Tento sněmovní tisk jsem si přečetl zatím jen zběžně a nedávám mu příliš velkou šanci na přijetí v předložené podobě. Přestože stojím na straně podpory české původní audiovizuální tvorby, mám k návrhu zákona výhradu.

Namísto toho, aby se postavila nová solidní budova a přijal se nový zákon, který by zastřešil a spojil současný tzv. audiovizuální zákon č.273/1993 se zmíněným zákonem 241/92 o Státním fondu ČR, budují se přístavky k narychlo postaveným přístřeškům z počátku devadesátých let.

Podporu by měla dostávat jen kinematografická díla a nějaká komplexní systémová podpora české audiovizuální tvorby jako celku zde chybí. Podle mého názoru je chvályhodné, že novela na základě dosavadních zkušeností lépe definuje postavení a práci Státního fondu, jakož i některá kritéria vztahující se k poskytnuté podpoře.

Na druhé straně si návrh novely podřezává větev tím, že nekriticky a maximalisticky kopíruje francouzskou praxi se třemi procenty odvodů od videopůjčoven a z televizní reklamy. Podle mého názoru by se mělo začít u majitelů kin. Současně odváděná jedna koruna z prodané vstupenky v cenových relacích 100-150 Kč je směšný obnos a tady by odvod samozřejmě měl být zvýšen, klidně na ty tři procenta. Ovšem u televizí a videopůjčoven by vzhledem ke specifikám a velikosti našeho trhu možná stačilo procento jedno.

Navíc každý takový návrh by měl být podložen nějakými ekonomickými analýzami, které by měly vyplynout z jednání vlády ze zástupci příslušného průmyslu při přípravě zákona. Ve vyspělých demokraciích bývá takový postup dobrým zvykem, vláda nepřepadá podnikatele ze zálohy, ale jedná s nimi a zjišťuje jejich stanoviska již při tvorbě právní normy. U nás se však často rozhoduje od zeleného stolu, takže nakonec to přetlačování se dostává – většinou ke škodě věci – až na půdu parlamentu, kde se legislativně flikuje a příštipkaří podle notové osnovy příslušných lobbyistů.

Pro studium problematiky mohu doporučit Komunikaci EK (26.09.2001 COM(2001) 534 final) k právním aspektům týkajícím se kinematografických a ostatních audiovizuálních děl. (Věstníková verze zde.) Je v ní zmiňován i obecný problém poskytování státní pomoci, která se může dostat do kolize s právem EU a pravidly WTO. Což se stalo Francii, která musela na základě stanoviska EK některá pravidla upravit.

Uvedená komunikace EK zajišťuje audiovizuálnímu průmyslu právní jistotu uvedené interpretace pravidel do 30. června 2007. Je zcela možné a také pravděpodobné, že pravidla poskytování státní podpory audiovizuálním dílům se po roce 2007 budou v EU měnit.

Evropská audiovizuální observatoř se problému věnovala v několika textech: