Hlídací psi nebo aportovací Alíci?
Úvaha o kauze "Mlynář a Testcom servis"

Nemám rád jednoduchou rovnici: novinář = hlídací pes demokracie. Přičemž souhlasím s tím, že tuto funkci – kromě jiného a často mimoděk – novináři vykonávají. Moje pojetí funkce médií je poněkud širší. Od masových médií a novinářů očekávám, že budou pozorovat horizont událostí a informovat mě i mé spoluobčany o tom, co se kolem nás děje, abychom se mohli ve světě, ve kterém dnes žijeme, a jehož rozměr přesahuje naše možnosti získávat v něm bezprostřední osobní zkušenost, lépe orientovat.

Chápu média jako jeden ze způsobů společenské zpětné vazby, která sběrem a přenosem informací umožňuje pružnost reagování a tím i stabilitu celého systému. Na tom nic nemění skutečnost, že média jsou také soukromým obchodním podnikáním, jehož cílem je dosahování zisku prodejem služeb v prostředí svobodného trhu. Aby ty služby byly prodejné, média musejí vycházet vstříc informačním potřebám svých zákazníků, a nemohou si dovolit klesnout pod určitou mez důvěryhodnosti.

Z toho čerpám svůj optimismus i pro budoucnost českých médií, která nás dnes a denně zavalují kauzami a virtuálními pseudokauzami, jejichž hlavní smysl je nikoli podat obraz horizontu událostí, ale vyprodukovat atraktivní titulek na první stranu. To v tom lepším případě. Neboť jsou tu i případy horší, kdy nejde ani o ten titulek, ale o účelovou deformaci obrazu onoho horizontu v čímsi zájmu.

Tolik úvod k úvaze o případu „Mlynář a Testcom servis“. Jak známo, podstatou kauzy je obvinění, které šetří policie, podle něhož ministr informatiky Mlynář v rozporu se zákonem převedl státní peníze do soukromé společnosti Testcom servis s. r. o., jež provozovala portál veřejné správy.

Při rozplétání mediálních aspektů této kauzy začnu odzadu. Dnešní deníky Bohemia, jejichž celkový náklad přesahuje prodané náklady ostatních celostátních deníků s výjimkou Blesku, zveřejňuje článek Ministr informatiky Mlynář nemluví pravdu. Milan Novák, bývalý odborový funkcionář na Ministerstvu informatiky, který stojí za žalobou na Mlynáře, v něm vyvrací zprávu ministerstva a ministrovo tvrzení v Radiožurnálu, že byl propuštěn pro soustavné porušování pracovní kázně, a že ministerstvo v této věci vyhrálo soudní spor. Novák zde totiž dokazuje, že u soudu došlo k dohodě a tedy nikoli k nějakému soudnímu vítězství.

Jak známo, ministerstvo chce obžalovat Milana Nováka a také jistého ing. Aleše Moravce z trestného činu křivého obvinění, neboť byli to oni, kteří prý dali podnět k trestnímu stíhání, přičemž postava Aleše Moravce stojí za širší informaci (viz text pod čarou).

Tyto soudní šavlovačky jsou však už jen následnou reakcí na kauzu, která naplno propukla na titulních stranách deníků minulé úterý 15.3. (viz pdf stránky MF Dnes a Lidových novin), a která pokračovala reakcemi ministra Mlynáře ve všech možných médiích, až po jeho účast ve včerejších Otázkách Václava Moravce na ČT1.

Pátral jsem po tom, kde ta kauza má začátek, když více než týden média informují o tom, že ministr Mlynář bude obviněn, aniž on sám nějaké obvinění do rukou dostal. Zjistil jsem, že počátek kauzy je v článku Zuzany Tvarůžkové „Policie jde po Mlynářovi” v časopisu Nedělní svět 6.3.2005, který měl podtitulek „Úřady vyšetřují podezřelý pohyb ministerských milionů.”

Na tento článek reagovala četka tím, že suše informovala o případu, což v pondělí 7.3. zveřejnily Lidové noviny a Právo, nikoli však MF Dnes. Její redaktor Václav Dolejší si počkal do následujícího dne a v úterý 8.3. četku rozšířil o původní informace s titulkem “O ministra se zajímají finanční policisté”. Pak byl chvíli klid po pěšině, až všechno vybublalo zmíněnými titulními stranami o týden později, v úterý 15.3.

