Respekt: Jenže mediální příklon ke CME neznamenal, že by se schvalovalo vše, co zde Američané podnikali. Ještě za jejich přítomnosti - a výslovného či tichého souhlasu - Nova porušila licenční pravidla, když místo slibované intelektuální televize rozjela čistě komerční projekt.

Změnou vysílacího schématu Nova neporušila žádná licenční pravidla. O tom, jak se měnily licenční podmínky, Louč informovala v této příloze. CET 21 nikdy neslibovala "intelektuální televizi".

Respekt: Američané mlčeli i k porušování zákonů, například když Nova začala přerušovat filmy reklamou, ačkoli to tehdejší právní normy zakazovaly.

Přerušování filmů reklamou bylo po celý rok 1994 pokryto (tolerováno) rozhodnutím Rady 18.4.1994, která na jedné straně upozornila na porušování zákona § 6 odst. 2 písm. b), na straně druhé stanovila termín odstranění tohoto nedostatku až na 31.12.1994, neboť se předpokládalo, že mezitím bude přijata novela, která toto vkládání reklamy do pořadů umožní. Stalo se tak však až v únoru 1995, kdy byl přijat Zákon 40/95 Sb., o regulaci reklamy.

Respekt: Pravda, zneužívání televize k politickým cílům dovedl do krajnosti až Vladimír Železný. Jednoznačně se postavil na stranu těch, kteří mu pomohli obrat Američany. Tedy ODS a ČSSD, jmenovitě pak za Václava Klause a Miloše Zemana, kteří si s Železným přiťukli po jeho "vítězství" nad Američany dnes už proslulou sklenkou sektu.

Tady by bylo dobré, kdyby Erik Tabery specifikoval kdy a jak se ta sklenka sektu vypila. Pokud je mi známo, tak podporu poskytli Železnému Miloš Zerman a Václav Klaus pouze tím, že se 5.9.1999 dostavili na Barrandov do pořadu Sedmička, prvního v řadě, který byl vysílán s novým investorem.

Respekt: I přes tuto pomoc se ale Železnému nová Nova začala finančně bortit a potřeboval výpomoc.

Nová Nova se finančně nebortila, nebyla však natolik silná, aby odolala tlaku silnější finanční skupiny PPF, jež využila šance, kterou jí nabídla situace v CET 21 a její jednatel Aleš Rozehnal.

Respekt: Jistě, Ivan Langer jako přední člen sněmovní mediální komise, celá ODS a většina sociálních demokratů měli velký podíl na Železného podvodu. Minimálně nastavením mediálních pravidel, svými výroky a zásahy.

Politické strany se nepodílely na Železného "podvodu" (přesněji řečeno na jeho nedodržování uzavřených obchodních smluv). "Mediální pravidla", například ustanovení novely 301/95 umožňující rušení licenčních podmínek vysílatelů, byla výsledkem hlouposti poslanců, nikoli jejich spiknutím ve prospěch Železného. Pravda, byly tu také výroky, které ovlivňovaly celkovou atmosféru ve prospěch komerčních televizí obecně, ovšem jakákoli aktivní účast smluvně opozičních stran, případně jejich "velký podíl na Železného podvodu", to jsou žurnalistické interpretace neodpovídající realitě.

Respekt: Jak už bylo řečeno v úvodu, příběh Novy je i příběhem této země. Na začátku devadesátých let, kdy se hovořilo o zřízení první komerční televize, fungoval ještě princip, že televize musejí hlavně zůstat v českých rukou. Do Novy tak sice přišel americký investor, ale neměl nárok na licenci. Lifroval tedy do Novy peníze, ale povolení vysílat musel svěřit několika domorodcům. To se pak stalo základem pro budoucí ukradení televize Železným.

Tehdejší ani dnešní zákon nebránil a nebrání zahraničnímu investorovi vstupu do licencované společnosti. Takže nárok by tu byl, to pouze regulátor pod tlakem tehdejší situace a pod vlivem reakcí představitelů tehdejší politické scény se neodvážil tuto možnost investorovi nabídnout.

