Opojeni Paroubkem

Je až neuvěřitelné, jak příznivě vnímají média nového předsedu vlády Jiřího Paroubka. Budiž mu to přáno, svou odvahou otevřít některá tabuizovaná a nepříjemná témata a zaujmout k nim stanovisko, si to do jisté míry zaslouží. Má to však jeden háček. Vzniká tu nebezpečí idealizace, ne-li přímo heroizace osobnosti, jejíž kvality nemusejí odpovídat vytvářenému mediálnímu obrazu.

Stačí pak málo, třeba situace, která bude nad síly našeho hrdiny, a jeho mediální obraz se zřítí do prachu cest, a nikdo se po něm už ani neohlédne. Případ Stanislava Grosse mluví sám za sebe.

Z tohoto hlediska je podle mého názoru velice užitečná polemika, kterou začal sinolog Martin Hála v Hospodářských novinách článkem "Paroubkova čínská kachna" (30.6.), na níž předseda vlády odpověděl komentářem "Snad naposledy k návštěvě Číny" (13.7.), ke kterému dnes přidal Martin Hála dovětek "Premiérovy kouřové signály" (14.7.).

Martin Hála na premiéra neútočí z nějakých politických nebo ideologických pozic, nenapadá fakt samotné návštěvy ani to, že Paroubek při jednání v Číně nenastolil otázku lidských práv. Hála se jenom snaží uvést na pravou míru přehnané hodnocení výsledků premiérovy návštěvy v Číně, o které se do jisté míry zasloužil svým rozsáhlým zpravodajstvím novinářský doprovod, který si sebou Paroubek do Japonska a do Číny vzal.

Hála například konstatuje: "Paroubek v Číně působil podle vlastních slov jako "předvoj" pro naše podnikatele a obchodníky. Takových předvojů v podobě nejvyšších státních představitelů jsme za posledních patnáct let od roku 1990 vyslali do Číny již pět (Marián Čalfa, Miloš Zeman, Jiří Paroubek - a Václav Klaus dokonce dvakrát). Jediným hmatatelným výsledkem je přitom neustále se zhoršující bilance vzájemného obchodu… Řada státníků si zjevně představuje čínskou ekonomiku jako jakousi zastydlou (byť překvapivě úspěšnou) obdobu plánovitého hospodářství v někdejším socialistickém táboře…"

Každému po právu a co jeho jest... chtělo by se zvolat při každém dalším komentáři, který Paroubka buď nekriticky chválí nebo ho rovněž nekriticky napadá. Týká se to i jeho současné iniciativy odškodnit antifašisty z řad odsunutých sudetských Němců a Rakušanů. Já osobně se domnívám, že krok tímto směrem je v zásadě správný. Na druhé straně se však trochu obávám jeho realizace, jež bude vyžadovat zkušené diplomaty a právníky, kteří naformulují všechny potřebné právní dokumenty tak, aby se nestaly východiskem nějakých dalších sporů či požadavků.

Má český stát takové odborníky ve své státní správě? A co čeští novináři? Kterýpak z nich ví, že mezi Československem a Rakouskem byla někdy před čtvrtstoletím uzavřena smlouva, která majetkové požadavky rakouských občanů odsunutých z Československa řešila? Zatím jsem se o tomto faktu ještě nikde nedočetl.