Digitální projekty na stole a Teď babo rado raď!

Dnes v 16 hodin skončila uzávěrka přijímání žádostí v rámci licenčního řízení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání „k provozování televizního vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů v systému DVB-T ve vysílacích sítích "B" a "C"“. Dnešek se stal také datem několika „mediálních“ tiskových konferencí, z nichž všechny – až na tiskovku Vladimíra Železného dopoledne v salonku Café Louvre – se týkaly nových digitálních projektů.

Již ráno se v restauraci kina Evald konala tiskovka projektu Febio TV, který představila trojice Fero Fenič, Tomáš Klvaňa a Petr Sládeček. Febio TV by chtěla vysílat celoplošný plnoformátový, ale ve své plnoformátovosti alternativní televizní program na multiplexu „C“. Finance by měl dodat zahraniční investor z rodiny investičních fondů. Febio TV chce investora, nikoli strategického partnera, od něhož by prý mohlo přijít ohrožení domácí programové identity.

Odpoledne si generální ředitel Novy Petr Dvořák pozval do hotelu Marriott „mediální“ novináře, kterým sdělil, že TV Nova je připravena vstoupit na půdu digitálního vysílání tím, že podala osm žádostí o licence (čtyři na multiplex „B“ a čtyři na multiplex „C“) pro čtyři nové programy s pracovními názvy: NOVA film, NOVA seriál, NOVA sport a NOVA news.

V době, kdy tohle píšu, se navíc koná tiskovka finanční skupiny J&T k projektu nové digitální zpravodajské televize Z 1.

Podle zprávy ČTK se v RRTV nakonec shromáždilo (upřesněno 22.12.) 50 žádostí od 32 žadatelů na 38 programů (některé programy žádaly o licence pro stejný program dvakrát, pro multiplex B i C). Protože žadatelé musejí platit správní poplatek 50 000 Kč za každou žádost o licenci, z toho usuzuji, že tímto licenčním řízením obohatila RRTV státní pokladnu přibližně o 2,5 milionu Kč.

Nyní jsem zvědav, co si s tím nadělením vysílací rada počne. Bude dostatečně opatrná tak, aby nevydala nějaké rozhodnutí, jež by zavdalo příčinu k soudním sporům? V situaci, kdy právní rámec jejího rozhodování je nejasný? Svůj negativní postoj k vyhlášení licenčního řízení jsem kdysi vyjádřil v článku Ekonoma „Dočkáme se dalších arbitráží?“ Na jedné straně by bylo snadné odsoudit amatérismus dvou regulátorů, Českého telekomunikačního úřadu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, z nichž každý rozhoduje s klapkami na očích tak, jakoby okolní svět pro něj neexistoval.

Na straně druhé prapůvodní příčinu všech nejasností, zádrhelů, malérů a právních tahanic, které nás v souvislosti s tímto licenčním řízením ještě čekají, vidím v neschopnosti státu a jeho orgánů, vládou počínaje a parlamentem a politickými stranami konče, věnovat problematice digitálního vysílání patřičnou pozornost.

Teprve teď některým politikům začíná dopadat pětník a uvědomují si, že přechodu na digitální televizní vysílání se za