Zlodějiny a plagiátoři

Redaktoři Hospodářských novin Jakub Unger, Sabina Slonková a Radek Kedroň odstartovali nový blog s názvem „Zlodějiny v médiích“ (místo archaického „zlodějiny“ bych čekal spíše „zlodějny“). Přinutil mě, abych se nad problémem zamyslel. Stává se ze mě zloděj, když informaci o novém blogu, kterou jsem objevil u Filipa Rožánka na Českých médiích, nyní zveřejňuji s odkazem na tento zdroj? Já osobně si myslím, že nikoli a dokonce i v případě, kdybych zde Filipa Rožánka jako zdroj neuvedl. Ten blog je přístupný na webu komukoli a datum zveřejnění jasně ukáže, že prvním , kdo ho objevil, byla ceskamedia.cz a nikoli louc.cz, která „opisovala“.

Nedávno mne kdosi v diskusi o „mediálních rozumbradech“ na ceskamedia.cz obvinil, že jsem vykrádač archivu Rady pro R a TV vysílání. Anonymnímu diskutérovi jsem tenkrát odpověděl:

„Pokud práci s otevřenými zdroji, agregování rozptýlených informací, dávání je do souvislostí a předávání je veřejnosti pokládáte za "vykrádání", tak nevím, čím je pro vás žurnalistika. Nebo pokládáte za vrcholný žurnalistický produkt sdělení typu "mně se líbí/mně se nelíbí" či "pan XY je blbec, protože si to o něm myslím já"???„

Otevřeným zdrojem jsou pro mne i žurnalistické produkty jiných médií (speciálně tiskových agentur), a nevidím nic nenormálního na jejich využívání. Samozřejmě s odkazem na zdroj informace. Podle mého názoru je pochopitelné a správné, že parta z Dobrovského ulice si stěžuje na to, že rozhlas a televize neuvádí Hospodářské noviny jako zdroj získané informace. Ale na druhé straně, je-li ta informace závažná a zajímavá, proč by rozhlas a televize nesměly večer ve zprávách citovat ranní deníky? Tady se mi zdá, že uvedené příklady slouží trochu jako selfpromotion redaktorů HN.

O tom, že se mezi novináři opisuje a občas i klame, přinesla důkaz například aféra Jaysona Blaira v deníku New York Times. Ta vyprovokovala nejdříve Lucii Tvarůžkovou k popsání podobného případu z českých luhů a hájů, a když její rodná redakce Týdne materiál nezveřejnila, převzala štafetu Kateřina Zachovalová v reportáži Phantom Reporter, (později česky publikované v Literárních novinách).

O zhoubných účincích internetu na tvorbu seminárních a diplomových prací bylo napsáno již více úvah. University dnes výslovně na nebezpečí plagiarismu upozorňují – viz například webové stránky Indiana University. O plagiátorství se můžeme dočíst i ve studentských příručkách. Varování před výslovným plagiátorstvím bývá součástí studijních řádů.

Já osobně jsem se smířil s tím, že nejrůznější soukromé školy vykrádají sylaby mých kolegů. Dokonce jsem překousl i to, že kdosi zveřejní na svém webu publikaci Stručný slovník elektronických médií, přestože odkaz na tuto publikaci na mé školní webové stránce nese v záhlaví výrazné znaménko copyrightu. Nicméně některé powerpointové prezentace svých přednášek jsem raději z webu stáhl. Nechci se dožít toho, co mi vyprávěl Jiří Peterka. Prý se k němu doneslo, že někteří lidé objíždějí republiku s přednáškami a powerpointovými prezentacemi, které on vytvořil a nezištně na web vystavil.