Kdo dá víc
Částka 200 000 euro, kterou prý nabízela média za exkluzivní rozhovor s Nataschou Kampuschovou, vězněnou osm let ve sklepě domu svého únosce, znovu nastolila otázku, zda mají média za informace svým zdrojům platit, a zda je dobré, když tyto zdroje konkurenčně přeplácejí. V novinářské hantýrce se tomu říká žurnalistika šekové knížky.
Chce-li médium ulovit sólokapra, z ekonomického hlediska nelze nic namítat. Výši částky určuje očekávaný výnos investice. Například německé televizní stanici RTL přinesl středeční televizní rozhovor s Kampuschovou, vysílaný jen s hodinovým zpožděním po rakouské ORF, přes sedm milionů diváků a 23tiprocentní podíl na publiku v konkurenci třiceti volných nekódovaných programů.
Kolik RTL za interview skutečně zaplatila, je tajemstvím. Odhad: 150 000 euro. Vítězem bitvy o peníze a o diváky se však tentokrát nestala média, ale Natascha. Její mediální poradce Dieter Ecker, šéf čtvrté největší rakouské PR firmy, rozhodl, že veřejnoprávní televize ORF dostane interview zdarma, ovšem zisky z následného prodeje (kupovala i ČT) půjdou na konto Kampuschové a její nadace. Výhodné honorářové smlouvy uzavřel Ecker i s dalšími nositeli exkluzivity: s deníkem Kronenzeitung a týdeníkem News, takže celkový výnos z uzavřených kontraktů se dnes odhaduje na jeden milion euro.
Proti žurnalistice šekové knížky protestují hlavně finančně slabší média, která se cítí být odstavena od zdroje informací, jež by ráda poskytla svému publiku. Kromě toho se média vystavují nebezpečí, že je zdroj chtivý peněz uvede v omyl. V roce 1983 se německý týdeník Stern zesměšnil, když zaplatil vysoké částky za Hitlerovy osobní deníky, které se ukázaly být falsifikátem.
Ačkoliv žurnalistika šekové knížky je ve světě běžnou praxí, některé etické kodexy pro ni stanovují určité hranice. Například média by neměla platit pachatelům trestných činů, kteří chtějí jejich detaily zpeněžit. Některé kodexy dokonce zakazují získávat za úplatu informace od lidí placených z veřejných prostředků. Jak ovšem známo, šedivá je každá teorie …
Jak velké zpoždění?
Digitální televize. Rozhodnutí městského soudu v Praze, který vyhověl žalobě televize Nova a zrušil rozhodnutí o udělení šesti digitálních licencí z letošního dubna, se pro některé deníky stalo minulý týden zprávou číslo jedna na titulních stranách. Stále však není jasné, jak tento verdikt zpozdí začátek vysílání nových televizních programů a tím i celý proces digitalizace. Odhady se různí: od tří měsíců až po několik let. Pokud Rada pro rozhlasové a televizní vysílání na rozsudek pohotově zareaguje, mohla by platit první varianta a nové programy by spatřily světlo světa ještě se začátkem podzimní sezóny 2007.
První budou delší
Televizní zpravodajství. Večerní zpravodajská relace televize Prima změní od neděle 17. září název i vysílací stopáž. Namísto Zpravodajského deníku se od sedmi hodin večer budou vysílat 1. zprávy (vyslov: První zprávy), rozšířené natolik, že překryjí začátek Událostí České televize ve čtvrt na osm. Novým názvem chce Prima upozornit, že štafetu večerního zpravodajství začíná jako první. Zda se jí podaří diváky připoutat k obrazovkám, aby nepřepínali na ČT1, testovala Prima už v minulých dnech, kdy protahovala Zpravodajský deník nad rámec někdejší přísně dodržované čtvrthodiny.
TVP expanduje
Východní trhy. Pět nových tematických programů nabídne polská veřejnoprávní televize TVP, která minulý týden podepsala smlouvu o jejich satelitní distribuci se společností SES Astra. Budou to programy TVP Sport, TVP Rozrywka (zábava), TVP Film, TVP Historia a zpravodajský TVP Info. Kromě tří základních terestrických programů vysílala TVP zatím jen dva tematické programy: exportní satelitní kanál TVP Polonia pro krajany v zahraničí a kulturní kanál TVP Kultura. Nyní se počet veřejnoprávních televizních programů rozroste na deset. Tak velké ozšíření nabídky umožňuje TVP skutečnost, že počet televizních koncesionářů v zemi s 12 miliony televizních domácností je větší než v sousedních východoevropských zemích.
Loajální ke Kremlu
Ruská média. Minulý týden se potvrdily dohady, podle nichž se novým majitelem deníku Kommersant stal metalurgický magnát Ališer Usmanov, šéf Gazprominvestholding a miliardář, známý svými úzkými vazbami k Putinově vládě. Kommersant byl v Rusku posledním celostátním deníkem, který se nebál kritizovat vládní místa. Další nezávislé celostátní deníky Izvěstija, Nězavisimaja gazeta nebo Moskovskije novosti přešly v posledních letech do rukou polostátního Gazpromu nebo průmyslových skupin loajálních ke Kremlu.