Ohlédnutí za televizní krizí

Včerejší návštěva promítání filmu Bezesné noci v kině Světozor mě obohatila novým pohledem do zákulisí Bobovize, které jsem dříve neznal, jinak téměř vše ostatní už bylo řečeno v jiných dokumentech.

Už méně obohacující byla následná diskuse, která se zvrhla v souboj zastánců a protivníků Jany Bobošíkové. Když elegantní Jana Bobošíková před promítáním vstupovala do kina, ozval se potlesk, do něho pak pískání. Při diskusi však bylo celkem ticho, jakoby obě strany věděly, že když začnou tleskat, druhá strana začne pískat, a nikomu se do té konfrontace nechtělo.

Smutné je, že ani jedna z pěti knih o české televizi, kterou autoři dokumentu Bezesné noci v závěru na kameru ukazují, nebyla schopna podat komplexní pohled na to, co se vlastně přihodilo. Podle mého názoru z toho ještě nejlépe vychází upřímná, i když místy naivní, výpověď Marboe-Hrabincové „Bitva na Kavčí hoře“. Kdysi jsem ji v Louči recenzoval.

Ačkoliv mě ani dnes nenechává klidným četba neobyčejně arogantně sebestředného a podjatého svědectví Jana Čulíka „Mé zoufalství: Jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí“, v jednom s ním souhlasím. Natočený dokument opomíjí události, které televizní krizi přecházely.

Pro připomenutí toho, co předcházelo, uvádím soupis publikovaných textů Louče, které se k televizní krizi přímo či nepřímo vztahovaly.