Jak to bylo s Pavlem a Havlem
aneb Literatura faktu nemusí být spolehlivý zdroj

Svůj sobotní Ekonomický diář v LN uvedl Jaroslav Plesl titulkem "Proč Pavel a Havel nejsou kamarádi", který vychází z rozhovoru šéfredaktora Respektu Tomáše Němečka s Miroslavem Pavlem, a opírá se o rozsáhlý citát z knihy Johna Keana "Václav Havel - politická tragédie v šesti dějstvích".

Již před pěti lety jsem měl s Janem Čulíkem rozsáhlou diskusi o této knize, kterou vydavatel Britských listů popsal jako "alternativní životopis Václava Havla, vyrovnanou, objektivní knihu, která nevidí v Havlovi svatého a neuctívá ho." Můj názor, že ta kniha není ani vyrovnaná ani objektivní, vyvolal výměnu korespondence, kterou v příloze zveřejňuji. (Kdo mě zná, dobře ví, že soukromou korespondenci dávám na web jen se souhlasem druhé osoby, tentokráte to však nečiním, a to bez jakýchkoli výčitek svědomí, protože tím pouze Janu Čulíkovi oplácím to, co on tak často dělal v minulosti mně.)

Není pochyb o tom, že v sobotu 16. prosince 1989, týden po instalaci Čalfovy vlády národního porozumění a uprostřed diskusí o volbě nového prezidenta, se v ateliéru Josky Skalníka uskutečnila schůzka Václava Havla s tehdejším ředitelem Československé televize Miroslavem Pavlem.

Ovšem popis jejího průběhu získal Kean od třetí osoby. Keanovým informátorem nebyl ani Havel ani Pavel. Proto se mělo k takovému svědectví přistupovat opatrně. A především, z neprověřených informací by se neměly dělat dalekosáhlé závěry.

Plesl cituje Keana, jak Pavel nechtěl poskytnout Havlovi vysílací čas v sobotu večer v 19.30, ale jak nakonec po delší hádce ustoupil se slovy "Tak dobře, ať je tedy po tvém, ty bestie!", když předtím Havel "zlostně vyjel na svého protivníka: "Jen počkej až budu prezidentem!""

Plesl chtěl touto citací čtenářům vysvětlit, proč byl po prezidentské volbě v lednu 1990 Miroslav Pavel z ředitelského místa v ČST odvolán, jako potvrzení Pavlova výroku pro Respekt: musel jsem z televize odejít "především proto, že Václav Havel chtěl mít v jejím čele loajálního člověka."

Všechno však proběhlo trochu jinak, než jak se Kean a Plesl domnívají. I méně informovaného novináře mohly varovat některé pasáže Keanova textu. Kean například píše: "(Havel) vyhrožoval, že pokud Pavel neustoupí, nahradí ho Kantůrkem, který byl hádce přítomen." Jak známo, Miroslava Pavla ve funkci ředitele ČST vystřídal nikoli Jiří Kantůrek, ale Jindřich Fairaizl.

Co se týče odvolání Miroslava Pavla - nebylo v polistopadové historii jediného televizního ředitele, který by svůj pád nezdůvodňoval politickými motivy. Není pochyb o tom, že Pavel odcházel z ČST také z důvodů politických. Ovšem příčinou Pavlova pádu v ČST nebyl Havel, ale Pavlovy neshody s revolucionáři na Kavčích horách.

Stávkový výbor v ČST, od 19. prosince v hávu Nové odborové organizace NOO podporující program Občanského fóra, přijal nového ředitele Pavla poměrně vlídně. Pavel se setkal s revolucionáři, respektoval jejich názory, narýsoval jim představu televize jako nestranické a nestranné (ale stále státní instituce). Den po svém nástupu, v úterý 28.11.1989, moderoval studiovou besedu Dialogy. V následujících dnech se však v ČST vyskytoval jen zřídka, absorbovalo ho politické dění mimo televizi. Miroslav Pavel totiž patřil ke skupině lidí, které Oskar Krejčí ve svých memoárech nazývá "Adamcovou skupinou", a která ještě nějakou dobu, než ji Čalfa hodil přes palubu, byla přítomna v politickém životě.

Jak uvádí dokument "Garáž OF ČST" číslo 1, ke konfliktu revolucionářů s Miroslavem Pavlem došlo už 11. prosince, když poprvé zasedala Politická programová rada a ozvala se kritika vedení ČST, že nic nedělá se zpravodajstvím. Ten den se konaly dvě tiskové konference - jednu uspořádal Pavel, druhou stávkový výbor. Stávkový výbor předložil požadavky na změny ve zpravodajství TN (vyřazení šesti moderátorů TN), které vedení druhý den splnilo.

Hřebíkem do rakve Pavlova ředitelování však bylo až Rozhodnutí ÚŘ č.26/1989 z 18. prosince 1989. Tento dokument o strukturálních změnách v ČST vypracoval Pavlův ředitelský sekretariát, aniž ho konzultoval s odbory a pracovníky redakcí. Když zástupci revolucionářů 22.12.1989 dokument připomínkovali a dožadovali se jeho zrušení, dostali ke konzultaci 27.12.1989 upravené předešlé rozhodnutí s datem vydání 29.12.1989. Citace z "Garáže OF ČST": "Pan Pavel prohlásil, že tento návrh nezná!?" Tolik písemné dokumenty.

Dále mám už jen informace z druhé ruky, tedy takové, které by bylo třeba prověřit u očitých svědků. Zástupci televizní NOO a OF si na Pavla stěžovali u Havlových poradců na Hradě a když Havel letěl na návštěvu Ostravy, poradci Václava Havla ho prý v letadle o těchto stížnostech informovali. Havel tehdy údajně řekl: "Když lidé v televizi nechtějí mít za ředitele Miroslava Pavla, tak jim nabídněte někoho jiného."

Tím někým jiným se stal Jindřich Fairaizl, jmenovaný do funkce od 15. ledna 1990. Kdysi jsem o něm v Louči napsal vzpomínku. V tété souvislosti mohu posloužit ještě jedním osobním svědectvím.

Když jsem někdy v únoru či březnu 1990 navštívil ve Strakovce svého známého, absolventa žurnalistické fakulty, a vyslovil jsem podiv nad tím, proč předseda vlády jmenoval do funkce Fairaizla, který podle mého názoru nebyl žádným manažerem vhodným pro úkoly, jež televizi čekaly, dočkal jsem se odpovědi: "To se rozhodlo tam, nahoře," s gestem směřujícím k Pražskému hradu, a s dodatkem:

"Ty si myslíš, že by se Čalfa tak snadno zbavil svého kamaráda, kdyby nemusel? Taková je tady dělba práce. Čalfa se stará o ekonomiku a fungování státu, a Havel a jeho poradci mají hlavní slovo v rozhodování o politice a o médiích."

Jaroslav Plesl tedy může říci: "vidíte, mám pravdu, když to nebyl Havel, tak to byli jeho poradci, kteří Pavla odstavili." Nicméně já trvám na svém: příčinou odchodu Miroslava Pavla z ČST nebyl Václav Havel, ale rozpory nového ředitele ČST se zdejším Občanským fórem, které vznikly dávno před tím, než se Havel stal prezidentem.