Zaujatí a závislí
(na okraj dvou polemik)

Motto: I v naší zemi jsme prožili věci, ze kterých nemůžeme mít jenom radost. Patří mezi ně zhrubnutí a zvyšující se povrchnost naší veřejné diskuse, stále větší počet pokusů o personální diskreditaci politických rivalů na úkor úsilí o vítězství ve věcném sporu. (Václav Klaus v novoročním projevu 1.1.2005)

Tento text vznikl jako vedlejší produkt bilancování médií na přelomu roku 2004 a 2005. Původně jsem chtěl oběma polemikám věnovat v textu Nový rok ve stínu katastrofy jednu až dvě věty. Ale nějak mi to nevyšlo, a tak vznikla ještě jedna glosa.

Rád bych ponechal stranou faux pas Václava Havla, který nepřiměřeně reagoval na historické ohlédnutí za volbou prezidenta v roce 1989 v Událostech ČT, ale nějak to nejde. Havlova věta „Víš, co mne v té chvíli napadlo, milá televize? Napadlo mě, už aby tě pan poslanec Langer zprivatizoval. K mé představě o veřejnoprávnosti máš totiž věru daleko.“, podle mého názoru nikomu a ničemu neposloužila. Ani jejímu autorovi, který se v ní staví do pozice arbitra „veřejnoprávnosti“, aniž ji blíže definoval.

Havla (nebo snad jeho spolupracovníky?) pobouřila věta historika Antonína Kostlána: “Byl zvolen prezidentem republiky úplně stejným způsobem jako všichni komunističtí prezidenti předtím. To znamená, byl zvolen jednohlasně a byl zvolen poslanci, kteří de facto nebyli voleni ve svobodných volbách.“

Tento citát však byl uveden větou redaktora Mrzeny: “Volbu jeho samotného však podle historiků provázelo mnoho paradoxů,“ a Václav Havel nemá pravdu, když napsal, že to byla „jediná konkrétní informace“ uvedeného šotu. Těch informací tam bylo více, i když – pravda – zaměřených hlavně na ty paradoxy (první nekomunistický prezident po čtyřiceti letech, rozsáhlá amnestie apod.) Kdysi Václav Havel paradoxy vyhledával...

Raději bych také pomlčel o stylu, který v polemice s komentáři Petra Příhody Vítězství propagandy nad etikou v HN zvolil prezidentův tajemník Ladislav Jakl. Ale také tady to nejde, zvláště když to byl právě Jaklův šéf, prezident Václav Klaus, který si v novoročním projevu postěžoval na “zhrubnutí a zvyšující se povrchnost naší veřejné diskuse.“

Co si má člověk myslet o tom, když Klausův nejbližší spolupracovník napíše, že současnou vládu “drží u moci jednou přeběhlý alkoholik, podruhé esenbácká mlátička, potřetí ucho v soukromí opozičního politika“. Za povšimnutí stojí, že Jaklova tvrzení s výjimkou případu přeběhnutí bývalého poslance ODS Kotta postrádají jakoukoli argumentační logiku, jsou takzvaně „mimo mísu“, protože příčinné souvislosti uvedených jevů s přežíváním současné vládnoucí koalice v nich chybějí. Jakl je zřejmě použil pro vyvolání negativních emocí.

(O medvědí službě, kterou svému šéfovi dělá Jakl svou publikační aktivitou, jsem psal už vícekrát, například zde a tady.)

Když se Ladislav Jakl ptá: „Nemáte strach, pane Příhodo, že se vás student při hodině etiky zeptá, kdy Václav Klaus řekl, že vnímá EU jen jako ekonomický prostor? Kdy popřel, že na evropské integraci je pozitivní právě proces otevírání, boření bariér, volný pohyb myšlenek, mezinárodní spolupráce, svobodná konkurence idejí?“ je možné odkázat na rok starý záznam vystoupení Václava Klause v týdeníku Euro. Pod mezititulkem „Dvě tváře Evropy“, nachází dnešní prezident pochvalná slova pro EU jen ve věci ekonomického prostoru. Doslova: „To je usmívající se bůžek liberálního typu, který otvírá bariéry, ruší nejrůznější omezení a vytváří volnější ekonomický prostor.“

Navíc Petr Příhoda nenapsal, jak uvádí Jakl, že Václav Klaus „vnímá EU JEN jako ekonomický prostor“, on totiž v uvedeném článku píše: „Prezident ji vnímá buď jako ekonomický prostor, kam by mělo patřit i Maroko a Kazachstán, nebo jako superstát, v němž hrozí ztráta identity.“.

Příhodův text v Katolických novinách nemám k dispozici, takže si nemohu ověřit, zda Petr Příhoda skutečně napsal, že „ODS má s komunisty podobnou touhu po moci“, nebo zda opět nejde o nějakou zkreslenou Jaklovu citaci.

Nedělám si iluze o tom, že Příhoda měl při psaní svého komentáře v HN nasazeny nezaujaté brýle. Jeho pohled na události a odpovědnosti let minulých rozhodně není vyvážený, neboť za Václavem Klausem nejsou jenom prohry, ale také úspěchy a vítězství. Ale v tom případě by polemice prospěl věcný tón, a nikoli podsouvání zlého úmyslu kádrovat a kastovat, jež je doprovázeno výkřiky typu: „Podle něj (Příhody) by "neškodilo zjistit, komu kolem nás EU vadí". Slyšíme dobře? Kdo nejde s námi, jde proti nám?“

Vždyť Příhoda v závěru svého článku nenapsal nic jiného než: „Neškodilo by ani toto: zjistit, komu kolem nás EU vadí. A zapátrat, komu a proč vadí u nás.“ Já osobně to chápu nikoli jako nějaké kádrování a kastování, ale jako výzvu k věcnému porovnání situace u nás a v okolních zemích.

Pro titulek této glosy jsem využil názor z internetové diskuse k Jaklovu článku na ihned.cz, ve které nick se jménem firbajn napsal: “Typická ukázka "české" diskuze z obou stran. Oba zaujatí až závislí nenechají na druhém nit suchou i když oba mají v něčem pravdu.“