Respekt: Nikdo ani nemukl, když televize zrušila vše, co slíbila ve vítězném projektu. Od té chvíle, jako by se nemuselo dodržovat nic, a vyvrcholilo to až vykopnutím zahraničního investora z Novy. Tato akce nemá v západní Evropě srovnání, protože se na ní podíleli vládní i opoziční politici, státní dozorčí orgány a v neposlední řadě i dnešní prezident Václav Klaus, který v době vyšetřování Železného policií prohlásil, že je na jeho straně. Účet se uzavřel tím, že stát za svůj skandální přístup prohrál mezinárodní arbitráž a musel CME vyplatit deset miliard korun za zmařené investice.

Nejsou důkazy o výslovném prohlášení Václava Klause, že je na straně Železného. Zde je tiskové prohlášení Václava Klause, které po setkání s Vladimírem Železným vydal. Ani Klausovo vystoupení v novácké Sedmičce 25.11.2001 nelze takto jednoznačně interpretovat. Přijetí Vladimíra Železného na jeho žádost Václav Klaus zde vysvětlil jako svoji "demonstraci elementární lidské loajality proti štvanici". Ano, Václav Klaus poskytl Železnému jistou morální podporu tím, že ho po propuštění z vazby přijal, ale chybí ono výslovné prohlášení, že byl na jeho straně.

Tolik Erik Tabery. I když základní vylíčení historie televize Nova Václavem Žákem v týdeníku Ekonom je ve srovnání s Erikem Taberym mnohem věcnější a více podloženo fakty, domnívám se , že některé detaily článku Prodej v pravý čas si rovněž zaslouží upřesňující komentář

Ekonom: Pod tlakem nové RRTV, která vznikla po výměně členů v roce 1994, americký investor musel v roce 1996 změnit uspořádání, jež mu do té doby výnosy z TV Nova garantovalo přes ČNTS, a zajímat se o licencovanou CET 21.

Změna uspořádání vztahů mezi držitelem licence a tzv. servisní společností, nebyla výsledkem "tlaku nové RRTV", ale správního řízení, které by musela zahájit rada v jakémkoli složení. Podnětem ke správnímu řízení oficiálně zahájenému 23.července 1996 nebyla žádná snaha o šikanu ze strany RRTV, ale povinnost rady dodržet ustanovení zákona o nepřevoditelnosti licence v okamžiku, kdy držitel licence CET 21 využil novely 301/95 a požádal o zrušení licenční podmínky garantující schválenou strukturu vztahů mezi CET 21 a ČNTS. Takže to správní řízení vyvolala spíše iniciativa CET 21, tehdy ještě plně sloužící zájmům amerického investora. (Správní řízení bylo uzavřeno 16.září 1997.)

Ekonom: Vladimír Železný dostal peníze na vyplacení dosavadních společníků z CET 21. Pak se zavázal, jako majoritní vlastník držitele licence, k exkluzivnímu vztahu k investorovi, a měl za to dostat téměř miliardu Kč.

Zde je třeba říci, že se jedná o dvě smlouvy. Vladimír Železný dostal miliardu za převod obchodních podílů společníků CET 21 v ČNTS na CME. To byla jedna smlouva z 24.2.1997, při níž Železný podepsal nekonkurenční doložku. (Upřesnění 28.12.: uzavřená dohoda pak byla realizována smlouvou o prodeji akcií Nova Consulting z 11.8.1997, detaily viz tento archivní článek.) K exkluzivnímu vztahu s ČNTS se však nezavázal Železný osobně, ale společnost CET 21 v jiné smlouvě z 21.5.1997, která vznikla jako důsledek "změny uspořádání" při správním řízení. Tato smlouva o spolupráci CET 21 s ČNTS žádné finanční plnění neobsahovala.

Ekonom: Ke kolizi s investory došlo ve chvíli, kdy se rozhodli prodat své aktivity ve střední a východní Evropě mediálnímu operátorovi SBS. Vladimír Železný počítal s tím, že v příštím licenčním období (2005-2018) získá licenci TV Nova sám. Kromě toho by nepřímo kontroloval i těžce zadluženou "konkurenční" televizi Prima. Ačkoliv mu partneři nabízeli, že pokud by dělal pro SBS stejného "strohmanna" jako pro CME, v dalším licenčním období by mu firma SBS vyplatila ve splátkách celkem 4 mld. Kč, rozhodl se pro riskantní krok: využít postavení držitele licence, k němuž mu CME pod tlakem státu pomohla, a vytvořit si "svou" TV Nova.

