zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
12.7.2004 | RUBRIKA: Články v médiích |
Dilema diváků i politiků
EKONOM 9.7.2004
Politické diskusní pořady nepatří mezi tahouny sledovanosti televizních programů, jsou však jejich prestižní víkendovou vizitkou. Historie televizních debat, odstartovaná polistopadovým pořadem ČST Co týden dal, dostala v tyto dny zajímavou zápletku.
Vedení České televize rozhodlo, že pořad Otázky Václava Moravce přesune v neděli z večerního na polední vysílací čas. Na tom by nebylo nic mimořádného, kdyby ve stejnou hodinu televize Nova nevysílala svůj vlajkový pořad politické publicistiky Sedmička.
Konfrontační programování českých televizí má dlouhou tradici. Až dosud byla jeho hnacím motorem televize Nova. Právě ona nasadila v roce 1994 Sedmičku v neděli na třináctou hodinu proti Debatě ČT. Když Česká televize později s Debatou odešla na dvanáctou hodinu a chystala nový pořad V pravé poledne, Nova okamžitě zareagovala a Sedmičku začala vysílat také "v pravé poledne".
Letos se situace obrátila. Po nedávné Špidlově demisi ČT zařadila diskusi s novým předsedou ČSSD Stanislavem Grossem mimořádně do poledního vysílacího času. Peoplemetry naměřily Moravcovi 8,6 procent a Sedmičce 5,4 procent diváků. To povzbudilo ČT natolik, že se rozhodla z mimořádného vysílacího času udělat čas pravidelný.
Nova odpověděla tím, že první červencovou neděli opustila koncepci politického duelu a pokusila se v Sedmičce zorganizovat kulatý stůl s předsedy pěti politických stran. Nakonec se do Novy dostavili jen jejich zástupci. Ve stejném čase zpovídal Václav Moravec odstupujícího premiéra Vladimíra Špidlu, po trasách také předsedy KSČM, KDU-ČSL a ve studiu předsedu US-DEU. Kdo neměl video, neměl šanci stihnout oba pořady zároveň.
I když se dají pochopit motivy ČT, která chce Otázky Václava Moravce osvobodit od dusivého sevření zábavných pořadů komerčních televizí v neděli večer, je otázkou, zda při cestě za sledovaností nebylo možné najít jiný vysílací čas, který by nepřiváděl do neřešitelných dilemat jak diváky, tak politiky. Ti se nyní musejí rozhodovat, které televizi vyjdou vstříc za cenu toho, že se na ně konkurenční stanice může rozhněvat.