Povolební bilance
aneb Jak si Rada naběhla

Se zájmem jsem si poslechl dnešní rozhovor předsedy ČSSD Jiřího Paroubka s Martinem Veselovským na Radiožurnálu, v němž Jiří Paroubek oznámil, že jeho strana hodlá nejen žalovat ÚOOZ a TV Nova, ale chce si také stěžovat Radě pro rozhlasové a televizní vysílání na to, jak se chovala TV Nova v období před komunálními a senátními volbami.

Hlavním cílem stížností jsou reportáže TV Nova v pořadu Na vlastní oči, které vynesly na světlo světa korupci a manipulace při získávání státních dotací a peněz z evropských fondů za účasti členů ČSSD. Ta první reportáž s názvem Pět na stole v euro se vysílala 11.10. a nastínila základní kontury případu, do něhož byl zapleten i bývalý šéf kabinetu dvou sociálnědemokratických premiérů Zdeněk Doležel. V druhé reportáži vysílané 18.10., tedy dva dny před volbami, vystoupila neznámá osoba označená jako „člen násilnického gangu“, aby sdělila veřejnosti, že „tak jsme měli nastoupit my jako gang a pana Kubice zařídit, teda udělat tak jeho fyzickou likvidaci, aby to vypadlo jako sebevražda.“

(Pro úplnost dodávám, že po zatčení bývalé náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věry Jourové ve stejné kauze se těsně před volbami dostal na veřejnost protokol jejího výslechu, v němž se Jourová odvolává na to, že vyšetřovaný projekt společnosti Bono Publico podporoval i její nadřízený, bývalý ministr Paroubek. Doslova: „ ministr Paroubek mi nařídil, abych projektu intenzivně pomáhala, a také “ministr Paroubek na mě přímo tlak nevyvíjel, činil tak prostřednictvím svého asistenta p. Vlasty“. V případě deníku MF Dnes, který protokol zveřejnil, však ČSSD žádnou žalobu ani stížnost etické komisi Syndikátu novinářů neohlásil.)

Proč si myslím, že si Rada naběhla, a kdy a jak k tomu došlo? Podle mého názoru se tak stalo v okamžiku, kdy Rada začala hromadně zahajovat správní řízení pro nedostatek objektivity a vyváženosti podle paragrafu 31, odstavec 2 vysílacího zákona, který praví, že „provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace.“

Tím se Rada sama postavila do role arbitra ve vysoce citlivých záležitostech objektivity namísto toho, aby se snažila tyto stížnosti směrovat ven z Rady, ke Kodexu ČT, k etickým komisím, a zasahovat jen ve vážných a nesporných případech podpořených věcnými důkazy.

Co říci například správnímu řízení, které se vede jenom kvůli tomu, že ČT ve volebním studiu 3. června po uzavření volebních místností uváděla prezentaci povolebních průzkumů externí agentury, tzv. exit polls, jež se nakonec ukázaly být nepřesnými?

Co říci pokutě 100 000 Kč České televizi za to, že při vysílání diskusního pořadu Vedlejší efekty 9. července redaktoři ČT 24 umístili do titulkového řádku diváckých ohlasů nekomentovaný e-mail s názorem, že polovina chartistů byla napojena na Stb.

Co říci pokutě 100 000 Kč České televizi za jednostranně pojatou reportáž k Týdnu zdravotnického neklidu z 22. května, ve kterém dostala slovo pouze pacientka potřebující terapii po nádorovém onemocnění?

Co říci pokutě 400 000 Kč TV Nova za reportáž Nakapschováno v pořadu Na vlastní oči, opět z hlediska objektivity a nedostatku vyváženosti? V příkladech by se dalo ještě pokračovat: reportáž TV Nova Tramvaje na červenou, příspěvek Občanského juda Právníkova stvrzenka atd.

Já ty případy nehájím. Možná šlo skutečně o nekvalitní žurnalistickou práci. Jenomže nekvalita žurnalistiky bez zlého úmyslu (viz americký princip vyžadování přítomnosti "actual malice") by asi měla být postihována trochu jinak, než autoritativním rozhodováním Rady, navíc s možností obvinění z jeho možné subjektivity (viz okolnosti zvolení nové Rady po účelovém odvolání Rady staré, nebo zastoupení bývalých chartistů v Radě, které mohlo ovlivnit rozhodování o pokutě pořadu Vedlejší efekty).

Podle mého názoru by Rada měla zasahovat pouze ve vážných a vyložených případech, i když musím uznat, že na všechny výše uvedené kroky má ze zákona právo. Nehledě na to, že z judikátů zveřejněných na webu rrtv.cz vyplývá, že Rada uspěla v trestání neobjektivity u soudů v poslední době pouze u jediného případu, u něhož se redaktorka ČT v reportáži „Reforma má zelenou“ dopustila věcného pochybení.

Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva akceptuje potrestání pouze v případě evidentních věcných nepravd a lží, nikoli v případě názorové jednostrannosti, kterou by měla vyvažovat svobodná média jako celek.

A tak jsem nyní zvědav, jak si Rada se stížností ČSSD na TV Nova poradí. Ty reportáže se nezabývaly politikou, ale kriminální činností. Jejich načasování může být zjevné dle logiky Cui bono (nikoli Qui bono jak napsal Pavel Máša v LN, Jefim Fištejn v MF Plus, Jan Schneider v Euru). Ovšem jak dokazovat neobjektivitu, když Rada postrádá nástroje k tomu, aby zjistila, zda záhadný svědek hovořící o připravované vraždě Kubiceho měl či neměl pravdu?