Novinářská kauza na obzoru

Vše zdánlivě začalo včerejší tiskovou konferencí po zasedání vlády, na níž redaktor Českého rozhlasu Jan Hrbáček položil otázku: “Pane ministře, můžete, prosím pěkně, vyvrátit nebo potvrdit tu informaci, že v souvislosti s vyšetřováním úniku tzv. Kubiceho zprávy do médií je mi odposloucháván vaší inspekcí telefon?“

Ovšem ten začátek má datum 29.května, kdy pět dnů před parlamentními volbami v branně-bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny vypovídal ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice k bodu jednání „Informace ředitele ÚOOZ o prorůstání organizovaného zločinu a jeho propojení s některými politiky.“

Tentýž den večer web veřejnoprávního Českého rozhlasu zveřejnil naskenované stránky Kubiceho zprávy, které nemohly pocházet – což včera na tiskovce nový ministr vnitra Ivan Langer opět zdůraznil – z úmyslné indiskrece při jednání výboru, při které Ivan Langer, tehdy ministr jen stínový, odešel na záchod a nechal novináře Kubiceho zprávou listovat.

Přiznám se, že argumentace redaktora Hrbáčka, který zprávu od nejmenovaného – zřejmě policejního, ale možná i poslaneckého – zdroje získal, mi připadala poněkud teatrální. Když Hrbáček říká: „chtěl bych se zeptat, jestli proti tomuto podivnému způsobu fízlování nějakým způsobem zasáhnete, protože monitoring kontaktů novinářů mně přijde tedy dost estébácký,“ dere se mi na jazyk replika: „Čemu se divíš? Jsi přece novinář a zveřejnil si tajný dokument, jehož únik vyšetřuje státní zastupitelství.“

Je možné, že se od případu Kubice rozvine kauza, jejíž variantu znají na celém světě – jedná se o ochranu novinářského zdroje. Jedním z nejznámějších případů, které řešil štrasburský soud pro lidská práva byl Goodwin vs. United Kingdom, v němž novinář Goodwin vyhrál, i když se indiskrece týkala nikoli politiky, ale soukromé firmy. (V češtině je možné se o případu dočíst na webové stránce otevrete.cz).

A co se týče odposlechů, naposledy protestovali novináři v Německu nejen proti odposlechům, ale také proti prohlídkám redakcí, z nichž ta poslední se uskutečnila v redakci měsíčníku Cicero, který se dostal k tajnému policejnímu dokumentu o teroristovi Zarkávím. Blíže viz článek v heise.de. Novinář Bruno Schirra byl rovněž odposloucháván. Šéfredaktor Cicera podal stížnost k ústavnímu soudu, kterou německý svaz novinářů podpořil.

Otázka zní: zůstane jen u poněkud nechutné politické přestřelky Langer vs. Paroubek, nebo se tento případ stane předmětem vážné diskuse, která by vymezila novinářská práva a povinnosti, a která by pomohla alespoň trochu vyjasnit aplikaci českých zákonů orgány činnými v trestním řízení?