Třikrát o digitalizaci

Vyhlášením výběrového řízení na digitální programové licence Radou pro rozhlasové a televizní vysílání se dostaly diskuse o digitální televizi do vyšších obrátek. Já jsem na toto rozhodnutí RRTV reagoval v týdeníku Ekonom článkem Dočkáme se dalších arbitráží?, v němž se kupodivu shoduji s názorem poslance Ivana Langera.

Článek vyšel ve čtvrtek a už ve středu zasedal kulturní parlamentní výbor nad návrhem zákona o elektronických komunikacích (ZEK), aby se dohodl, že se dohodne až na příští schůzi 3. prosince. Něco podobného předvedla o den později stálá mediální komise PSP (viz ceskamedia.cz).

x x x

Tentýž den pak svolal generální ředitel České televize Jiří Janeček mimořádnou tiskovou konferenci, ve které sdělil novinářům, že ČT požádala společně s Českým rozhlasem o přidělení vlastního digitálního multiplexu (tedy nejen o místo pro svůj signál, ale o správu celého datového toku na příslušné frekvenci).

Jak informovalo Právo, šéf ČTÚ David Stádník prý „nechápe, co po něm veřejnoprávní televize vlastně chce.“ Já panu Stádníkovi rozumím, neboť znám stanovisko jeho úřadu ze srpna, v němž ČTÚ oznamuje, že vydal telekomunikační licence příslušným operátorům, a co by tedy ČT a ČRo vlastně ještě chtěly.

(Věta z tohoto prohlášení ČTÚ: „Z hlediska technického, tj. ze strany ČTÚ, je tedy přechod na “digitální“ televizní zemské vysílání zajištěn“ by se měla vytesat do mramoru jako důkaz neuvěřitelného klamání veřejnosti. Přechod na digitální vysílání totiž vůbec není zajištěn. Pokud je něco zajištěno, tak pouze startovní pozice pro tři telekomunikační operátory, ale konec tohoto závodu, tj. skutečný a uskutečněný přechod na digitální zemské televizní vysílání je v Česku v nedohlednu.)

Česká televize minulý týden rovněž oznámila ústy svého ředitele v rozhovoru pro BBC, že i nadále připravuje dva nové programy, jeden zpravodajský, druhý kulturně-vzdělávací. Kupodivu, na stránce České televize o mimořádné tiskové konferenci Jiřího Janečka není ani vidu ani slechu. Proč asi? Že by všechno bylo zase trochu jinak?

x x x

Závěrem bych se rád zastavil u titulku v Hospodářských novinách “Analogovou televizi vypněte co nejdříve“. Na českých médiích na něj reagoval Zdeněk Duspiva 5.11.2004. Jde o rozhovor s americkým ekonomem a expertem na telekomunikace Thomas W.Hazlettem, který je poučný ve dvou momentech.

Za prvé se tam všichni naši pravicoví politici (za všechny mohu jmenovat poslankyni Němcovou, jejíž výroky jsem kdysi komentoval na Louči zde) mohou dozvědět, že kmitočtové spektrum a frekvence jsou národním bohatstvím a hodnotou, za kterou by se mělo platit – ať už penězi nebo službou veřejnosti.

Druhé poučení se dá odvodit z Hazlettova výroku: „Možná vás to překvapí, ale v Česku je prostor pro zhruba 70 televizních stanic (...) Vládní regulace blokuje ty nejcennější frekvence – 469 megahertzů televizního pásma v Evropě.“ Tento výrok totiž zcela jasně ilustruje nebezpečí mechanického přejímání názorů takových „expertů“, kteří neznají a nechápou souvislosti.

Sedmdesát Hazlettových stanic je nesmysl, který vznikl vydělením 469 megahertzů šestimegahertzovou šíří pásma, kterou potřebuje televizní kanál v USA. Pan Hazlett totiž zapomíná, že evropská televizní norma potřebuje nikoli 6, ale 8 megahertzů, dále že tady máme jiné geografické a politické podmínky (např. existence národních států), nehledě na to, že evropská „stanice“ se obvykle chápe jako „program“ tedy jako navzájem se nerušící síť více vysílačů, zatímco americká „station“ znamená jeden jediný vysílač.

Pravicoví liberálové možná zajásají nad Hazlettovou větou „nejsem příznivcem přenositelnosti telefonních čísel. Je drahá a konkurence existuje i bez ní.“ Ale měli by si také přečíst větu: „V USA je šest celonárodních mobilních sítí. I když někdy používají stejnou technologii, musíte si při změně operátora koupit nový telefon. To ale není takový problém.“

K tomu mohu dodat jediné: Jak pro koho. Poradců, kteří nás učili, jak máme jíst banány, a zůstávala za nimi jen spálená země, jsme tady měli už dost.