Když politik je profesionál...
Historie jednoho projevu (Nixon a Checkers Speech)

Tato stránka nevznikla náhodou. K jejímu napsání mě vyprovokovalo včerejší vystoupení předsedy vlády Stanislava Grosse v ČT. (Další odkazy zde nebo zde nebo zde)

V roce 1952 končilo druhé volební období amerického prezidenta, demokrata Harry S.Trumana. Proti prezidentskému kandidátovi Demokratické strany Adlai E. Stevensonovi postavili republikáni hrdinu Druhé světové války generála Dwighta Davida Eisenhowera.

Na republikánskou kandidátku se v primárkách dostal někdejší kongresman, od roku 1950 senátor Richard M. Nixon (39), který získal veřejnou známost a popularitu kromě jiného svoji aktivní činností ve výboru pro vyšetřování protiamerické činnosti, a zvláště případem bývalého úředníka ministerstva zahraničí a Rooseveltova poradce Algera Hisse, údajného sovětského špiona, který byl později odsouzen do vězení.

Do dnešního dne se vedou spory o tom, zda Alger Hiss byl či nebyl sovětským špionem, nebo zda v období válečné spolupráce dvou velmocí měl pouze nadstandardní vztahy se svými sovětskými diplomatickými partnery. Hiss se až do své smrti hájil a tvrdil, že je nevinen. Pro některé lidi však Alger Hiss byl a je usvědčený špion, přičemž zapomínají (viz například Roman Joch), že Hiss byl odsouzen nikoli za špionáž, ale za křivou přísahu, ke které ho dohnalo kongresové vyšetřování.

Liberální část Ameriky nikdy neměla Nixona ráda. Není tedy divu, že když se Nixon ocitl na kandidátce republikánů jako viceprezident, tak se ocitl od palbou liberálního tisku, který na něj vyštrachal jakousi aféru s penězi, jež dostával od svých sponzorů.

Generál Eisenhower, o jehož morální a politické integritě nemohlo být žádných pochyb, po této aféře začal dávat od Nixona ruce pryč a zvažovalo se, zda by na republikánské kandidátce neměl být nějaký jiný kandidát na viceprezidenta.

Richard M. Nixon tenkrát udělal odvážný tah. S pomocí svých přátel si zakoupil vysílací čas v celostátním rozhlasovém a televizním vysílání a vystoupil s projevem, který dodnes nese jméno "Checkers speech". Originál je možné nalézt na internetu v textové i audiovizuální podobě. Zkrácený překlad uvádím ve zvláštní příloze Louče.

Poté, co Nixon podal podrobný výčet svých příjmů a svého majetku, se zmínil o jednom daru, který nehodlá vrátit, i kdyby ho to mělo stát politickou kariéru. Byl to kokršpaněl Checker, kterého si oblíbily jeho dvě dcery.

Nixonův projev je krásným příkladem nejen politické demagogie, která působí na emoce, a která je součástí každého politické boje, ale také důkazem politické profesionality. Poté, co Nixon svůj projev živě odvysílal, reakce amerického publika byla taková, že Eisenhower a jeho štáb Nixona opět přijali do své náruče. Ve funkci viceprezidenta Nixon odsloužil dvě volební období (1952-1960), pak prohrál volby s Kennedym (1960), aby o osm let později se stal prezidentem (1968-1974). Jeho odchod po aféře Watergate je dostatečně známý.