O hypotetickém televizním kanálu
aneb Jak se v Británii diskutuje o vysílání veřejné služby

Následující text je upřesněním a opravou zprávy Jana Potůčka, kterou získal z Polska, a nadepsal ji „V Británii vzniká „veřejný kanál“ - a nebude to BBC„ (viz také odkaz na ceskamedia.cz). Z této zprávy by mohl vzniknout falešný dojem, jakoby šlo o nějaký konkrétní projekt, který už má přidělené peníze a je na spadnutí. Tak tomu ovšem není.

Věc se má ve skutečnosti tak, že britský regulátor Ofcom v rámci celonárodní diskuse o budoucnosti vysílání veřejné služby přichází s testem, zda a jak by se daly zapojit do plnění úkolů veřejné služby také soukromé subjekty. (O počátcích této debaty viz články Louče Diskuse o budoucnosti BBC odstartovala z prosince 2003 nebo BBC a veřejná hodnota z letošního července.)

Tento test navazuje na závěry druhé fáze celonárodní debaty, o kterých psaly před měsícem Britské listy, a které byly shrnuty v sedmi bodech tiskového prohlášení Ofcom z 30. září. Přečteme-li si další tiskovou zprávu Ofcom z tohoto týdne, bude nám více jasné, jak to s oním dalším „veřejným kanálem“ vypadá, a zároveň dojdeme k zjištění, že ten kanál je zatím hypotetický.

Cituji: „Závěry Ofcomu o tom, že současný model vysílání veřejné služby (public service broadcasting) by nemusel přežít přechod do plně digitální budoucnosti, se setkal se širokým souhlasem napříč sektorem (vysílacího průmyslu).“

Jako odpověď na tato zjištění, Ofcom definuje okruh současných terestrických vysílatelů, kteří by i nadále – v různé míře - měli nabízet veřejnou službu, doslova: „přiměřeně kontrolovaná a regulovaná BBC, soustředěná na vysílání veřejné služby; ITV (Independent TV – síť komerčních regionálních stanic) se základními (core) povinnostmi vysílání veřejné služby; komerční Channel 5 s většími investicemi do původních pořadů a pružně stanovenými povinnostmi veřejné služby; a konečně Channel Four, jenž by měl zůstat neziskovou komerční organizací s větším zaměřením na své povinnosti vysílání veřejné služby a s větším rozsahem spojenectví, společných podniků a partnerských projektů.“

Kromě těchto již zavedených vysílatelů s jistými povinnostmi veřejné služby (plynoucími z užívání veřejného statku terestrických frekvencí) chce Ofcom pro digitální vysílání nalézt další subjekty, které by se zapojily do nabídky veřejné služby s obtížně přeložitelným názvem Public Service Publishers (PSP) – vydavatelé veřejné služby, který je má odlišit od Public Service Broadcasters (PSB) – vysílatelů veřejné služby.

Doslova: „Ofcom došel kromě jiného k závěru, že tato kombinace (viz výše) by nemusela být dostačující k naplnění úkolu požadovaného Parlamentem v paragrafu 264 Komunikačního zákona; a to udržet a posílit kvalitu vysílání veřejné služby ve Spojeném království.“

Čímž se dostáváme k onomu hypotetickému kanálu, o kterém psal Jan Potůček. Poté, co Ofcom před měsícem publikoval svých sedm návrhů, sedmý bod o možnosti vzniku PSP vyvolal jistý ohlas a zájem, na který Ofcom reagoval tím, že zveřejnil „Hypotetický konkurs na vydavatele veřejné služby“ (Hypothetical tender document for a Public Service Publisher.

Právě zde (PDF 186kB) se objevuje hypotetická částka 300 milionů liber z veřejných prostředků, včetně hypotetické podmínky: platnost licence osm let, uvedení do provozu šest měsíců před vypínáním analogového vysílání, tj. v roce 2008. Datum 2006 uváděné ve zprávě z Polska jsem tam nenašel.

Zájemci o tento hypotetický tendr musí poslat své přihlášky do 24. listopadu letošního roku a v prosinci by o nich měla proběhnout diskuse na veřejném semináři.

Takto se diskutuje o budoucnosti vysílání veřejné služby v nastupující digitální éře ve vyspělých zemích. O úrovni podobné diskuse v České republice raději pomlčím.