Elsa, chudá příbuzná Českého lva

Někdejší nadace, dnes obecně prospěšná společnost, Filmová a televizní akademie udělovala televizní ceny již počtvrté. Letos však poprvé s novým názvem, soškou Elsou, s novým sponzorem a v přímém televizním přenosu, což zajisté nezůstane bez ohlasu.

Odpustím si bonmoty a špílce na adresu přenosu, nominační komise i členů akademie, z nichž ti první vybírali ze širších návrhů tři vyvolené a ti druzí (jejich počet a složení mi není známo) pak o nich hlasovali.

(DODATEK 1.11.2004, 11:11 hod: Citace z mailu, který jsem dostal: "Není nic jednoduššího, než se podívat na níže uvedenou adresu, pane "novináři"." Sypu si popel na hlavu. Ano, členové Filmové a televizní akademie jsou uvedeni na adrese http://www.cfta.cz/cz/index.php?option=news&task=viewarticle&sid=5.)

Pokusím se zamyslet nad tím, proč mi bylo při udělování cen smutno, ne-li dokonce trapno. Nebylo to vlastně ani tolik kvůli detailům přenosu, kvůli uvádějící dvojici, či některým z předavatelů cen, a paradoxům, které zde vznikaly.

Bylo mi smutno, jak se v celé nahotě před národem zjevila nouze a bída původní české televizní tvorby, jež strádá nejen nedostatkem prostředků, ale také absencí nových divácky přitažlivých a při tom kvalitních nápadů, a také nedostatkem mladé autorské krve, které by ta starší generace dramaturgů a autorů nabídla alespoň občas nějakou šanci. Bylo mi trapno, že se tuto bídu někdo rozhodl vydávat za úspěch v přímém přenosu.

Stačí se podívat do rodokmenu odměňovaných pořadů. Manéž Boleslava Polívky se vysílala v ČST dvakrát ročně ještě před rokem 1989 a co nevidět oslaví 20 let svého televizního života. Akademici ji letos odměnili už po třetí.

Kde jsou programové inovace české televizní zábavy, která poslední léta sází na obehrané jistoty, s výjimkou nováckého pořadu Tele tele, jenž se zase diskvalifikuje na ocenění svým až příliš často používaným laciným fekálním humorem?

Jak je možné, že se do závěrečné nominace dostalo vyhlašování Českých lvů, kterému sice nechyběla původnost, ale postrádalo to hlavní: televizní zábavnost? (Čímž nechci snižovat kvality Martina Zbrožka, které prokazuje v komorním prostředí divadelních scén, ale které televizní kamera "nebere".)

Jiný příklad "stařešiny": Ebenova talkshow Na plovárně. Poprvé se mezi vítězi objevila už v roce 2001, tenkrát v kategorii "zpravodajství a publicistika", dnes v kategorii "diskusní pořad". Proč nevyrostli Ebenovi konkurenti, noví soupeři?

Navíc kategorie "diskusní pořad" je nelogická tím, že staví do jedné roviny nezávazná talkshow a politické diskusní pořady typu Sedmička, Nedělní partie, Otázky Václava Moravce. (Jen tak na okraj: když jsem podrobně studoval kategorie amerických Emmy, ze kterých si lvice Elsa brala příklad, - k nahlédnutí zde a tady, - nikde jsem žádnou talkshow neobjevil. Tyhle pořady, včetně publicistiky, si totiž zasluhují novinářské, nikoli televizně tvůrčí ocenění.)

Těch nelogičností v kategoriích a odměňování je více. Ať by vyhrál kterýkoli z nominovaných zahraničních pořadů, pro lvici Elsu by si vždy přišel šéf převzatých pořadů ČT Rubeš. Nebo by se ta cena měla posílat do zahraničí?

I když chápu potřebu ocenit životní dílo nedávno zesnulého Edy Vernera, nevím proč se neřeklo, že drama "I ve smrti sami" nebylo tak zcela původním dílem, ale televizní adaptací známého románu Hanse Fallady. Něco podobného mě napadlo při udělování cen za inscenaci PF 77. Nebýt zmínky na pódiu, autoři scénáře Pavel Kohout a Jelena Mašínová by se možná z autorství tohoto díla před diváky přenosu zcela vypařili.

Radši nebudu pokračovat, abych nebyl obviněn z rejpalství a kverulantství. Navíc mi může být vyčteno, proč se ke kategorizaci ozývám teprve teď, a ne dříve, zvláště když jsem byl před léty vyzýván, abych se do nominací na televizní ceny také zapojil. Přiznám se, že jsem tu nabídku zahrál do autu také proto, protože jsem se obával, že bych pro získání kvalifikovaného přehledu buď musel zhlédnout příliš velká kvanta televizních pořadů, nebo že bych jinak rozhodoval na základě povrchní primetimeové obeznámenosti. Nechtělo se mi ani do jednoho.

Na jedné straně "akademiky" chápu. Rádi by v současné situaci, kdy ředitel ČT Jiří Janeček "zatáhl za ruční brzdu" finančně náročné původní tvorby, upozornili veřejnost na její potřebnost a také na jakés takés divácké úspěchy z minulosti. Pokud tím chtěli vyvolat nějaký tlak na ředitele nebo na veřejné mínění, nevím, zda to nebylo kontraproduktivní.

Ředitel nezapřel svůj profesní původ a kulturní milieu, když se rozhodl veřejnou službu ČT nasměrovat především do zpravodajství. Způsob, jakým dokázal zaplevelit veřejnoprávní program teleshoppingem, naznačil, že mu na ostatním programu příliš nezáleží, pokud bude vykazovat jakou takous sledovanost. A ta se dá zvládnout i dovozem filmů a reprízami.

U veřejnosti pak letošní odměňování lvicí Elsou mohlo vyznít spíše jako samochvála tvůrců a jednostranná propagace České televize na úkor jejích konkurentů - TV Nova a TV Prima. Ale popravdě řečeno, za poslední sezónu se tam kromě SuperStar a Rodinných pout také nic moc nového neodehrálo.

Například v původních, ještě přednominačních návrzích na ocenění se nachází celkem šest pořadů televize Nova, z nichž tři se vysílají už déle než deset let (jsou to: Sedmička, Na vlastní oči a Občanské judo, o zbytek návrhů se dělili superstarový moderátor Brzobohatý, Tele-tele, 24 hodin).

Ovšem za rok může být všechno jinak. Bude-li Vachlerův tým poctivý, pak nominace za sezónu 2004-5 by se mohla hemžit jmény z Novy, která se po dlouhých letech váhání rozhodla zainvestovat do původní tvorby a domácích seriálů.

P.S. Moderátorská dvojice měla špatně naladěnou kytaru. Místo G-dur a C-dur nechali hrát Anetu Langerovou ve Fis-dur a H-dur.