| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 9.2.2005 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
"Ultraliberální" tiskový zákon a jeho historie
Včerejší vystoupení ministra Pavla Dostála v parlamentu mi připomnělo diskuse, které se kolem tiskového zákona vedly. Mám na mysli jeho výrok: „byla to tato Sněmovna, která v roce 2000 ultraliberalizovala tiskový zákon natolik, že je zákonem bezzubým a nelze ho vůbec používat“.
Pro osvěžení paměti jsem sáhl do archivu a nalezl svůj článek na Britských listech Tiskový zákon a česká politická elita, v němž popisuji komentáře a diskuse, které se kolem tiskového zákona vedly. Po jeho přečtení jsem si řekl: Je dobře, že vládou předložený návrh parlament neschválil.
Mám na mysli jeho paragraf 6 o „odpovědnosti za obsah periodického tisku“, který sám o sobě jako interpretační pomůcka by nebyl špatný, kdyby nebyl spojen se sankcí paragrafu 21 (plné znění pod čarou), jenž za obecně vyjádřené skutkové podstaty činů „hrozba násilím“, „vyvolávání nenávisti“, „podněcování nesnášenlivosti“ uděloval tvrdé pokuty a zastavoval vydávání periodického tisku až na dobu jednoho roku. Navíc návrh na toto soudní opatření mohl podávat kdokoli, kdo zaplatil jakýsi správní poplatek.
Kulturní a vzdělávací výbor před pěti lety svým komplexním pozměňovacím návrhem tuto skrytou past na svobodu tisku odstranil, i když při tom padly za oběť některé další docela rozumné věci. Mám na mysli například institut tiskové opravy, který pozměňovací návrh sloučil s právem na odpověď. Nebo také zásadu, že „obsah sdělení označeného jako oprava, odpověď nebo dodatečné sdělení nesmí být komentován ve vydání periodického tisku, ve kterém je toto sdělení uveřejněno.“.
Pokud tvrzení Pavla Dostála: „Současná právní úprava je opravdu naprosto měkká a nedostačující“ míří na současný tiskový zákon, pak si myslím, že míří vedle. Problém údajné bezzubosti tiskového zákona je obecným problémem vymahatelnosti práva, tj. vymahatelnosti toho, co tiskový zákon ukládá, nikoli tiskový zákon sám.
Odpovědnost médií a novinářů za napsané a zveřejněné slovo, za jeho přesnost a pravdivost, se nedá nadekretovat fermanem ani žádným paragrafem speciálního zákona, ale musí vyplynout ze životních zkušeností a z praxe celého soudního systému, který zajistí, že úmyslné zkreslování, lež a pomluvy se nebudou vyplácet.
Navíc otázka po původu jmění předsedy vlády Stanislava Grosse byla a je zcela legitimní. Není vinou novinářů, že premiér nevyužil institutu práva na odpověď, kterou mu tiskový zákon nabízí. Není vinou novinářů, že jeho vysvětlení (strýc v Jihlavě, Rostislav Rod) byla tak nevěrohodná.
V této souvislosti si vždy vzpomenu na výzvu, kterou už kdysi dávno američtí novináři adresovali politikům: „Nechcete-li, abychom o tom psali, tak to nedělejte.“
§ 6
Odpovědnost za obsah periodického tisku
1. Vydavatel odpovídá za obsah periodického tisku.
2. Obsah periodického tisku nesmí
a) být v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s lidskými právy a základními svobodami založenými Listinou základních práv a svobod a nesmí:
b) hrozit násilím jednotlivé osobě nebo skupině osob, anebo k takovému násilí podněcovat,
vyvolávat nenávist nebo zášť vůči osobám nebo skupinám osob na základě jejich rasy, barvy pleti, národnostního nebo etnického původu, anebo sexuálního zaměření,
c) podněcovat k nesnášenlivosti vůči osobám nebo skupinám osob určité víry a náboženství, anebo takovou nesnášenlivost podporovat,
d) zobrazovat nebo popisovat sexuální násilí nebo jiné sexuálně patologické praktiky, anebo jakékoliv formy sexuálního styku s dětmi
§ 21
Soudní ochrana
1. Poruší-li vydavatel povinnost stanovenou v § 6 odst. 2, může se každý domáhat toho, aby soud uložil vydavateli povinnost zaplatit státu zadostiučinění ve výši od 100 000 Kč do 3 000 000 Kč.
