A pak věřte novinářům
aneb jak si Lenka Hloušková vymýšlela

Ve víkendovém vydání deníku Právo se objevil článek Lenky Hlouškové s titulkem "Praha pro cizince znamená sex a historii". Lenka Hloušková v něm popisuje pocity cizinců, kteří navštěvují naše hlavní město. Cituje zde čtyři osoby: jsou to Kolumbijec Manuel Garcia, "Izraelky" Leslie Bunderová a Caroline Westbrooková a Američan David Pomerantz. Pouze Manuel Garcia je autentický zdroj. Zbylé tři osoby si autorka "vygooglovala" na internetu a citovala z nich jenom to, co se jí hodilo do krámu a do předem připraveného klišé "cizinec v Praze".

Tak především: Leslie Bunderová není ženou, ale je to Leslie Bunder, manžel Caroliny Westbrookové. Tento manželský pár novinářů přispívá do periodika Daily Jews, například článkem Time to Czech out Prague popisujícím pražské pamětihodnosti. Na internetu se dají najít i další jejich články, ve kterých jsem však marně hledal chválu pražské veřejné dopravy a větu "Kam se hrabe Londýn," kterou Hloušková použila.

Možná, že by se na plagiátorství Lenky Hlouškové nepřišlo, kdyby neměla tu smůlu, že jednou ze čtyř osob, které zde autorka cituje, je David Pomerantz. David právě teď studuje na New York University v Praze a byl velice překvapen, když se dozvěděl, co si myslí o Češích a Pražanech.

Hloušková totiž s Davidem nikdy nepromluvila, pouze si přečetla jeho článek The land of sour Skittles, který poslal do lokálních novin The Tufts Daily, Medford, stát Massachusetts, a který se objevil na internetové stránce www.tuftsdaily.com.

"Nabroušení, nevyzpytatelní a nemluvící anglicky, tak mi domorodce v hlavním městě popsali přátelé," svěřil se David Pomerantz ze Spojených států.

David se zde "svěřil", jakoby šlo o přímý rozhovor. Věc se má však tak, že David napsal fejetonově laděnou reportáž z Německa a z Česka, v níž se zamyslel nad nálepkami, které Američané některým národům dávají, a Lenka Hloušková si z ní opsala jenom to, co se jí hodilo. Některé věty Davidova článku upravila do přímé řeči způsobem:

"Hodně mě ale překvapilo, jak máte rádi Američany. Tím se v Evropě vymykáte. Asi nás stále vnímáte jako osvoboditele, kteří vás vyvedli z komunismu," zauvažoval.

Hloušková dále napsala, že David Pomerantz "Pražáky označil za kyselé ksichty". Vycházela při tom z titulku "The land of sour Skittles", zřejmě netušíc, že Skittles nejsou jen kuželky, ale také bonbóny podobné lentilkám, a že sour Skittles je počítačová online hra, takže titulek byl vícevýznamovou slovní hříčkou, a nejsem si jist, zda "kyselé ksichty" je ten správný překlad. (Chtělo by to rodilého Američana.) Kromě toho výraz "sour Skittles" byl uveden ve větě, která měla charakter hypotetické úvahy, a navíc byl směrován k českému národu jako celku, nikoli jen k Pražákům.

Když už Lenka Hloušková vložila Davidovi do úst ony "kyselé ksichty", pak v rámci spravedlnosti mohla zmínit i další věty článku, například "Nic z toho se neprokázalo. Konec konců o Newyorčanech se také říká, že jsou hrubí a nevychovaní (rude)... Hrubí je však možná špatné slovo. Rezervovaní by bylo vhodnější. Když jednou poznáte Čechy, jsou přátelští jako kdokoli jiný..."

O plagiátorství jsem na Louči psal v článku Zlodějiny a plagiátoři. Aféru plagiátora Jaysona Blaira jsem probíral v článku A pak věřte novinám.