Posudek z pilnosti
(o privatizaci deníku Mladá fronta)

Internetový deník Britské listy zveřejnil výtah z bakalářské práce Marty Vildové, Fakulta humanitních studií UK, o privatizaci mládežnického deníku Mladá fronta. Autorce patří dík za mravenčí práci s prameny a dostupnými zdroji, tj. s lidmi, kteří byli ochotni vyprávět.

Autorka se v práci neubránila drobným nepřesnostem, například když uvádí jako předsedu představenstva Mafry Clemense Bauera v době, kdy Mafru kontroloval ještě Socpress.

Dále věta: „Dne 18.5.1990 přijalo Federální shromáždění zákonné opatření Předsednictva FS ČSFR, podle něhož veškerý majetek KSČ a její převodové organizace SSM bude „vrácen lidu ČSFR““ není zcela přesná. Tehdy v květnu 1990 šlo pouze o moratorium na hospodaření s movitými i nemovitými věci politických stran a organizací Národní fronty. Majetek SSM se „vracel lidu“ až v listopadu 1990 Ústavním zákonem 497/1990 Sb.. V té době byl deník MF už dávno fakticky zprivatizován. Navíc i tento zákon byl pěkně děravý a s nějakými vydavatelskými právy nepočítal.

Tím, že autorka ne vždy důsledně v textu rozlišuje deník Mladou frontu a vydavatelství Mladá fronta, může dojít k omylům. Například v kapitole o SSM, kde se praví, že po přijetí ústavního zákona 497/1990 bylo převedeno s účinností od 1. ledna 1991 "veškeré vlastnictví (SSM), včetně deníku Mladé fronty, do správy státu. Tento zákon umožnil osamostatnění a privatizaci Mladé fronty". V tomto případě jde zřejmě o umožnění privatizace vydavatelství MF, protože v případě deníku Mladá fronta nebylo v lednu 1991 už prakticky co privatizovat.

Převedení na stát od ledna 1991 "veškerého vlastnictví, včetně deníku Mladé fronty", je pravdivé pouze v tom smyslu, že vydavatelské oprávnění na "starý" deník Mladá fronta, vzniklé registrací, z právního hlediska nezaniklo, a jak z práce vyplývá, nástupnická organizace SSM Svaz mladých ho předala vydavatelství MF (v okamžiku, když Ulčák věděl, že ho pro svůj Svaz neudrží). MF Dnes začala vycházet na základě nové registrace, jejíž získání by bylo dobré rovněž lépe objasnit. Věta: "Licenci MFD vyjednal osobně Karel Hvížďala a dal mu ji přímo Karel Srba - dostal to na počkání" je poněkud nedostačující. Mohlo být aspoň uvedeno, že dle tehdy platného tiskového zákona "oprávnění vydávat periodický tisk vzniká registrací," kterou u ústředního periodického tisku "provádí ministerstvo školství a kultury."

Jak to u mladých lidí bývá, často mají zkreslené představy o minulosti. Jinak by Marta Vildová nemohla napsat tento komentář v závorce: „Zakladatelé složili každý 3000 Kč (což tehdy byla dosti velká částka a mnozí si na to museli půjčovat) (Pecháčková, 1998)“. Částka 3000 Kčs v roce 1990 nebyla vůbec tak tragicky velká, aby si na ni člověk musel půjčovat. Redaktoři Mladé fronty (možná ne sekretářky) tehdy měli zcela určitě čistý měsíční plat v této velikosti.

Práce ponechává i nadále zahaleny rouškou tajemství některé záležitosti „poprivatizační“ historie MF Dnes. Například, kde se vzaly peníze na zvýšení základního jmění MaF v letech 1991 a 1992 a také na vstup do společného podniku se Socpress Mafra. Jako protimluv působí tvrzení, že 65 lidí si rozdělilo rovným dílem po třech akciích za 1000 Kč, a vzápětí se dozvídáme, že při zakládání nové akciové společnosti (jaké?) "třetinovými akcionáři se stali ještě právník kanceláře Lederer-Zempliner (Pecháčková, 1998), jejich ekonom Zempliner a ředitel Frčka - byla to vlastně forma honoráře, na který redaktoři tehdy neměli peníze."

Není pravda, že při zakládání Mafry "nový obchodní zákon ještě neplatil" (citace Neffa). Obchodní zákoník 513/1991 byl přijímán v listopadu 1991 s platností od 1.1.1992, Mafra je zapsána do obchodního rejstříku v lednu 1992.

Málokdo si dnes už vzpomene na to, že původní uspořádání vztahů mezi vydavatelskou firmou MaF a.s. a nově vytvořenou Mafrou a.s. bylo podobné, jako mezi nemajetným držitelem licence CET 21 a servisní ČNTS u televize Nova. MaF jako menší partner a spolumajitel Mafry, si zpočátku zachovávala některé rozhodující kompetence v Mafře ve věci jmenování vedení redakce a zajištění její nezávislosti.

Tato konstrukce však brzy padla (zřejmě výkupem akcií MaF od původních vlastníků), nejsem schopen vysledovat kdy, zda už v roce 1993, rok po založení Mafry, nebo později. Zcela určitě se tak definitivně stalo při prodeji Mafry rýnskému vydavatelství Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft RBVG v roce 1995 a zcela určitě si za předání kompetencí příslušní akcionáři nechali dobře zaplatit. MF Dnes byla už v té době deníkem, který měl největší prodaný náklad na trhu.