Mohly to být jen štětiny...
aneb Variace na téma Grossův byt a jeho žena Šárka

Původně mediální aféra se stala aférou politickou, přičemž do této polohy ji nasměrovala nikoli média, dokonce ani ne opozice, ale svým chováním samotný předseda vlády. Tím neříkám nic světoborného. Ví to snad každý v tomto státě. Komentátoři tento fakt pouze opentlují piruetami svých exhibicí.

Například Oskar Krejčí se snaží proniknout pod povrch aféry úvahou Po Praze se povídá, v níž naznačuje, že příběh má mít „připravenou koncovku.“ Nechci řady komentátorů rozšiřovat jinak než tím, že pouze připomenu své již publikované názory:

“Co se týče palcových titulků "Peníze na Grossův byt: milion z ciziny. Kdo půjčil premiérovi? Původ peněz je záhadný" (MF Dnes 27. ledna), pak jejich počátek nevidím v žádných politických piklech, ale spíše v Jaroslavu Kmentovi, který nedávno objevil katastr nemovitostí jako zdroj informací, z něhož se snaží vytěžit aféry na titulní stranu.“ (30.1.)

“Aféra s půjčkou na byt premiéra Stanislava Grosse se dostala do samospádných obrátek a už ji asi nepůjde zastavit, přestože by možná i Grossovi protivníci byli nejraději, kdyby zmizela ze scény.“ (7.2.)

“Pokud se jihlavský strýc Vik objevil jen proto, aby se hlídací pes nažral a Šárka zůstala celá, pak tato kalkulace naprosto selhala. Další vedení celé aféry ze strany Grosse (mám na mysli náhlé zjevení se Rostislava Roda), pak svědčí o naprostém amatérismu jeho PRmanů.“ (11.2.)

"Stanislav Gross byl včera hlavním hostem pořadu ČT Otázky Václava Moravce. Podle mého názoru nevyužil šanci, kterou mu ČT dala, aby se distancoval od podnikání své ženy a aby národu předestřel když ne pravdivou, tak alespoň pravděpodobnou verzi vysvětlení role Rostislava Roda a jeho směnky v případu financování svého bytu." (14.2.)

Z četných komentářů, kterými přetékají všechna média, mne zaujal ten, který dnes napsal Otakar Kosek do deníku Metro. Snad se nebude zlobit, že jeho část ocituji v Louči s tím, že pointu jsem použil i do titulku:

„Když už jsem si vzpomněl na Švejka, nemohu pominout krásnou historku, kterou vypráví nadporučíkovi Lukášovi o učiteli, který chodil za dcerou hajného. A hajný mu slíbil, že jestli se budou scházet v lese a přistihne je, pustí mu do zadnice z ručnice štětiny se solí. Učitel mu vzkázal, že to není pravda, že se v lese nescházejí, ale když tam jednou šel a hajný ho načapal, začal se vymlouvat, že sbírá květinky, podruhé brouky, a tak se zaplétal, že pak řekl, že tam šel klást oka na zajíce. A za to ho dal hajný před soud.

Jak praví Švejk: Kdyby řekl holou pravdu, dostal by jen ty štětiny. Netroufám si ani projít v této souvislosti galerií těch našich veřejných výtečníků, kteří by se měli nad touto mravoučnou historkou z české (světové) literatury silně zamyslet. Na druhé straně hajný v tomto Švejkově vyprávění představuje trestající spravedlnost. Obávám se, že na naší ochotnické scéně není pro roli hajného vhodných herců.“

Dodatek 21.2.2005: Často citované rčení „Všechno je (trochu) jinak“ mohu teď uplatnit na informace, které jsem v souvislosti s Grossgate publikoval v Louči. Před deseti dny jsem napsal v Louči: „Pokud se jihlavský strýc Vik objevil jen proto, aby se hlídací pes nažral a Šárka zůstala celá, pak tato kalkulace naprosto selhala.“ Ve včerejším pořadu Bez obalu popisoval svůj podíl na vzniku aféry redaktor MF Dnes Jaroslav Kmenta. Z jeho vyprávění vyplynulo, že jméno jihlavského strýce Vika nebylo redaktorům předhozeno Grossem, ale že ho redaktoři vymámili od Grossovy maminky.