zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
12.10.2005 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Proměny slov v proudu času
Až se zpožděním jsem si přečetl sobotní rozhovor Renaty Kalenské s premiérem, který Jiří Paroubek předčasně ukončil a odmítl podat novinářce ruku na rozloučenou. Otištěný rozhovor vyvolal na internetu rozsáhlou diskusi, která do středy dopoledne na centrum.cz shromáždila přes devět set položek, tradiční média a jeho sloupkaři však o něm víceméně mlčí.
V rozhovoru mě zaujala Paroubkova věta „Já si myslím, že kdyby se vzal „přes kopírák“ ten rakouský zákon a promítl se do českých podmínek, tak by mi to naprosto stačilo“.
Kdyby se ten rakouský mediální zákon měl vzít „přes kopírák“, vznikl by zde zajímavý překladatelský problém: jak přeložit slovo „Medienwerk“. Mediální dílo? Mediální výtvor? Mediální produkt?
Vzpomínám, jak na začátku 90. let jsem četl text tohoto zákona, přeložený do češtiny pro potřeby federální vlády. Překladatelka zde použila termín „mediační dílo“. Odmítala přijmout adjektivum „mediální“, které v té době mělo jenom jediný význam: „střední, prostřední, ležící ve středové rovině, opak: laterální“.
Teprve později vstoupila do našeho života slova „média“, „medializace“, „mediální“, která se vztahovala k někdejším českým „hromadným sdělovacím prostředkům,“ jež odborný jazyk sociologie pojmenovával „prostředky masové komunikace“, „masová média“, a marxistická teorie žurnalistiky je nazývala „prostředky masové informace a propagandy“ neboli PMIP.
Právě včera, při křtu knihy 10 let v českých médiích, jsem byl dotázán, kde a kdy se vlastně ta média v našem jazyce objevila. Odpověď je jednoduchá: Stalo se tak po roce 1989, kdy tisk, rozhlas a televize přestaly být závislým, centrálně kontrolovaným a řízeným sdělovacím prostředkem a vstoupily na politickou scénu jako samostatné a nezávislé subjekty. Slovo média se ujalo právě proto, že si ho život vyžádal, že bylo praktické. Shrnuje více významů a více pojmů do jednoho slova. Podobnou historii mělo i jiné praktické slovo "víkend", které do našeho života vstoupilo na konci šedesátých let, když sobota přestávala být pracovním dnem. Do té doby jsme víkend, který významově pokrývá dva volné dny, sobotu a neděli, nepotřebovali. Zkrátka - časy se mění a slova se tomu přizpůsobují...
P.S. Rakouský zákon jsem prolétl jen krátce a povrchně. Nejsem právník, ale domnívám se, že na to, co Jiří Paroubek v tomto zákoně obdivuje, tj. reakce soudů na vyjmenované situace v předepsaných lhůtách, že na to by nebylo třeba tolik měnit náš tiskový zákon, jako spíše trestní řád. Nebo se snad mýlím? Nechám se poučit.