Půl dne mi trvalo, než jsem do sebe nasál informace českých médií, které jsem zmeškal pobytem v cizině. To vše díky internetu, s jehož pomocí jsem si zrekonstruoval, čím žila česká média minulý týden.
Mediální událost začátku týdne, Grebeníčkovu demisi z funkce předsedy KSČM, jsem pochopil jako kosmetickou předvolební operaci, která asi nic nezmění na složení a charakteru této strany. Kdyby nešlo jen o kosmetiku, ta strana by se totiž rozpadla na více částí a někteří její lídři by přišli o živobytí. (O KSČM jsem v Louči psal zde a tady.)
Když média zmiňovala nechuť KSČM přidat se k odmítnutí stalinismu Evropské levice, mohla podle mého názoru přidat také informaci o tom, že za tímto ideovým sporem je zcela přízemní materiální zájem. Jak kdysi uvedly Britské listy, KSČM v podstatě nechce být členem Evropské levice, protože by tady musela platit členské příspěvky, jejichž výše se odvozuje od počtu členů. Diskuse o stalinismu je tedy jenom záminkou pro to, aby KSČM do evropského sdružení levicových stran vstoupit nemusela, protože pak by přišla o část pohodlného příjmu, který jim zajišťuje věrná stalinistická členská základna.
V druhé polovině týdne se agenda médií zaměřila na pátrání po stíhaném podnikateli Radovanu Krejčířovi na Seychelách. Po čtyřdenním hledání ho v pátek 16.9. objevili reportéři MF Dnes (Dan Materna), Blesku (Eva Pospíšilová) a ČT (Jiří Hynek). K nim se přidal Jiří Borovec z Novy, kterému se v sobotu podařilo s dalším reportérem MF Dnes Martinem Dvořákem ke Krejčířovi proniknout, a tři a půl hodiny (bez záznamu) s ním hovořit. Borovec pak využil videotelefonu k natočení krátkého rozhovoru vysílaného na dvakrát v sobotu a v neděli v Televizních novinách. Jiří Hynek z ČT natočil rozhovor s Krejčířem televizní kamerou, ten se však jako synchron s originálním zvukem objevil v Událostech až dnes večer.
Zaujalo mě, že deník Blesk a televize Nova označily své rozhovory s Krejčířem za exkluzívní (Blesk zde a TV Nova tady). Jejich redaktoři by asi měli být poučeni o významu slova exkluzivita. Jak se dá snadno zjistit na speciálu idnes, čeští novináři na Seychelách spolupracovali a Krejčíř rozmlouval se všemi, kteří tam byli. Tak jaká exkluzivita?
Nošením dříví do lesa by bylo komentování souboje dvou reality show VyVolení a Big Brother, v němž to Velký Bratr zatím prohrává. Server Mediainfo věnoval medializaci těchto pořadů zvláštní analýzu.
Soupeření mezi Novou a Primou se však odehrává nejen na bitevním poli reality show, ale také v oblasti původních seriálů, kde do soutěže vstupuje i Česká televize. Současnou situaci tady nejlépe popsala Mirka Spáčilová v MF Dnes před týdnem 12.9.:
„Medaili za statečnost zaslouží každý, kdo se poctivě prokousává všemi novými příběhy na pokračování, aniž ztratí nit a zvědavost. Stalo se, co se muselo stát: české seriály jsou navzájem zaměnitelné. Slušně napsané, slušně zahrané, víceméně slušně natočené a až neslušně rozlezlé na nejširším společenském půdorysu, aby se v nich našel takzvaně každý.“
Čistě náhodou jsem našel na internetu veřejný tendr, který letos vypsala na dodávku dramatické televizní tvorby BBC. Kdo má zájem, podmínky nalezne v dokumentu Drama Commissioning Development Priorities zde.
Být odříznut od českých médií neznamenalo být odříznut od médií evropských, která jsou k dispozici na satelitu. Díky nim jsem mohl zhlédnout závěr předvolební kampaně předčasných parlamentních voleb v Německu. Jak známo, televizní debatu mezi kancléřem Gerhardem Schröderem (SPD) a jeho vyzývatelkou Angelou Merkelovou (CDU/CSU) vysílaly v neděli 4. září večer všechny hlavní celostátní německé televize, čímž se tento program stal nejsledovanějším německým televizním pořadem roku s podílem na publiku 59,7 %. O 20,97 milionů diváků se veřejnoprávní ARD a ZDF a soukromé RTL a SAT1 podělily takto: ARD – 9,69 milionů, ZDF – 6,05 milionů, RTL – 3,79 milionů a SAT1 – 1,44 milion.
Aby nepřišly menší strany zkrátka, veřejnoprávní ARD zorganizovala ještě jednu televizní debatu s účastí všech parlamentní stran. ARD ji předtočila v pondělí 12. září odpoledne, a večer po deváté pak vysílala. Do této debaty měli původně přijít předsedové stran, za SPD tedy Franz Müntefering, ale nakonec sem opět přišel kancléř Schröder, který si tak zopakoval svůj předchozí duel s Angelou Merkelovou. Tu debatu jsem viděl na vlastní oči a jako obvykle mne zaujala profesionalita projevů a také disciplinovanost účastníků diskuse, kteří si neskákali do řeči a respektovali pokyny moderátora.
Na závěr nemohu nepřipomenout rozhovor Alexandra Kramera s Vladimírem Železným v sobotním vydání deníku Právo. Když v březnu 1999 Kramer zpovídal Železného pro Právo poprvé, rozhovor uvedl větou: “Vláďo - známe se 35 let, tak nebudu předstírat, že ne... Vzpomínáš si, jak jsme jednou začátkem devětašedesátého seděli v tvém londýnském podnájmu, ukrutně se nám stýskalo po Praze, ty jsi mi procítěně recitoval Halase ( proti přitažlivosti zemské do výšky volím pád! ) a k tomu pouštěl Bachovy Kanonické variace ? Dneska jsi ředitel televize, ve které Halase ani Bacha neuslyším ani náhodou.“
V září 2005 někdejší tykání vystřídalo chladné vykání a vzájemné obviňování. Na jedné straně z xenofobního populismu, na straně druhé z pokleslé žurnalistiky. Zkrátka a dobře - Tempora mutantur, nos et mutamur in illis.
Ten latinský citát se hodí ještě na jednu událost minulého týdne. Pamatuji se, jak za mých mladých novinářských let bylo každoroční Valné shromáždění OSN významnou událostí, zvláště tehdy, když se ho účastnili šéfové velmocí a jiné hlavy státu, které pronášely významné projevy (na něž někteří jiní státníci odpovídali tlučením boty do stolu). Letos OSN oslavovalo 60. výročí založení, v New Yorku se sešli Putin i Bush a řada dalších politických celebrit, a přesto se zprávy o tomto summitu krčily někde v ústraní zahraničně politických rubrik. Zkrátka a dobře - časy se mění...