor komerčních“? Na jaký úkor? Co se komu bere? Bere se plátcům poplatků, nikoli komerčním televizím. Těm se naopak přidává, protože jestliže se omezí reklama v ČT, pak logicky z toho komerční televize profitují.

3) Jaký je váš názor na uvažovanou tříprocentní daň ze zisku komerčních televizí ve prospěch Státního fondu na podporu kinematografie?

V zásadě s daní souhlasím. Podíváme-li se, kolik procent z výdajů na reklamu mizí v kapsách nejrůznějších reklamních a mediálních agentur a zastupitelství, a přesto to, co zbude, stačí vyprodukovat stamilionové zisky, pak krokodýlí slzy, které svorně roní komerční i veřejnoprávní televize, se mi zdají být přehnané. Můj souhlas je však podmíněn změnou v rozdělování těchto peněz. Měly by být využity nejen pro kinematografii, ale pro veškerou původní audiovizuální tvorbu. Mělo by to být podobné jako ve Francii, kde např. komerční TF1 nebo Canal+ platí do fondu hodně peněz, ale na druhé straně mají možnost z těchto peněz čerpat, když předloží vlastní projekty.

4) Považujete současný způsob regulace soukromých elektronických médií za únosný? Vyjmenujte jeho klady a zápory.

Pokud budou soukromá elektronická média využívat pro svoje vysílání a vydělávání peněz veřejný statek, tj. vysílací frekvence, pak by měly za tento statek platit buď penězi (licenční poplatky – viz Británie, Skandinávie, Maďarsko), nebo tím, že poskytnou veřejnosti nějakou neziskovou veřejnou službu (stanovenou licenčními podmínkami). Tyto povinnosti by měly být diferencované, a měly by respektovat rentabilitu příslušného elektronického média, neboť je rozdíl mezi celoplošnými a lokálním kmitočty a mezi službami, které může komerční subjekt nabídnout, aniž by zbankrotoval. V České republice však existuje stav, kdy naše komerční televize získaly frekvence na jedenáct let zcela zdarma, jejich prodloužení na dvanáct let za směšný jednorázový poplatek 200 milionů Kč, přičemž jejich povinnosti veřejné služby jsou minimální a závisí na jejich dobré vůli. Tento stav se nyní negativně projevuje v tom, že zákon zakonzervoval na dlouhá léta užívací práva daných kmitočtů, což brzdí, ne-li přímo blokuje hladký přechod na terestrické digitální vysílání.

5) Popište, jaký by podle vás byl ideální způsob financování médií veřejné služby.

Neexistuje ideální způsob. Ale existují kompromisní řešení. Například taková, kdy stát uzavírá s veřejnoprávním vysílatelem krátkodobé dohody o službách, které od něho vyžaduje, a zároveň v této dohodě mu garantuje zajištění prostředků pro financování těchto služeb (poplatkem, povolenou reklamou, dotací apod.) Takové dohody se dnes uzavírají ve Francii, Itálii, ve Švédsku i dalších státech a jsou k dispozici na internetu.