Hra o důvěru
(text sloupku pro internetovou stránku ČT24)

Média mají novou aféru: obvinění senátora, předsedy KDU/ČSL a místopředsedy vlády Jiřího Čunka z přijetí půlmilionového úplatku od realitní kanceláře HB Real. Pro informaci: firma HB Real se společně se vsetínskou radnicí v letech 1999-2001 podílela na privatizaci bytů, kterou od krachující vsetínské Zbrojovky vykoupilo město a následně prodávalo nájemníkům.

Obvinění vychází z faktu, že firma HB Real v únoru 2002 vybrala ze svého účtu 499 tisíc korun, a že o několik dní později Jiří Čunek sumu jen o málo nižší uložil na svůj účet.

Občan je nyní v médiích zásobován přívalem informací, jež každý den posunují jeho podezření směrem k jistotě, že korupce na vsetínské radnici je hotovou věcí. Celá aféra má však jeden háček. S výjimkou výpisu z účtů dodávají hlavní důkazy proti Čunkovi osoby, o jejichž nestrannosti lze pochybovat. Jde o bývalou radniční sekretářku či tajemnici Marcelu Urbanovou, která již vloni před volbami na Čunka cíleně a záměrně útočila, která se mstí, a která ho obvinila se sexuálního obtěžování a pracovní diskriminace, když - alespoň tak uvedla média vloni v září - nevyšel vstříc jejím podnikatelským plánům.

Komu máme nyní věřit? Jiřímu Čunkovi, který až do dneška svoje obvinění odmítá, požádal o zrušení imunity, a tvrdí, že je nevinen? Nebo médiím, podle nichž indicie o korupci jsou téměř nezpochybnitelné?

Ať už aféra skončí jakkoli, jedním z nevyhnutelných důsledků bude ztráta důvěry. Buď tu důvěru ztratí Jiří Čunek, což poznamená jeho další politickou kariéru. Nebo tu důvěru ztratí média, která až příliš směrovala aféru tam, kde ji chtěla mít, a nenechala si patřičný odstup od protičunkovských našeptávačů.

Svůj soukromý tip na konečný výsledek si zatím nechávám pro sebe. Nelze vyloučit ani tu neblahou možnost, že celá věc vyšumí do ztracena (promlčením, dodatečnu legalizací).

Vzpomínám, jak moje známá z USA, dítě českých emigrantů, absolventka dvou univerzit, mi vyprávěla o tom, že potřebuje sehnat v New Yorku někoho na hlídání dítěte, aby mohla jít do zaměstnání. Nabízela se i možnost, že si pozve českou ópérku, kterou načerno zaměstná. Při zvažování této možnosti však dodala: "Ale pak už bych se tady nikdy v životě nemohla ucházet o veřejný úřad. Už bych neměla čistý štít a někdo by to na mě mohl kdykoli vyhrabat."

Jsem zvědav, zda a kdy takto začnou uvažovat i naši adepti na veřejné funkce.