Noviny jako talkshow
Ekonom 19.8.2004

Jestliže moderátor nebo jeho hosté nemají přemrštěné honorářové nároky, talkshow patří k nejlevnějšímu pořadům, které naplňují sen každého televizního ekonoma: s co nejmenšími výrobními náklady zaujmout co nejširší publikum.

Také proto talkshow na našich obrazovkách rozkvetla do mnoha podob, které už dávno přesáhly hranice žánru, z něhož vyrostla, tj. z informativního rozhovoru s osobou, jež má veřejnosti co říci. Televizní talkshow stále více směřují k formám lidové zábavy, ať už se jmenují Zlatíčka, Banánové rybičky nebo Pánská jízda.

Rovněž tištěná média přišla na to, že jednodušší, než se pachtit v terénu za informacemi, je udělat rozhovor se známou osobností, která nejen naplní tiskovou plochu víkendových příloh a magazínů, ale také poslouží jako poutač titulní stránky.

Jakoby se pokoušeli přiblížit se svým televizním kolegům, redaktoři českého tisku v poslední době stále častěji prokládají svá interview kurzivou tištěnými slovy: "smích", "údiv", "rozpaky", popisujícími reakce zpovídané osoby.

Například nedávno se čtenář Lidových novin mohl mezi odpověďmi Veroniky Žilkové dočíst: "natahuje se k nakrájenému melounu a nabízí nám", "rozčílí se a téměř křičí", "znechuceně". Jde-li o osobnost z oblasti šoubyznysu, dají se vsuvky pochopit.

Otázkou však zůstává, jakou funkci plní věta: "pracovník tiskového oddělení ... se v tuto chvíli vrhne na svého šéfa a začne mu upravovat kravatu" vložená do rozhovoru s bývalým předsedou vlády Vladimírem Špidlou, nebo proč je třeba do textu polopatisticky dodávat "otázka ho trochu vyvedla z míry"?

Poslední víkendová příloha deníku Právo v rozhovoru s Lucií Vondráčkovu věc ještě dále zjednodušila. V místech, kde se Lucie údajně zasmála, redaktorka umístila :-), tedy znak, kterému se říká smajlík. Aby nebylo pochyb o tom, že to není tiskárenský překlep, rozhovor končí slovy: "A prosím vás, nechte v tomhle rozhovoru smajlíky. Jsou naprosto osudově důležitý."