zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
24.11.2006 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Večerníček – boj o diváky?
(Události ČT1 od ledna v 19:00)
O čem se na Kavčích horách šuškalo už několik týdnů, se nyní dostalo na veřejnost: Česká televize změní strukturu hlavních zpravodajských pořadů na ČT1, přičemž začátek Událostí se přesune z 19:15 na 19:00 hodin, tedy do vysílacího času, který měl hlavní zpravodajský pořad ČST od svého vzniku v roce 1956 až do května 1980. Tehdy se začátek tehdejších Televizních novin posunul na 19:30, aby se národu v příhraničních oblastech překazil zvyk pustit si v sedm hodin Československou televizi a pak v půl osmé přeladit na Rakousko.
Možná nebude na škodu připomenout, proč se od září 1997 začátek Událostí měnil z 19:30 na 19:15 hodin. Vedení ČT se rozhodlo předsunout Události o čtvrt hodiny před novácké Televizní noviny poté, co se v červnu 1997 spustil naostro výzkum sledovanosti s pomocí peoplemetrů. Výsledky peoplemetrového výzkumu nebyly pro zpravodajství ČT nijak příznivé. Zjistilo se, že přes osmdesát, ne-li dokonce devadesát procent diváků se zapnutými televizory v půl osmé sleduje Televizní noviny na Nově, přestože předchozí deníčkové a „face to face“ výzkumy vykazovaly pro ČT příznivější čísla. Lidé se zkrátka stylizovali, tvrdili, že se dívají na Události, ale ve skutečnosti sledovali Novu. ČT si uvědomila, že proti bulvárnímu zpravodajství Novy nemá šanci a proto raději uhnula.
Nyní se bude vysílací čas znovu měnit a jak se dalo očekávat, ozvali se první kritici. Martin Zvěřina ve včerejších Lidovkách pod titulkem Koho zklamal Večerníček si všímá toho, že „změna ve zpravodajství se také dotkne pořadu, který je pro Českou televizi profilový a unikátní, už jen tím, jak dlouho jej vysílá, a to nezmiňuji jeho reklamní potenciál“ a ve svém komentáři tvrdí, že ČT se „honí za sledovaností“, a že „křiklavým příkladem bezradnosti je rošáda se zpravodajskou relací.“
Kupodivu i Mirka Spáčilová v dnešní MF Dnes informaci o plánovaných změnách uvádí titulkem Televize bojují o diváky“, čímž setrvává v obecně rozšířeném názorovém paradigmatu o nezbytnosti komerčního soutěžení mezi soukromým a veřejným sektorem, namísto aby připomněla, že veřejný (veřejnoprávní) sektor vysílání má (nebo alespoň by měl mít) jiné cíle než sektor soukromý, a že velikost dat o sledovanosti nemůže být jediným kritériem hodnocení veřejné služby, jejíž podstata je ještě v něčem jiném, než ve shromáždění co největšího počtu diváků u jednoho jediného zábavného pořadu.
Pokud se zbavíme takového pohledu na věc a pomineme nesmyslnou diskusi o Večerníčku a nebohých dětských divácích, pak nám plánovaná změna nemusí připadat tak nelogická. Já ji chápu jako rozšířenou možnost nabízenou všem, kteří mají zájem o věci veřejné, a o televizní zpravodajství zvlášť. Je to nabídka těm divákům, kteří by rádi na věci pohlíželi z více úhlů, nejlépe konfrontací dvou zpravodajských relací, jedné z veřejnoprávního a druhé ze soukromého soudku.
Začnou-li Události v 19:00, budou je moci sledovat až do konce, a nebudou je opouštět v prostředku přepínáním na Televizní noviny TV Nova. Prodloužení Událostí, o kterém Martin Zvěřina napsal, že bude zředěním „už beztak řídkého zpravodajského „eintopfu““ může být pro diváky i přínosem. Například v tom, že se do primetime dostane i regionální zpravodajství, čímž Události přestanou být tolik pragocentristické.
Na druhé straně si troufám předpovídat, že celková sledovanost Událostí po změně vysílacího času zřejmě poklesne, takže jaký boj o diváky? Ten pokles nastane jednak proto, že se stopáž Událostí prodlouží. (V Top 10 na ČT 1 to vyhrávají obvykle nedělní Události ne proto, že by byly nejlepší, ale protože jsou nejkratší.) A dále proto, že Události se budou vysílat nejen proti zpravodajství Prima 1.zprávy, ale především proti nekonečné soap opeře Ulice na Nově, která získává stále širší okruh diváků.
Jenomže to, co Události ztratí na kvantitě, mohou získat na kvalitě. Z hlediska společenského významu někdy záleží nejen na tom, kolik lidí se dívá, ale také jakou strukturu příslušné publikum má. Hospodyňky připravující večeři budou asi i nadále dávat přednost Ulici, a pak budou pokračovat Televizními novinami na Nově, s tím se nedá nic dělat.
Nicméně pokud se podaří přitáhnout k Událostem pozornost společensky aktivního publika, které ve svém okolí následně vykonává funkci tzv. „opinion leaders“, názorových autorit, pak zpravodajství ČT vylepší své poslání veřejné služby. Konec konců podíl na publiku zpravodajství BBC také není většinový. (U zpráv v 18:00 je to kolem 27 procent, u hlavních večerních zpráv v 22:00 pak 21 procent sledovanosti typu share - viz zpráva Ofcom)
Předpokládám, že čtenář této úvahy se nyní zeptá: A co TV Prima se zpravodajstvím od 19:00? Nebude překrývání Událostí s 1. zprávami Primy něčím, co diváka chtivého zpravodajství ochudí. Do jisté míry ano, protože tento divák se bude muset rozhodovat, zda si zapne Primu nebo ČT1. Na druhé straně změna vysílacího času Událostí ČT1 může být pro Primu výzvou, aby se ještě více zamyslela nad svojí specifikou, a aby se nesnažila produkovat zhruba totéž, co její dva konkurenti, kteří do zpravodajství investují více prostředků.
Podle mého (dnešního) názoru měla ČT provést půlhodinový úkrok na sedmou hodinu už v roce 1997. Tehdy by si možná diváci zvykli snadněji než dnes. Jenomže po bitvě je každý generálem. Já do jisté míry Iva Mathé chápu, že v prostředí favorizujícím soukromé televize (psal se rok 1997, arbitráže Novy teprve přijdou) a pod sílící kritikou zpravodajství ze strany politiků nechtěl politickou sféru příliš dráždit, a proto do té konfrontace s Primou nešel.
V každém případě může být plánovaná změna po loňském startu ČT24 dalším krokem na cestě vedoucí ke zlepšování veřejné služby v oblasti zpravodajství. Ovšem za předpokladu, že se změní nejen vysílací čas a formát, ale také skladba a kvalita zpravodajství. Pak bychom se možná mohli dočkat i toho, že se divácká obec Událostí bude pomalu zvětšovat tak, že „koláč ČT1 19:00-19:30“ již nebude v tak propastné disproporci s „koláčem Novy 19:30-20:00“.
Možná je to jen moje „wishful thinking“, tj. přání vydávané za skutečnost. Ovšem na druhé straně, když Václav Moravec šel do konfrontace se Sedmičkou, kolik lidí věřilo, že z toho programového souboje vyjde ČT vítězně?