Petr Mach - učenlivý žák Václava Klause

Motto: "Ukazuje se, že hybrid, zvaný veřejnoprávní instituce, nefunguje, že se nejedná ani o instituci státní, ani o instituci soukromou. Vlastník, majitel, akcionář v tomto případě neexistuje, respektive neumí prosadit své zájmy. Proto je čas zahájit přípravu privatizace této instituce." (Václav Klaus pro ČTK - 21.12.2000)

Jakoby Petru Machovi nestačilo, že byl nedávno v Hospodářských novinách usvědčen z nedostatečné znalosti matérie, o které suverénně vynáší své soudy (viz jeho článek „Kdo falšuje čísla o zahraničním obchodu?” - 9.6. a následné reakce “Petr Mach bez znalosti popisuje starý problém” - 14.6. a “Proč nás mate Petr Mach?” - 21.6.), v dnešní MF DNES si článkem „Česká televize je anachronismem“ koleduje o další polemiku.

Petr Mach zde totiž píše: „Vysílání České televize není ve veřejném zájmu, její sledování je čistě soukromou věcí. Neexistuje ospravedlnění pro existenci státní televize, tak jako nepotřebujeme státní - veřejnoprávní - noviny, nepotřebujeme ani státní televizi.”

Nechci se stavět do podobné pozice jako Petr Mach a autoritářsky, bez důkazů a přesvědčivých argumentů, pouze na základě nějakých povrchních subjektivních dojmů tvrdit opak.

Jen bych rád upozornil na omyly, na kterých Petr Mach svoji konstrukci postavil. Jestliže je schopen napsat: “Česká televize leze do zelí všem, kteří se snaží nabízet vzdělání a zábavu,” nebo že “ČT 2 je nekalou konkurencí, neboť vytlačuje z trhu každého, kdo nabízí intelektuálnější filmy a pořady o přírodě, ať už jde o klubová kina nebo kabelové programy”, tak si sám píše vizitku člověka, který nemá ponětí o tom, jak funguje mediální byznys a jaké zákonitosti a jaká pravidla ovlivňují výstupy komerčních vysílatelů.

Není mi totiž známo, že by TV Nova či TV Prima vyráběla či vysílala nějaké vzdělávací pořady, na jejichž základě by si stěžovala, že jí ČT "leze do zelí". Při zmínce o "nekalé konkurenci ČT2" pak Petr Mach míchá hrušky a jablka dohromady. Klubová kina i tematické docu kanály typu Discovery působí na poněkud jiném tržním segmentu než plnoformátový program ČT2.

Přiznám se, že závidím Petrovi Machovi jistotu, se kterou je schopen prohlásit: “Kanál ČT 1 - kopie komerčních televizí - by mohl být privatizován okamžitě, aniž by kterýkoliv divák pocítil újmu.ČT 2 by mohl být privatizován záhy ...atd.” Pozoruhodné a charakteristické na tomto výroku je jistota, se kterou Petr Mach ví, že “kterýkoli divák” nepocítí újmu.

Já osobně bych tu újmu pociťoval (a myslím, že v tom nejsem sám). Například proto, že moje znalost vysílaného programu České televize se neomezuje na večerní sledování od sedmi do jedenácti hodin večer, ale pokrývá celodenní nabídku. Doporučuji Petrovi Machovi, aby si jednou udělal dva dny volno a ty dva programy ČT zhlédl komplexně od rána do večera, dříve než vynese soud o tom, zda ČT1 je či není kopií komerčního vysílání.

Také já nejsem nijak příliš nadšený výkony České televize, kterou si platím kromě jiného také proto, aby nabízela nejen reklamu, teleshopping, reprízy repríz a importované pořady, ale také více původní domácí tvorby, od které očekávám, že bude alternativou nejen žánrovou, ale i kvalitativní ve stejných žánrech vysílaných jinými televizemi (viz heslo BBC: dělat dobré populárním a populární dobrým). Také mně vadí, když se redaktoři, dramaturgové i vedení ČT nechávají zatahovat do závodů ve sledovanosti s komerčními televizemi. Ale to neznamená, že namísto toho, abych se pokusil tento stav zlepšit, budu s vaničkou vylévat i dítě. To neznamená. že nad ČT udělám rychlý kříž a pohřbím ji, aniž bych dohlédl důsledky, které to pro společnost bude mít.

Jak znám názory mladých konzervativců, asi bude těžké vysvětlovat Petru Machovi, že televizní vysílání je nejen byznysem, ale že má díky svému masovému dopadu na veřejnost (nesrovnatelnému s tištěnými médii – viz falešná paralela v Machově článku) též jistý význam pro duchovní život společnosti.

Je svým způsobem paradoxní, že lidé, kteří se ve vztahu k Evropské Unii profilují jako obhájci českých národních zájmů, systematicky brojí proti vysílacím médiím veřejné služby, jež mohou spoluvytvářet a ochraňovat národní audiovizuální kulturní dědictví, jako jeden z konstitutivních prvků národa.

Je svým způsobem paradoxní, že konzervativní politik Edmund Stoiber je v Bavorsku kritizován za to, že nedávno podpořil vznik dalších programů veřejnoprávní Bayerischer Rundfunk na úkor soukromých konkurentů, zatímco jiný konzervativní politik Václav Klaus a jeho přičinliví žáci dělají vše pro to, aby české vysílání veřejné služby co nejvíce umenšili, případně sprovodili ze světa. ...zatímco přičinliví žácí jiného konzervativního politika Václava Klause dělali a dělají vše pro to, aby české vysílání veřejné služby co nejvíce umenšili, případně sprovodili ze světa.
(OPRAVA provedena 10.7.: Po výměně e-mailů s prezidentovým tajemníkem (viz Na okraj dnů), který namítl, že Václav Klaus se do umenšování významu vysílání veřejné služby aktivně nezapojuje, jsem závěr předešlého odstavce upřesnil. - mš)

Pravda, ČT tady nemusí být. Elita si najde jiné zdroje informací, zábavy a vzdělání v nabídce expandujícího světa digitálních médií (např. DVD, internet). Masy si vytvoří národní ideologii na bázi hokejových mistrovství, mýdlových oper, hrdinů SuperStar, Velkého bratra bez zájmu o věci veřejné. Ale je takto segmentovaná společnost tím nejlepším základem pro budoucnost a prosperitu malého národa v globalizovaném světě?