Vzhůru do Somálska

Procházeje právnickou fakultou, dostal se mi do ruky výtisk „časopisu hlásícího se k tradici laissez faire“ Terra Libera. Jako člověk, který se rád seznámí s názory všeho druhu, jsem si výtisk prohlédl, a při čtení článku „Co se stalo v Somálsku“ autora Jiřího Schwarze Jr. na mne dýchly vzpomínky z mládí čtyřicet let staré, tedy z doby, kdy západní levicoví intelektuálové obdivovali kulturní revoluce velkého kormidelníka Maa a učinili se nazpaměť citáty z jeho Rudé knížky.

To proto, že s tak vydestilovanou slepou vírou v samospasitelnost výchozích, převážně ideologických dogmat se člověk příliš často nesetkává. Kromě toho mě vždy překvapí, jak navzájem podobní jsou si rudí a modří gardisté, kteří mají tak krásné a jednoduché recepty na léčení neduhů tohoto světa.

Co nám sděluje Jiří Schwarz Jr. ve svém článku? Například to, že rozpad státu a šestnáct let anarchie, chaosu a klanových válek Somálsku vlastně prospěly, neboť neexistence státu „přivedla k životu do té doby prakticky mrtvý kapitalismus“. Asi není třeba pochybovat o tom, že ve srovnání s chaosem, do kterého země upadla po svržení diktátora Siada Barrého, se situace v Somálsku od té doby zlepšila.

Pod mezititulkem „Jde to i v anarchii“ najdeme tvrzení: „v Somálsku není vláda a stát, zato trh tam funguje lépe než jinde v Africe.“ Autor sice připouští: „Jak jsme již uvedli, trh by mohl jen těžko fungovat bez jakéhosi právního rámce. Bez existence státu byl ale jeho vznik ponechán trhu, tedy lidem.“ Jak Schwarz dále uvádí, řešení se našlo ve zvykovém právu prosazovaném v rámci klanů, jejichž vůdci úspěšně čelili až donedávna pokusům o vznik centrální správy. A právě tato centrální správa je Schwarzovi trnem v oku.

Článek totiž končí slovy: „Když nyní celý somálský příběh shrneme, získáváme zajímavý obraz: dlouhá léta to šlo bez státu a bez vlády. Dokonce tak, že Somálsko v mnoha oblastech předběhlo jiné africké země, jež centrální vládu měly. Pak se najednou krátce po obnovení státu tato země propadla do války a dokonce se stala sídlem islámských radikálů.“

Shrnuto a podtrženo podle Schwarze juniora, vedoucího Centra pro studium ekonomické svobody Liberálního institutu: Centrální vláda je škodlivá, bezstátí je prospěšné.

V textu to dokumentuje například „obrovským boomem“, který „zažily zejména telekomunikace.“ Zatímco dříve jen dva lidé z tisíce měly telefonní linku, dnes jich je dvacet pět, a kromě toho na tisíc Somálců připadá 63 mobilů, což je umisťuje na 11. místo z 41 subsaharských států.

Jeden odstavec stojí za doslovnou citaci: „Je zajímavé, že takový rozmach mobilních telefonů a radiového vysílání (98 rádií na 1000 obyvatel [zřejmě jde o rozhlasové přijímače, jinak by to byl blábol, pozn.mš], 4 rádia v období před rokem 90) nastal na území bez státu. Rozdělování a kontrola využívání frekvencí je totiž považováno za oblast, kde to bez státních regulací prostě nejde. Viditelně jde.”

Možná by nebylo od věci, kdyby Schwarz Jr. si tento revoluční poznatek nenechával pro sebe. Vždyť na základě jeho využití by například v USA mohli zrušit FCC, a kdyby se připojil také Ivan Langer a zrušil ČTÚ, státní rozpočet by ušetřil bezmála jednu miliardu korun.

DODATEK 26.3. Na tento text reagoval Jiří Schwarz Jr. polemikou na stránkách Liberálního institutu s titulkem Vzhůru do Somálska? Raději zpátky do školy...". Bohužel původní text článku Jiřího Schwarze, na který jsem reagoval, je na internetu zatím nedostupný. Odkaz na něj by znemožnil používat panu Schwarzovi věty typu: "A část citovaná panem Šmídem ve skutečnosti zní:", které naznačují, že jsem snad některé citace uváděl nepřesně. (Odkaz doplněn 26.3 odpoledne zde.) Za přesností svých citací si stojím, zatímco pan Schwarz Jr. by asi měl dost potíží doložit, že to, co prohlásil o rozdělování a kontrole využívání frekvencí, je totožné s tím, co napsal nositel Nobelovy ceny Ronald Coase. Coase totiž nezpochybňoval nezbytnost existence FCC, ale její tehdejší postup při udělování licencí.