Získání šedesátiprocentního podílu v licencované společnosti CET 21 zorganizovala CME nikoli pod "tlakem státu", ale o své vlastní vůli a při ignorování povinnosti informovat o tom regulátora. Smlouva CME se Železným nese datum 1.8.1996, rada se o ní dozvěděla až v prosinci 1996. Podrobnosti jsem popsal v páté kapitole "Jak Železný ovládl Novu" v knize Média, Internet TV Nova a já, částečně v článku Nejde jenom o Novu.

Ekonom: Při vyjednávání (Železný) použil RRTV, neboť se mu podařilo po vládní krizi v roce 1997 vytvořit "přátelské" vztahy s prakticky celou politickou reprezentací. Na jeho popud RRTV napsala dopis investorům, v němž zdůrazňovala finanční suverenitu držitele licence.

Nešlo o "dopis investorům", ale o stanovisko RRTV z 15. března 1999, které rada poslala držiteli licence CET 21. Ano, bylo to na vyžádání Vladimíra Železného, který se na Radu dostavil 2. března 1999. Dopis je podrobně citován v arbitrážním nálezu, má podobu obecného výkladu toho, co vyjadřuje "obsah provozování televizního vysílání".

Ekonom: Potom, co jednání s SBS zkrachovala a došlo k otevřenému konfliktu mezi Železným a CME, RRTV schválila podvodné navýšení jmění v CET 21, jímž se Vladimír Železný vzdával majority v CET 21 ve prospěch spřátelených firem (na tom se podílela i Libuše Šmuclerová), aby mu arbitráž mezi ním a CME nemohla nařídit obnovení obchodních vztahů s CME.

Nejsem si jist, zda české právo zná pojem "podvodné navýšení jmění v CET 21". Pokud vím, tak zmíněné navyšování jmění sice RRTV v prosinci 1999 po určitém zdráhání schválila, ale protože bylo okamžitě soudně napadeno menšinovým vlastníkem, tak se nakonec nikdy nerealizovalo.

Ekonom: Arbitráž mu ale nařídila vrátit CME cca 650 mil. Kč, kterou mu z dohodnuté miliardy do té doby zaplatili. Když peníze nevrátil, dostal se jeho majetek, včetně podílů v CET 21, do exekuce. Teprve když rejstříkový soud v Praze v červnu 2002 zamítl podvodné navýšení jmění a do exekuce se tak dostal celý šedesátiprocentní podíl Železného v CET 21, otevřela se pro PPF cesta k převzetí CET 21.

Pokud je mi známo - i když se zde mohu mýlit, protože nemám přístup k relevantním písemným dokladům - tak při rozhodování o tom, zda Železný má či nemá 60 procent v CET 21, sehrál rozhodující roli nikoli rejstříkový soud, ale tehdejší jednatel CET 21 Aleš Rozehnal, který údajně u soudu stáhl (pravděpodobně se souhlasem dalších menšinových vlastníků) žádost o registraci navýšení jmění CET 21 a vyhověl tak žalobě, která žádala zachování stavu obchodních podílů z roku 1999.
(Upřesnění 28.12.: Na jeden důkaz jsem si dodatečně vzpomněl, je to autentické Železného vylíčení případu v pořadu Volejte řediteli, z něhož vyplývá, že klíčovou roli skutečně sehrál Aleš Rozehnal ve shodě s menšinovými vlastníky CET 21, ale nikoli "stažením" žaloby, ale vzdáním se odvolání proti rozhodnutí rejstříkového soudu, což znamená, že Václav Žák je v tomto případě přesný.)

Z faktografie událostí kolem Novy připojené na konci článku ještě opravuji:

Závěrem si dovolím citovat Jana Macháčka v Hospodářských novinách (23.12.2004) který pod titulkem "Globalizace práva" informuje o událostech kolem ruského naftového podniku Jukos. Macháček předpovídá, že ruský stát může u zahraničních soudů a arbitráží tvrdě narazit a k tomu dodává:

"Všechno zlé je k něčemu dobré (..) Je to podobné jako s arbitráží českého státu a CME. Kdekdo dnes připomíná, kolik daňoví poplatníci prodělali. Jenže je to spíš tak, že jsme nakonec vydělali. Můžeme totiž čekat, že po této lekci si budou politici dávat větší pozor a dodržovat mezinárodní smlouvy. A úřady a soudy nebudou tolerovat flagrantní krádeže. Tato cesta k civilizaci se nám vyplatí více než prohraných deset miliard korun."

Do jisté míry s Janem Macháčkem souhlasím.