zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
23.1.2005 | RUBRIKA: Pohled do historie |
Sága rodu Forsytů - včera a dnes
Zcela náhodou, z dnešní televizní obrazovky, jsem se dozvěděl, že Česká televize zakoupila novou barevnou verzi Galsworthyho literárního díla, kterou vyrobila komerční Granada Television ve spolupráci s americkou stanicí WGBH. Jak jsem zjistil na internetu, v roce 2002 se tato minisérie o deseti dílech vysílala v Británii na ITV, o rok později v americké síti nekomerčních televizí PBS. (Zde je speciál pořadu na internetu PBS).
První televizní verze BBC z roku 1967 měla 26 dílů, u nás se vysílala v zimní sezóně let 1969-1970. Pamatuji se na ni jako řadový televizní divák. Teprve později, když jsem v roce 1978 nastoupil do redakce pořadů ze zahraničí, jsem se se Ságou rodu Forsytů setkával ještě jednou, ve vzpomínkách svých kolegů.
Některé z nich se mi vynořily z paměti, když jsem se dnes odpoledne díval na čtvrthodinový dokument "Nová sága rodu Forsytů" na ČT1. V dokumentu vystupovali pamětníci dabování seriálu před 35 lety i současní dabéři. Vzpomínalo se, jakým diváckým hitem byl tento seriál vysílaný v nedělních večerech. Na druhé straně současný šéf akvizice ČT Jan Rubeš připomněl, že divácká úspěšnost Ságy rodu Forsytů byla spojena s dobou a je neopakovatelná.
Tuto zkušenost učinila i naše první komerční televize Premiéra/Prima, která seriál BBC znovu v letech 1994-5 (přesné datum si nepamatuji) dovezla a odvysílala bez většího ohlasu. FTV Premiéra tehdy pořídila nový a ne příliš kvalitní dabing, protože zvukové pásy starého dabingu již neexistovaly, navíc dnes se dabují magnetické záznamy a nikoli filmové kopie jako kdysi, v šedesátých letech. (Dabing videozáznamu se v ČST zavedl až v roce 1976.)
Čekal jsem, že se v dnešním dokumentu objeví některá vyprávění, která jsem v redakci slýchával. Neobjevila, a proto je teď uvádím.
BBC tehdy, v šedesátých letech, přidělila seriálu mimořádně vysoký rozpočet. Údajně se měl točit na barevný materiál, neboť BBC plánovala na rok 1967 vysílání barevné televize. V době, kdy příprava seriálu byla v plném proudu, se prý ozval kdosi z USA, kdo měl v ruce papír, ze kterého se dalo vyvodit, že mu kdysi dávno, před druhou světovou válkou, Galsworthy prodal autorská práva na zfilmování svých děl, a že tato smlouva platila i pro televizní zpracování. Za postoupení těchto práv majitel smlouvy chtěl nemalou částku a to prý BBC natolik finančně vyčerpalo, že vzdala barevné natáčení a vyrobila seriál černobíle. To mám z druhé ruky, chtělo by to ověřit.
Pozitivně však vím, že ČST zakoupila Ságu rodu Forsytů s dvěma vysílacími vysílacími právy, seriál se však vysílal jenom jednou. K repríze tohoto "buržoazního" seriálu již nikdy nedošlo, druhé vysílací právo propadlo. Tzv. normalizace byla již na postupu. V lednu 1970 totiž spatřil světlo světa základní normalizační dokument "Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti".
Kromě toho si přesně pamatuji, kdy se vysílal poslední dvacátý šestý díl. Bylo to v neděli 1. března 1970. Ten den hustě sněžilo a já jsem vezl manželku do porodnice. O den později se narodil syn Martin a já jsem musel v porodnici referovat o tom, jak seriál skončil.
Dnes jsem na obrazovce po letech opět viděl svoji bývalou kolegyni Madlu Poštolkovou-Čejchanovou, která před třiceti šesti lety dabing seriálu ve studiu Dobeška produkovala. V jejím televizním vyprávění však chyběla historka, kterou nám tak často vyprávěla.
Když skončilo natáčení Václavu Voskovi (daboval Jolyona), tak ji tento herec napůl humorně a napůl vážně vynadal: "Milá dámo, kdybych věděl, že umřu v šestnáctém (?) díle, tak bych se vám na ten seriál vy…. Podívejte na Cupáka (daboval Soamese), ten tam vydrží až do posledního dílu."
Soamese v nových barevných Forsytech dabuje Vladimír Dlouhý. Se zájmem se na ten seriál a dabing podívám. Ovšem pochybuji o tom, že to bude nějaký velký divácký hit. Recenze z Velké Británie a z USA vypovídají o ohlasu, který byl spíše průměrný. Mění se doba, mění se prostředí, a kde jsou ty doby, kdy evropští diváci měli k dispozici jen jeden či dva televizní programy a byli ochotni se soustředit na pomalu vyprávěný děj bez velkých vnějších efektů.