x x x

Na toto téma napsal minulý týden komentář v HN Miloš Čermák s titulkem "Skandály? Až po volbách, pokud možno." Ne se vším, co napsal Čermák, souhlasím. Například s tím, že Topolánkův odposlech měl hlavně zábavnou hodnotu. Podle mého názoru šlo o snahu zdiskreditovat předsedu ODS a znovu vytáhnout na světlo pokus zlanařit poslance Kořistku.

Kromě toho bych rád poopravil Čermákovo sdělení, že o Clintonově aféře se stážistkou Lewinskou informoval "jako první internetový novinář Matt Drudge".Tu zprávu totiž nenapsal Matt Drudge, ale reportér Newsweeku Michael Isikoff, který - když mu redakce na poslední chvíli materiál vyřadila z vydání - jej pak předal Matt Drudgeovi ke zveřejnění na jeho webové stránce drudgereport.com.

Kdysi jsem psal o Clintongate do Neffova Neviditelného psa. Protože starší archivy Neviditelného psa jsou nedostupné, svůj text nabízím ve formě přílohy Louče.

x x x

Nechci rozmnožovat komentáře ke včerejšímu dramatickému odpoledni a večerním tiskovkám. Přesto si neodpustím názor, že Jiří Paroubek to včera prohrál jako politik i jako státník. I když měl právo být roztrpčen nehoráznými pomluvami zveřejněné Kubiceho zprávy, jeho vysvětlování porážky ČSSD konspirací ODS a zpochybňováním legálnosti voleb ukázalo, že do státníka má daleko. Mně osobně Jiří Paroubek na politické scéně nebude chybět. Ačkoli některé jeho názory jsou mi blízké, jeho styl zkrátka není mým šálkem čaje.

x x x

Vzpomínám na to, jak kdysi dávno, za doby hlubokého a právě se normalizujícího socialismu, když jsem ještě s Vovkou Železným pracoval jako elév v televizním zpravodajství ČST, jednou tato redakce dostala divácký dopis přibližně tohoto znění:

"Vážení redaktoři, nejen že jste tam pěkná sbírka hňupů, ale ještě větší hňupy si do televize zvete. Právě jsem zhlédl komentář soudruha J.K, který nosí brýle, jejichž jedno sklo je růžové a to druhé je černé. Tím růžovým se dotyčný dívá na Východ a vidí tam samé dobré věci. Tím černým se kouká na Západ, nevidí přes to sklo sice nic, ale přesvědčuje nás, jaké je to tam hrozné."

Starší lidé si možná budou pamatovat filmového kritika a redaktora Rudého práva Jana Klimenta, jehož komentář tuto diváckou reakci vyvolal. Proč si na ni vzpomínám právě teď? Protože někdy mám pocit, že někteří komentátoři - a to na obou pólech politického spektra - mají nasazeny podobné brýle, jaké kdysi nosil Jan Kliment. Vidí jenom to, co chtějí vidět.

Naposledy mě o tom přesvědčila páteční polemika Adama Drdy v Hospodářských novinách, ve které kromě jiného píše: "Ať už se obvinění, s nimiž přišel plukovník Jan Kubice, ukáží jako pravdivá nebo ne, pohled na vládu ČSSD to nemění. Za posledních osm let je olepena takovým nánosem špíny, podezření a skandálů, že jeden Kubice už je jen kamínek do mozaiky."

Kdyby Adam Drda zaostřil svůj pohled na politickou scénu jako celek, pak by zjistil, že na "špínu, podezření, skandály" nemá monopol jedna jediná politická strana "za posledních osm let", ale že je to vlastnost naší politické scény v prostředí rodící se demokracie a přerozdělování majetků posledních patnácti let. A že ten "nános špíny" se obvykle lepí na toho, kdo je právě u moci. Když byla u moci ODS, měla skandály ODS, když vládla ČSSD, šíbři spjatí s ekonomickým undergroundem se lepili na ČSSD.

Takže nevím, proč Adam Drda svoji předvolební moralitu zaměřil jen na ČSSD. Jak nás poučila minulost, prostá výměna garnitury nemusí vždy znamenat automatickou nápravu. Mělo by jít především o to, aby se neměnili jen lidé a strany, ale také styl vládnutí. Vždyť onen způsob získávání výhod na základě klientelských vazeb mezi ekonomickou a politickou mocí, do kterého se tak úspěšně zapojili dobrodruzi typu Viktora Koženého a veksláci typu Františka Mrázka, se tady zavedl a vžil ještě před tím, než se sociální demokrati dostali do vlády.