Copyright © Milan Šmíd
| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 22.4.2004 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Média a prezidentské veto
Nejdříve krátká bilance událostí: Dne 9. dubna úřad Pražského hradu oznámil, že prezident Václav Klaus vetoval dva zákony týkající se změn daně DPH. Pro vládní koalici to znamenalo nutnost získat ve Sněmovně 101 hlasů, aby mohla prezidentské veto přehlasovat většinou všech poslanců. V noci z 15. na 16. dubna se vážně zranil při autohavárii ministr zahraničí Cyril Svoboda, který je zároveň poslancem za KDU/ČSL. Dnes, tj. 22. dubna byl poslanec Svoboda dopraven sanitkou do Sněmovny, aby mohl zvednout ruku a přehlasovat tak prezidenta, takže celá záležitost skončila pro koalici happy endem.
Tato epizoda českého politického života se stala tučným soustem pro česká média, zvláště poté, když ji zdramatizovala dopravní nehoda ministra zahraničí. Protože žurnalisté jsou rovněž vykladači dějů, které se kolem nás dějí, zaujalo mne, jak se postupně změnil jejich postoj k prezidentskému vetu zákona o DPH.
Prezidentské veto vešlo ve známost na Velký pátek, takže do sobotního vydání stačili připravit komentáře jen MF Dnes a Právo. Lidovky událost zpracovaly jen zpravodajsky, Hospodářské noviny, jak známo, v sobotu nevycházejí. Oba dva komentáře se však postavily k prezidentskému vetu smířlivě.
Jana Bendová v MF Dnes byla ochotna s jistou dávkou tolerance veto považovat za „živou vodu“ v rámci demokratické systému dělby pravomocí. Roman Pospíšil v Právu napsal, že „nemá cenu mu (Klausovi) hned podsouvat vedlejší úmysly“. Hospodářské noviny pro jistotu Klausovo veto nekomentovaly ani po Velikonocích.
Postoj médií se však změnil po Svobodově havárii. Při vědomí toho, že koalice by prezidentské veto nemusela přehlasovat, čímž by vznikly komplikace při vstupu do EU, který nás čeká příští týden, jako by si média náhle uvědomila, že u počátku těchto komplikací stojí Václav Klaus.
Zatímco do té doby kritický postoj k vetování hospodářsky důležitého zákona se objevil jen v týdeníku Respekt (Veselé Velikonoce od Klause) a názorovém článku poslance Zdeňka Jíčínského (Z aktivního aktivistický prezident), po Svobodově havárii se v médiích vyrojilo široké spektrum kritických názorů na to, zda bylo správné a legitimní, že prezident zákon vetoval. Zde je několik příkladů:
deník Právo 17.4.2004
Martin Hekrdla - Dlouhé šachy, rychlá koncovka
“Prezidentské veto bylo však především dalším gestem, na jehož popularitu se lze zcela spolehnout: reforma veřejných financí, jejímž základním opěrným bodem jsou právě změny v DPH, je přibližně asi tak populární jako nelegální útok spojenců na Irák.“
ranní vysílání BBC 19.4.2004 – poznámka Petra Fischera:
“Prezident Václav Klaus definitivně překročil hranice, které si při nástupu do funkce sám vymezil. Je prezidentem skutečně mimořádně aktivním, ale také - bohužel - stranicky aktivistickým.“
deník Právo 20.4.2004
Pavel Verner – Český dupák
“Jako první zatančil prezident republiky, když zákon, schválený oběma komorami, vetoval. Zatáhl tím za splachovadlo nad svými sliby o nadstranické politice Hradu.“
deník Právo 20.4.2004
Zdeněk Jíčínský – Upravit veto nebo volební zákon?
„Již jsem kritizoval uplatnění tohoto Klausova veta, protože jeho použitím se prezident mění z nadstranického představitele všech občanů v neformálního vůdce opozice, který přímo zasahuje do parlamentních vztahů vlády a opozice.“
Karel Kühnl v rozhovoru pro BBC 20.4.2004
„Já jsem přesvědčen, že prezident, který v tomto případě pravděpodobně omylem jednal spíš jako dvěstěprvní poslanec a ne jako prezident, si uvědomí, že je naprosto nezbytné pro českou ekonomiku, aby alespoň ta minimální varianta byla schválená.“
V debatních pořadech se víckrát odkazovalo na Inaugurační projev prezidenta z loňského března, v němž prohlásil: „Chci být prezidentem aktivním, ale nebudu prezidentem aktivistickým.“
Podle mého názoru však nejostřejší kritika zazněla z úst mladé generace politologů, kterou v rozhovoru pro HN reprezentoval Tomáš Lebeda. Ten označil Klausovo veto zákona o DPH za nestandardní vzhledem k tomu, že prezident není ten, kdo odpovídá za hospodářský chod této země. Co více, upozornil na klamání veřejnosti, které je obsaženo ve zdůvodnění veta (v plném znění zde). Doslova:
“Prezident ke svému vetu také mimo jiné řekl, že tak činí co nejdříve, aby sněmovna měla možnost se nad zákonem ještě vážně zamyslet. To je samozřejmě věta, která u veřejnosti může vzbudit dojem, že sněmovna má teď šanci prezidentovy argumenty nějakým způsobem zapracovat a zohlednit. Ale ústava nic takového neumožňuje. Prezidentské veto mohou poslanci pouze přehlasovat, ale nemohou k němu přidávat žádné pozměňovací návrhy. Václav Klaus svou větu zformuloval velmi šalamounsky a zřejmě trošku hřeší na to, že veřejnost nezná ještě dostatečně dobře vztahy mezi politickými institucemi a nepozná, že jeho vzkaz nemohou politici splnit.“
hn: Jak si vysvětlujete například poslední prezidentovo veto zákona o daních z přidané hodnoty?
To je přesně rozpor v pochopení toho, co na jednu stranu říká ústava a jak si to na druhou stranu vykládá prezident. Podle ústavy nesmí prezident vetovat pouze ústavní zákon, jakýkoliv jiný může. Prezident by sám měl dobře uvážit, které zákony jaksi je legitimní vetovat a které nikoliv.
hn: Když to neříká ústava, zkuste to vysvětlit vy. Jaké veto prezidenta je podle vás v pořádku?
Domnívám se, že hlava státu může svým vetem zasáhnout do věcí, které se nějak dotýkají lidských práv, občanských svobod a podobných záležitostí. Ovšem veto zákona, který je klíčový pro hospodářskou politiku vlády, je v parlamentních režimech obecně velmi nestandardní. Prezident není ten, kdo zodpovídá za hospodářský chod země. Proto se domnívám, že Klausovo veto zákona o DPH je přinejmenším necitlivé využití prezidentských pravomocí. Navíc to bylo velmi šalamounské rozhodnutí.
hn: Proč?
Prezident ke svému vetu také mimo jiné řekl, že tak činí co nejdříve, aby sněmovna měla možnost se nad zákonem ještě vážně zamyslet. To je samozřejmě věta, která u veřejnosti může vzbudit dojem, že sněmovna má teď šanci prezidentovy argumenty nějakým způsobem zapracovat a zohlednit. Ale ústava nic takového neumožňuje. Prezidentské veto mohou poslanci pouze přehlasovat, ale nemohou k němu přidávat žádné pozměňovací návrhy. Václav Klaus svou větu zformuloval velmi šalamounsky a zřejmě trošku hřeší na to, že veřejnost nezná ještě dostatečně dobře vztahy mezi politickými institucemi a nepozná, že jeho vzkaz nemohou politici splnit.