Když komentátor neví, o čem píše

Pět dnů po vstupu ČR do Evropské unie publikoval Karel Steigerwald v MF DNES 5.5.2004 komentář s titulkem: „První kroky v EU: déšť žalob na stát“. Z jeho textu vyplývá, že autor se příliš nevyzná v tom, o čem píše. To mu však nebrání formulovat rázné závěry.

Tak především. Rád bych věděl, zda Steigerwald ví, jak je to s příslušností Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. Nemyslí si náhodou, že je to soud, který je součástí EU? Jinak by totiž nemohl začínat svůj komentář slovy:

„Když začala vysílat soukromá televize Nova, prožili jsme rozčarování: český národ bohužel není národ čtenářů poezie a duchaplných esejů, nýbrž, podobně jako ostatní národy, především polykač škváru a pokleslé zábavy. Vstup do Evropské unie může mít podobný efekt. Alespoň v oblasti práva, soudů, spravedlnosti.“

Pravda je taková, že efekt vstupu do EU je v této oblasti nulový. K jurisdikci ESLP se Česká republika přihlásila svým členstvím v Radě Evropy, a to již od roku 1993. Od té doby si náš občan může na svůj stát ve Štrasburku stěžovat a vstup do EU na tom nic nemění. To za prvé.

Zjevným nesmyslem jsou pak Steigerwaldovy další věty: „První evropské kroky toho státu jsou provázeny desítkami, dnes už možná stovkami mezinárodních žalob jeho vlastních občanů a nejen to: u evropského soudu pro lidská práva už jsou první desítky z předpovězených žalob sudetských Němců.

Nebo: „Češi šmahem (ve Štrasburku) vyhrávají, protože jejich právy český soud okatě pohrdá, a stát už se narychlo snaží nějak je uchlácholit. V případě sudetských Němců chlácholí sám sebe.“

Karlu Steigerwaldovi doporučuji, aby se probral databází rozhodnutí a rozsudků ESLP nebo dalšími dokumenty na příbuzné webové stránce Zjistil by, že v roce 2003 mezi sedmi sty rozsudky se pouze šest případů týká českého státu, pět kvůli délce soudního řízení, jedno mimosoudní vyrovnání (rodina Červenákova).

Kliknutí na všechny případy týkající se českého státu (tlačítko „respondent“) nám v databázi vyprodukuje 71 anglicky a 112 francouzsky psaných rozhodnutí, přičemž některá rozhodnutí byla vyhotovena ve dvojjazyčné verzi, takže celkem těch žalob od roku 1993 nebude více než 150. Naprostá většina z nich nese označení „inadmissible“ nebo „irrecevable“, tj. soud je žalobcům vrátil.

Kde jsou ony stovky žalob, které žalobci „šmahem vyhrávají“? Kde jsou žaloby sudetských Němců? Na klíčové slovo „Sudeten“ jsem nedostal ani jeden odkaz, na slovo „Benes“ (dekrety) mi vyjelo 16 případů, z nichž restitucí se týkaly jen tři kauzy (Walderode, Lichtenstein, Harrach), všechny pro žalobce prohrávající.

Skutečně nevím, co sledoval Karel Steigerwald napsáním výše uvedeného komentáře, a odkud má začít pršet „déšť žalob“ způsobený vstupem do EU. Co mě na celé věci překvapuje, je to, že se nikdo neuvěřitelnými výplody Steigerwaldova mozku nezabývá. Do jisté míry to chápu. Cožpak má cenu diskutovat s člověkem, který svoji intelektuálskou dojmologii vydává za realitu, a který umí jen rozsévat generalizující nepodložená tvrzení typu „Jsme veskrze neúspěšná země. Dějiny české politiky jsou dějinami katastrof.“ Nebo, že Česko je „velká hromada svinstva“, (MF DNES 13.5.2004: Masaryk měl hned dva názvy země) . Možná, že na výroky debatní úrovně restaurací čtvrtých a pátých cenových skupin nemá cenu reagovat.

P.S. Pod čarou zveřejňuji celý Steigerwaldův komentář k nezávislému posouzení. Pokud se ve věcech právních mýlím a náš vstup do EU bude mít skutečně nějaký významnější efekt nad rámec současné situace v rámci Rady Evropy, rád se nechám poučit a toto poučení v Louči zveřejním.