2. Poruší-li vydavatel, jemuž byla pravomocně uložena povinnost zaplatit státu zadostiučinění, do 3 let od právní moci takového rozhodnutí povinnost stanovenou v § 6 odst. 2 opětovně, může se každý domáhat toho, aby soud rozhodl o dočasném zákazu vydávat anebo v České republice veřejně šířit periodický tisk (dále jen "dočasný zákaz"), jímž byla povinnost porušena, na dobu až 1 roku.
3. Výši zadostiučinění, popřípadě dobu dočasného zákazu, určí soud s přihlédnutím k závažnosti porušení povinnosti a k okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo; může přitom překročit návrh a přisoudit vyšší zadostiučinění nebo stanovit delší dobu dočasného zákazu než byla navrhována.
4. Bylo-li řízení podle odstavců 1 nebo 2 zahájeno, anebo pravomocně ukončeno, nejsou žaloby dalších oprávněných osob pro stejné nároky z téhož jednání přípustné; to není na újmu práva těchto dalších osob připojit se k zahájenému sporu jako vedlejší účastníci.
MF Dnes: 8.12.1999
Sněmovna schválila tiskový zákon v kompromisní podobě (li, hop)
P r a h a - Poslanecká sněmovna včera velkou většinou hlasů schválila nový tiskový zákon, který ovšem neukládá tisku zdaleka tolik povinností a omezení, jak navrhovala vláda. Poslanci vládní návrh radikálně upravili a škrtli z něj například pasáž, podle níž nesmí tisk podněcovat násilí nebo vyvolávat rasovou zášť, jinak mu hrozí pokuta nebo pozastavení. (Kritici oponovali, že to je zneužitelné proti médiím a že takové paragrafy jsou už v trestním zákoně.)
Ministr kultury Pavel Dostál, který dříve opakoval, že zákaz šíření násilí a nesnášenlivosti žádá Evropská unie, byl přesto s přijetím zákona spokojen: "Tento návrh byl výsledkem usilovných politických jednání napříč politickým spektrem. Je dobře, že k tomu došlo."
Tiskový zákon ruší tiskové opravy, a naopak zavádí právo na odpověď, kterou může požadovat osoba nebo instituce, pokud se domnívá, že tisk zveřejnil skutkové tvrzení, které se týká její cti, důstojnosti, soukromí nebo dobrého jména. Kabinet původně navrhoval, aby se právo na odpověď vztahovalo i na pravdivé údaje; to poslanci odmítli. Stejně naložili i s návrhem, aby měl tisk zakázáno odpověď komentovat ve stejném vydání, v jakém ji otiskne. Zákon také zavádí takzvané dodatečné sdělení, které může využít každý, o kom noviny napíšou, že je stíhán pro trestný čin nebo se proti němu vede přestupkové či správní řízení. Až řízení skončí, může dotyčný (platí to opět i pro právnické osoby) žádat, aby tisk zveřejnil dodatečné sdělení, ve kterém bude informovat, jak celá věc dopadla.
Zákon také říká, za jakých podmínek mohou novináři chránit zdroje svých informací. Za obsah tisku včetně uveřejňování odpovědí bude odpovídat vydavatel. "Jsem spokojen, protože ten návrh, který předložila vláda, byl zcela přepracován a ty pasáže, které podvazovaly svobodu projevu, z tiskového zákona zmizely," řekl poslanec Vladimír Mlynář (US), který se podílel na úpravě vládního návrhu