Nový rok v médiích ve stínu katastrofy

Podobně jako v loňském roce, také letos pronesl prezident Václav Klaus svůj novoroční projev ve stoje (zde je videozáznam). Tentokrát však přenos zajišťovala komerční televize Nova, což veřejnoprávní ČT1 uvedla v závěrečném „copyrightovém“ titulku.

Recenzenti v denících se shodli v tom, že letošní Silvestr v televizích nebyl nic moc. Jeho celkové zaměření vystihl titulek Mirky Spáčilové „Košilatý silvestr u tyče táhl na Brusel se závěrečným povzdechem „A tímhle pravěkem procházely tváře ze SuperStar.“

Jestliže duel Topolánek/Gross v novoroční Sedmičce dával naději, že by v letošním roce, na který nejsou naplánovány žádné volby, mohla koalice s opozicí lépe komunikovat, pak následná debata Zaorálek/Topolánek v Otázkách Václava Moravce (video) o den později tuto naději pohřbila pod nánosem bezobsažné potyčky točící se kolem novoročního projevu Václava Klause a postoje ke smlouvě o Ústavě Evropské unie.

Nicméně tématem číslo jedna ve všech médiích od neděle 26. prosince až do Silvestra bylo katastrofální zemětřesení v jihovýchodní Asii s následnými přívalovými vlnami tsunami, které zmařily přes sto tisíc lidských životů. Jakoby tato událost vrhala stín na bilancování minulého roku a na úvahy o naší budoucnosti, přičemž zapadala do pesimistických úvah, které se v poslední době objevily v médiích.

Tak například spisovatel Petr Šabach na titulní straně silvestrovského magazínu HN Víkend tvrdí: „Za tuhle pohodu jednou zaplatíme.“ Doslova:
“HN: Žijeme ve století civilizačních vymožeností, všude kolem plno zábavy.
Šabach: Ale tahle pohoda nám asi nemůže vydržet na věky. O každém takovém dni si říkám, že někde za to zaplatíme strašidelnou daň. Nemyslete si, také na mne občas přijdou velké myšlenky a pak se mi honí v hlavě: Jak to, že jsi nikdy neměl hlad, nedožil se války? Jednou musí přijít účet za tuhle selanku. Něco jako zaplatit mýtné na konci mostu.“

Ředitel pražské ZOO Petr Fejk v silvestrovské příloze LN vidí budoucnost lidstva ještě temněji. Rozhovor s ním uvádí titulek „Život nemá smysl“ a říká se v něm kromě jiného:
“LN: Co dává člověku právo myslet si, že je pán tvorstva?
Fejk: No on dočasně pán tvorstva je. Tedy až do chvíle nějaké přírodní katastrofy. Já jsem pesimista a jsem přesvědčen, že svět směřuje do záhuby. Určitě to skončí špatně, protože rovnováhu nelze najít. (…) Lidi čím dál víc ukrajují z přírody a je to čím dál rychlejší. Za nějakých tři sta let bude konec.“

Je možné, že se mýlím, ale těch pesimistických článků o budoucnosti jsem letos našel víc než na přelomu loňského roku, kdy smutek a pesimismus reprezentovala jen smrt Heleny Růžičkové. Tak například Lidové noviny zveřejnily minulý týden článek o názorech astrologů, podle kterých "Rok 2005 nebude stát podle hvězd za nic". Kavárna MF Dnes pak před Silvestrem připomenula malthusiánskou obavu z přelidnění planety pod titulkem „Množte se a radujte se – a následky přičtěte sobě.“

S pesimistickými výhledy do budoucnosti shodou okolností ladil i závěr silvestrovského pořadu Novy, v němž drsný humor Ivana Mládka obrátil role symbolických postav představujících roky 2004 a 2005. Odcházející rok 2004 reprezentoval svěží mladíček, zatímco štafetu od něho přebíral opotřebovaný stařík.

A tak jsem novoroční optimismus paradoxně čerpal z umírněného prezidentova novoročního projevu, jakož i ze sobotní novácké Sedmičky. Stanislav Gross a Mirek Topolánek zde vystupovali jako docela rozumní politici schopní se alespoň o něčem dohodnout. Jenomže druhý den bylo zase všechno při starém.