Opět „nic proti ničemu“?
Ke zrušení pořadu „Bez obalu“

Když jsem v roce 1990 odcházel z ČST, uložil jsem si bobříka mlčení o tom, co se v Československé a později v České televizi dělo. Nejméně třikrát jsem odmítl nominaci na členství v Radě ČT. To všechno z jednoduchého přesvědčení, že člověk, který strávil v ČST plných dvacet let v dobách, kdy tato instituce byla plně podřízena vládnoucí moci, jmenovitě aparátu ÚV KSČ, a který nebyl jen řadovým zaměstnancem bez nějakého funkčního angažmá, by se do interních věcí této instituce neměl již míchat.

Tohoto bobříka mlčení jsem se držel celých deset let a porušil jsem ho až na výslovné vyžádání v lednu 2000, když jsem komentoval v Týdnu odchod Jakuba Puchalského z ředitelského místa (Vůbec nejsem rád, že se chmurné předpovědi závěru článku Quo vadis Česká televize? nakonec naplnily).

Ale i po této době jsem se držel zpátky a pokud jsem do ČT zaryl, tak většinou v takovým případech, o kterých jsem si myslel, že by nebylo moudré o nich mlčet (např. Mumbo jumbo restrukturalizace a další články na téma ČT v archivu Louče).

Myslím si, že zrušení pořadu Bez obalu do kategorie těchto případů patří.

Každé vedení každé televize má právo rozhodovat o tom, který pořad se bude či nebude vyrábět a vysílat. Je-li to televize placená z veřejných peněz, pak tento ředitel by měl platící veřejnosti sdělit důvody svého rozhodnutí. Vedení ČT to ústy svého mluvčího učinilo. Doslova:

„Důvodem jsou jednak vysoké výrobní náklady dodávaného pořadu, jednak obsahové výhrady, které vedení ČT muselo konstatovat na základě podrobné, nezávislé analýzy pořadu společností InnoVatio/Media Tenor.“

Rád bych věděl, který z těch důvodů je hlavní. Zda skutečnost, že vedení ČT (jmenovitě vrchní ředitel a dnes i ředitel programu František Lambert) odmítlo pokračovat v praxi, při které Česká televize platila výrobu pořadu občanskému sdružení Centrum pro média, jež se však neobešlo bez archivů a výrobních kapacit ČT. Tj. zda ředitel Lambert neprodloužením smlouvy chtěl narovnat smluvní vztahy tak, aby dosavadní závěrečný titulek: „Ve společnosti Centrum pro média vyrobila Česká televize“ (který se objevuje i v cestopisných pořadech Letem světem) se změnil na systémově čistší a pro ČT možná lacinější verzi „V České televizi vyrobila společnost Centrum pro média“. Nemluvě o dalších problémech s financováním, o kterých píše MF Dnes.

Kdyby tento „ekonomický“ důvod byl tím hlavním, do jisté míry bych ho chápal. Vždyť i BBC dbá na to, aby neztratila redakční kontrolu, a aby její pořady vyráběné v externích kapacitách odpovídaly požadavkům, potřebám a také značce BBC. (Viz např. "Terms of business“ nebo odstavec “editorial control“ v dokumentech týkajících se zakázkové výroby. Je možné, že převzetí BBC Radiocom českým subjektem pro záchranu českého vysílání BBC ztroskotalo právě na obavě BBC o dodržení jejích standardů a tím i prestiže značky.)

Na druhé straně, kdyby tento „ekonomický“ důvod byl tím hlavním, nebylo se třeba vymlouvat na „obsahové výhrady“ podepřené analýzou Media Tenor/InnoVatio. A kdyby zde hrála roli skutečně jen ta ekonomika, co brání ČT nabídnout autorskému kolektivu pokračování pořadu v jiném výrobním aranžmá?

Což mě vede k neradostnému zjištění, že tím hlavním důvodem konce pořadu Bez obalu asi nejsou výrobní náklady, ale to, čemu Vladimír Bystrov ve svém komentáři v Lidovkách říká „dušička ustrašeného chameleonka“. Vstupujeme do volebního roku, a pro televizní šéfy je přece mnohem pohodlnější odstranit potenciální zdroj kontroverzí, než odpovídat na telefonáty a zaštítit svoji ředitelskou hrudí práci nezávislých komentátorů a glosátorů.

Pamatuji se na dobu, kdy v Československé televizi vládl nad programem náměstek Vladimír Diviš a pod něj spadající Hlavní redakce programu vedená Jiřím Kardou. Naše oddělení převzatých zahraničních dokumentů sloužilo programovému ústředí jako zásobárna tzv. „stopážové výplně“, tj. docházely k nám požadavky typu: „potřebuji na středu odpoledne dokument, který má 14 minut, ani víc ani míň“. My jsme pak nahlédli do kartoték (neb počítače ještě nebyly) a udělali nabídku.

A pamatuji se také na další dotazy Jiřího Kardy: „Kdo to vyrobil? O čem to vlastně je? Cestopis? Zvířátka? Umění? Nic proti ničemu?“ A právě tahle poslední otázka se stala okřídlenou frází charakterizující politiku tehdejšího programového vedení. Pořady „nic proti ničemu“ byly nejvítanějšími. Nehrozilo u nich nebezpečí, že vytvoří nějaký problém či vyvolají kritiku nadřízených míst, která mohla vyplynout z monitoringu známého ČÚTI (Českého úřadu pro tisk a informace) předávaného na ÚV KSČ. A „nemít průšvih“ bylo jedním z hlavních cílů tehdejších programových plánovačů.

Obávám se, zda uvažování současných programových šéfů se neubírá podobným směrem.

P.S. To, že existenci pořadu Bez obalu hájím, neznamená, že nevidím některé jeho povrchnosti plynoucí z časových a personálních omezení, jež zabraňují věnovat se tématům do větší hloubky (například stále stejný okruh komentátorů, jistý pragocentrismus, jeden rozhovor s Milošem Zemanem na Vysočině „natažený“ do několika dílů apod.).

P.S. P.S. To, že jsem citoval z komentáře Vladmíra Bystrova, neznamená, že se mi jeho text líbí, nebo že s Bystrovem bez výhrady souhlasím. Vadí mi paušalizující a generalizující tvrzení o poměrech v ČT, která vycházejí z faktů typu „jedna paní povídala“. Navíc silně nesouhlasím s větou „Je zjevné, že očekávat transformaci socialistické veletelevize na veřejnou službu byl nesmysl.“ Jestliže je možné, aby dlouholetý televizní recenzent oslavující seriál nejmladší z rodu Hamrů se stal po roce 1989 svobodně se projevujícím antikomunistickým publicistou, proč by se „socialistická veletelevize“ nemohla stát nezávislou televizí veřejné služby.

odkazy:
Vladimír Bystrov: Úkolem ČT není propagace českých politiků
Jiří Pehe: Česká televize bez obalu
Bohumil Doležal: Co týden dal... 20.12.
Miloš Čermák: Nezaobalený názor na "konec" svobody slova
Marek Síbrt: Jak se rušilo Bez obalu (odpověď M.Čermákovi, který byl citován v MF Dnes).