Média znovu ve hře?

Na samém počátku peripetií s ustavováním nové vlády jsem upozornil na situaci před deseti lety, kdy politici zatahovali do svých koaličních jednání média. Tentokráte média nesloužila k vypouštění pokusných balónků jako v roce 1996 a vyjednávací návrhy se předkládaly partnerům nejdříve u jednacích stolů.

Nicméně včera, při debatě Paroubek – Topolánek v pořadu Otázky Václava Moravce, jsem získal pocit, že média jsou opět ve hře, tj. návrhy putovaly nejprve k veřejnosti prostřednictvím televize...

I když si myslím, že Jiří Paroubek je zdatnějším politickým harcovníkem než Mirek Topolánek, podle mého názoru se včera dopustil dvou významných komunikačních chyb.

Za prvé: sáhodlouze se vracel k ospravedlňování svého povolebního projevu stokrát provařenými argumenty, namísto toto, aby jako zkušený komunikátor překryl toto téma buď zajímavou odpovědí na položenou otázku, nebo nastolením nového tématu, nové agendy, která by dala zapomenout na jeho povolební úlet.

Za druhé: Několikrát napadl moderátora, že neměří všem stejně, což vyvrcholilo přímým útokem ve větě: „Ale, pane redaktore, vy tady nejste od toho, abyste mluvil za pana předsedu Topolánka, to si nechte pak někam na Janský vršek...“

Kdyby byl Jiří Paroubek soudný a velkorysý, uvědomil by si, že před měsícem (2.7.) to byl on, kdo vedle prázdné židle rezervované pro Mirka Topolánka mohl téměř celou hodinu prezentovat veřejnosti své názory, až to vyvolalo kritiku některých komentátorů, podle nichž se Moravec Paroubkovi podbízí.

A kdyby byl Paroubek světaznalý, věděl by, že tyhle televizní debaty nikdy nebudou absolutně spravedlivé, a také že mají jen omezený účinek. Záleží vždy na konkrétní komunikační situaci a také procentu nerozhodnutých, kterých – myslím – u nás po volbách ubylo, a kteří, znechuceni politikou, asi v příštích volbách volit nepůjdou.

Nedávno jsem na jednom semináři vyslechl referát, který popisoval, jak v předvolební debatě před posledními volbami v Řecku před dvěma lety to socialista Papandreu řečnicky naprosto vyhrál. Karamanlis přišel do studia nepřipraven, improvizoval, nebyl schopen zhustit myšlenku do stručných závěrů. Přesto pravice s Karamanlisem ve volbách zvítězila. Lidé zkrátka chtěli změnu, a na tom žádná debata nic nezměnila.

Také u nás voliči projevili touhu po změně, když nadělili více hlasů nelevicovým stranám. Tento fakt neovlivní ani Kubiceho aféra, ani sebevíce politických debat.

Za to, že přirozená touha po změně, následující po osmileté vládě sociálních demokratů, se výrazněji nepromítla do volebního výsledku, a že Paroubek stále ještě může doufat v setrvání u kormidla, za to může podle mého názoru jednak konzervativnost české populace, která se ke změnám jen obtížně rozhoupává, a také obavy před modrým ptákem starého vydání, který zatím nenašel sílu nabídnout program (a také politiky) s větší důvěryhodností.