Televize bez hranic bude jiná

Jak jsem avizoval již minulý týden v Ekonomu, revize Směrnice EU „Televize bez hranic“ se chýlí k závěru. Včera návrh nového znění projednala Evropská komise a teď už bude záležet na Evropském parlamentu a Evropské radě, kdy novelizovaná verze Směrnice vstoupí v platnost.

Pokud navrhované změny projdou legislativním procesem beze změn, významným způsobem to ovlivní evropský právní rámec televizního vysílání.

Začíná to u názvu direktivy a u definic, kde se objevují nové pojmy, jako například „audiovisual media service“ (audiovizuální mediální služba) a „media service provider“ (poskytovatel mediální služby). Tyto nové pojmy jsou nadřazené dosavadním pojmům „broadcasting“ a „broadcaster“. Tak například televizní vysílání je nyní „lineární audiovizuální mediální službou“ a vysílatel (dle našeho zákona: provozovatel televizního vysílání) je „poskytovatel lineárních audiovizuálních mediálních služeb“.

Na základě těchto změn by se celá direktiva měla přejmenovat na „Směrnici audiovizuálních mediálních služeb“ (Audiovisual Media Services Directive).

Směrnice bude rozlišovat „lineární“ a „nelineární“ audiovizuální služby, přičemž – jak praví preambule – na nelineární audiovizuální služby, jako je VOD (Video on Demand) a veškeré další online služby na vyžádání, by se měly vztahovat pouze nově formulované paragrafy 3c-3h (obsahují ochranu mládeže, zákaz národnostní či rasové nenávisti, standardy pro reklamu a product placement, ale také podporu evropských děl). Otazníkem je, co se bude za nelineární služby pokládat, a zda tato regulace tím pádem nezasáhne nějakým způsobem do internetu.

V novele se objevuje nový pojem „audiovizuální komerční komunikace“, který není totožný s pojmem „televizní reklama“, a který řeší problém nových reklamních technik (split screen).

O tom, že Směrnice nyní povolí „product placement“ neboli umisťování produktu do pořadu za účelem jeho propagace, bylo už napsáno hodně slov. Má se tak činit transparentním způsobem, tj. product placement nesmí mít vliv na obsah pořadu, může produkt ukázat, ale nesmí ho divákovi vnucovat a vybízet ke koupi, a divák by o existenci product placement měl být nějakým způsobem informován (jak? prý podle pravidel).

V preambuli je jeden odstavec, který by mohl mít vliv na českou legislativu. Jedná se o tzv. „krátké zpravodajství“ z událostí, na jejichž přenos kdosi získal exkluzívní práva. Podle návrhu by toto krátké zpravodajství nemělo přesahovat 90 sekund. Jak známo, český vysílací zákon 231/01 v paragrafu 34 dává právo získávat krátké zpravodajství v dvojnásobném rozsahu tří minut.

Tady je press release komisařky Viviane Redingové.