| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 24.3.2006 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Šmíd v nedbalkách?
Před necelým týdnem jsem své víkendové zážitky zapsal do úvahy, která začínala slovy: „Verdikt mezinárodní arbitráže ve sporu Nomura v. český stát zahýbal vášněmi české předvolební scény a zastihl česká média v nedbalkách.“
Ty nedbalky jsem zahlédl hlavně v televizním zpravodajství, které nebylo schopno zkorigovat bankéře Libora Procházku hovořícího o IPB jako o „nejlepší fungující české bance.“ A pak mě trochu vadilo, že si česká média v sobotu 18.3. „neudržela rezervovaný odstup od zcela jednoznačného výkladu arbitrážního rozhodnutí v režii Nomury.“
Na základě této věty mě Jaroslav Plesl postavil do jedné řady s Jiřím Paroubkem a Bohuslavem Sobotkou, kteří „nás celý týden učili, jak vydávat prohru za vítězství.“
Já osobně si myslím, že si toto srovnání nezasloužím. Na jedné straně vítám, že Plesl opravil můj dohad o tom, že v pátek odpoledne se ASI „jen obtížně sháněly další detaily a fakta z druhé strany, například z ministerstva financí.“ (Šmíd) Nevěděl jsem, že „ministr financí svolal v pátek v 17.30 tiskovou konferenci, kde se všemi silami snažil arbitrážní nález bagatelizovat.“ (Plesl) V novinách o ní nebylo ani slovo a ze Sobotkových výroků, které média (nejvíce LN) tlumočila, jsem usoudil, že ani on neznal detaily a fakta arbitrážního nálezu.
Kdyby je znal, mohl by přece už v pátek na tiskové konferenci argumentovat tím, že arbitráž vyvinila Českou republiku z porušení článku 5 Dohody mezi ČSFR a Nizozemskem o podpoře a vzájemné ochraně investic, což podle mého názoru bylo mnohem vážnější obvinění (vyvlastnění investice), než podle článku 3 smlouvy (diskriminační zacházení), jehož porušení ze strany českého státu arbitrážní tribunál konstatoval.
Na straně druhé i nadále trvám na tom, že až do zveřejnění celého nálezu byl rezervovanější přístup českých médií na místě. O tom, že rozhodnutí arbitráže je prohrou českého státu, není pochyb, ovšem to neznamená, že to média opravňuje k titulkům „Je to další katastrofa pro rozpočet“ (LN) nebo „Česko prohrálo soud o IPB a bude platit.“ (MF Dnes). O tom, kolik a jak bude český stát platit, totiž ještě nic nevíme, takže bych uvítal spíše postoj typu: výrok soudu je nepříznivý pro Česko, jeho dopady zatím nelze předpovědět.
Stačí se přečíst rozhodnutí arbitráže, které má šest vět (přeloženo volně, neboť právnickou angličtinu neovládám):
Do jisté míry chápu Jaroslava Plesla, že ho moje slova o nedbalkách rozladila. Hodil jsem totiž všechna média do jednoho pytle a objektivně je třeba přiznat (lze to doložit i rešeršemi), že v sobotu 18. března měly nejobsáhlejší a nejlepší zpravodajství o nomurské arbitráži právě Lidové noviny. Například jako jediné opravily Sobotkovu informaci o českých protipožadavcích na Nomuru v curyšské arbitráži, a snížily jejich sumu z 263 na 111 miliard.
Na druhé straně použití citátu z Financial Times je pro mě slabý argument. Jsou tam novináři stejní jako u nás. Znalí i neznalí, nezávislí i ovladatelní a manipulovatelní. V této souvislosti mě napadá: Jak si mám vysvětlit, že kompro materiál na Jana Mládka na dnešní titulní straně LN se objevuje právě teď, po arbitráži s Nomurou, v níž Mládek vystupoval jako jeden ze svědků?
Sbírka zákonů 569/1992
Článek 3 (český stát porušil)
(1) Každá smluvní strana zabezpečí investicím investorů druhé smluvní strany nestranné a spravedlivé zacházení a nebude nepřiměřenými nebo diskriminačními opatřeními poškozovat správu, řízení, udržování, používání, využití nebo dispozici s investicemi těchto investorů
(2) Každá smluvní strana poskytne těmto investicím zejména plnou bezpečnost a ochranu, která v žádném případě nebude menší než přiznávaná investicím vlastních investorů nebo investicím investorů z kteréhokoli třetího státu, pokud je pro dotčeného investora výhodnější.
Článek 5 (český stát neporušil)
Žádná ze smluvních stran nepřijme opatření zbavující přímo nebo nepřímo investory druhé smluvní strany jejich investic, nebudou-li splněny následující podmínky: