Nad internetovými archivy

Nemám daleko k tomu, aby se ze mě stal internetový závislák. Nelákají mě hry, ani chatování, ale historické prameny. Obvykle chci jen nahlédnout, pak neodolám a strávím prohlížením celé hodiny.

Ale uznejte, není zajímavé poslechnout a prohlédnout si Brigitte Bardotovou, jak před padesáti lety hovoří s reportérem BBC? Tohle i jiné zajímavosti z dějin televize lze najít na stránce projektu birth-of-tv.

Teprve nedávno jsem se dozvěděl o naskenovaných novinách a časopisech v online archivu, který nabízí Ústav pro českou literaturu ČSAV. Je to poklad nejen pro literárního historika, ale i pro laika pamětníka, který však musí vědět, co kde má hledat. Já jsem si například našel Kunderův poinvazní esej z roku 1969 Český úděl, na který pak odpovídal Václav Havel polemikou Český úděl? s otazníkem.

Rok 1968 jsem si připomněl i při čtení Poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ ze srpna 1968 v Literárních listech. Stránky s podpisy, které se tehdy přihlásily k heslu: Socialismus! Spojenectví! Suverenita! Svoboda! (zde, zde a tady.) bych někdy rád doporučil jako povinnou četbu všem mladým novinářům, kteří píší o naší minulosti. Snad by konečně pochopili, že činy minulé je třeba chápat vždy v dobových souvislostech, a že obsah slov se může v průběhu dějin měnit.

Jsou však také slova a myšlenky, které mají trvalejší hodnotu. Například když Karel Havlíček Borovský v nultém čísle Národních novin z dubna revolučního roku 1848 napsal:

“W době takowé rozhodné každý národ předewším dbáti musí sám o sebe, neboť se mu jen takowý osud dostane, jakého si sám zaslaužil statečností, wytrwalostí, podnikawostí a předewším duchem swým. Kdo prospí leniwě dobu, we které se dary rozdělují, tenť bez podílu odejde zústawen porobě a nízké služebnosti. Kdo sám w sebe doufá, tenť nejlepší podporu naleznul.“

A tak mě napadá – nespíme od roku 1989 leniwě už příliš dlouhou dobu?