Zatím se Mlynář dočkal víceméně pozitivních komentářů, když jeho někdejší kolegové (Macháček, Fendrych, Šíma, Čermák) mu vyčítají spíše jen detaily a formální pochybení, a tak oblíbenou „novinářskou presumpci viny“ ponechávají ležet stranou.

Právě v těchto komentářích se objevila známá otázka „cui bono, cui prodest“ (k čemu je to dobré, komu to prospěje). Je zajímavé, že tentokráte s teorií účelového využití a zmanipulování mediální kauzy nepřichází postižená osoba, ale samotný tisk, který si všímá časové souvztažnosti propuknutí kauzy s nadcházejícím rozhodováním o privatizaci Českého Telecomu.

Zatímco u kauzy financování bytu premiéra Grosse si stále myslím, že vznikla nezávisle na politické a ekonomické scéně, když jejím spouštěcím mechanismem byla snaha médií najít nějaký ten skandál za každou cenu, také já se nemohu ubránit názoru, že Mlynářova aféra by mohla mít blízko ke spin-doctoringu a vrtění psem. Tím spíše, že vydavatelem Nedělního světa není nějaký čistě mediální vydavatelský dům, ale podnikatel se širokým spektrem obchodních zájmů Sebastian Pawlowski.

Odkud se asi do nedělníku dostaly informace o tom, že „Policejní složky teď mají čas do 16. března, aby se rozhodly, zda zahájí trestní stíhání. Do poloviny prosince 2004 vyslechly 21 lidí. Policie má také v rukou účetnictví Testcom servisu a výpisy z Komerční banky”?

A proč stěžovatel Milan Novák, jehož tažení proti Mlynářovi začalo už někdy v roce 2003, (viz článek v Neviditelném psovi a další, které lze nalézt v Hledáčku), a který před rokem našel zastání jen v Haló novinách, uspěl v médiích právě teď, a to ještě dřív, než státní zástupce a policie stačili dát obvinění proti Mlynářovi dohromady.

Vždyť historie případu Testcom servis s.r.o. není nijak nová. Lidové noviny o něm průběžně psaly od prosince 2003 do února 2004, tedy do doby, kdy se Mlynář se Sobotkou dohodl, a Testcom servis s.r.o. zlikvidoval.

Nedělám si iluze o tom, že na portálu veřejné zprávy se možná kdosi napakoval. Zpráva o třímilionové faktuře za “analýzu stavu internetových stránek”, pokud odpovídá skutečnosti, mluví sama za sebe. (Co je to však proti faktuře právníkovi v kauze Diag Human?) Nedělám si iluze o manažerských kvalitách Vladimíra Mlynáře a jeho schopnosti vytvořit dobrý odborný tým. Zpoždění, které v jeho resortu nabral návrh zákona o elektronických komunikacích a celá problematika digitálního vysílání, o takových kvalitách příliš nesvědčí.

Na druhé straně se však musím ptát: Cožpak jsou novináři na tom tak bledě, že sáhnou po každé kauze, kterou jim kdokoli kdykoli přistrčí pod ruku? Cožpak nemohli trpělivě vyčkat doby, než orgány činné v trestním řízení Mlynáře skutečně obviní? Nestávají se tímto způsobem aportovacím Alíkem všech možných nespokojenců, ne-li dokonce lobbyistů, namísto toho, aby byli skutečně odpovědným hlídacím psem rodící se demokracie?

P.S. Jenom zdánlivě s případem nesouvisí rozhovor s Lucií Bílou v sobotních Lidových novinách. Lucie Bílá v něm říká:

“Mě média kolikrát už vůbec nepotřebujou. Napíšou, že jsem těhotná a musím si na sebe dávat pozor. Zavolám do redakce: Není to pravda! A paní řekne: To se nám ale nehodí...Někdo od novin nafotí můj barák. Vleze až dovnitř a dělníkům řekne: My jsme pozvaní. Bílá se s námi domluvila... Jindy další novinářka napíše, že bych měla jít na operaci s prsama.Volám jí a říkám: Mluvila jsem vámi, byla jste milá. Proč jste to napsala? Odpoví: Já mám doma dvě děti a jsem s nimi sama.“