| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 23.4.2007 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Mediální Krumlov po sedmé – v hlavní roli Nova
Netušil jsem, že když mě – zcela náhodou – odchytil redaktor a režisér Pavel Chalupa ve středu 4. dubna před vrátnicí České televize, že moje natočená slova se dostanou do úvodního dokumentu 7. Českokrumlovské mediální konference. Dík patří jejím pořadatelům, že si průběh konference může každý dodatečně poslechnout.
V časové tísni pracovních povinností jsem stačil vyslechnout pouze vystoupení ředitele Novy Petra Dvořáka a následnou diskusi. Přestože se o návrzích Novy popsalo už hodně papíru a digitálního prostoru, bylo dobré, že jsem si je mohl poslechnout v originále. Jak uvedl Petr Dvořák, „konečná realita bude možná jiná“, ale podle představ Novy by přechod na DVB-T měl vypadat asi takto:
Dále Dvořák navrhl, aby po přechodném období (2010?) přešly všechny multiplexy na MPEG4, Nova by pak vysílala i v HDTV. Jak jsem z Dvořákova vystoupení pochopil, Nova se přechodu na digitál aktivně zapojí jedině tehdy, když se budou plnit její dva základní požadavky – penetrace a pokrytí. S pokrytím digitálním signálem by snad nemusely být tak velké problémy, jenomže kdo zajistí takovou penetraci obyvatelstva set-top-boxy, aby to Nově vyhovovalo? Jak velká by měla být? To jsou otázky pro budoucnost.
V živé diskusi po Dvořákově referátu padalo mnoho bonmotů, například: „digitální želená opona Novy“ (Martin Mrnka ZET1), „Petr Dvořák – dobrý žák Vladimíra Železného“ (Jiří Balvín – Óčko), „když Nova jako nevěsta (metafora P.Dvořáka) nechce jít do sňatku s TPP, pak mají všichni ostatní sexuálně abstinovat?“ (Petr Štěpánek – ČTÚ).
Zajímavá byla rovněž diskuse na téma rychlého zavedení MPEG4 a HDTV (Štěpán Kotrba, Pavel Dvořák z ČTÚ, David Stádník, Vladimír Mlynář, Pavel Hanuš z ČT a další), ze kterých vybírám:
Ta konference byla asi velice užitečná pro tříbení názorů, určitě víc, než ta předešlá vloni v listopadu, kdy se všichni rozcházeli se slibem, že se nějak dohodnou. Teď je alespoň známo, o čem to dohadování bude.
Z široké nabídky dalších referátů jsem si pak ještě vybral ten, ve kterém prezidentův tajemník Ladislav Jakl hovořil o regulaci. Jako obvykle podnítil rozsáhlou diskusi, v níž mě zaujalo, jak Jakl, který tak horuje pro absolutní svobodu všech proti všem, neváhá autoritářsky rozhodovat, kdo je a kdo není kvalifikován pro demokratickou diskusi. Viz jeho názor, že „člověk, který použije termín, že je něco znetvořeno zájmy, je téměř diskvalifikován z debaty.“
Přitom Václáv Žák Jaklovi trpělivě vysvětloval, jak chápat svobodu ve vyspělé demokratické společnosti, a že on svojí (z mého pohledu možná ne příliš šťastnou) formulací pouze chtěl říci, že informace v médiích by měla nésti visačku svého autora, a že by nemělo docházet k jejímu pokoutnímu deformování politickým nebo ekonomickým spindoktoringem.
To ovšem bylo zřejmě nad možnosti Jaklova chápání, jemuž se evidentně žije lépe ve světě vydestilovaných sloganů typu „svobodu potřebujeme pro sledování svých zájmů, pro sledování svého štěstí,“ než ve světě praktického života, v němž je třeba někdy rozhodovat, zda naše zájmy jsou z hlediska našich spoluoobčanů ještě legitimní. Vždyť masový vrah ve Virginii neučinil nic jiného, než to, že sledoval svůj vlastní zájem, o němž byl zcela určitě přesvědčen, že na něj měl právo.
Vím, v mojí argumentaci je trochu demagogie, ale jak jinak diskutovat s demagogem, pro něhož je jakákoli regulace násilím, a pro něhož i povinná školní docházka je nestandardním omezováním spontánní lidské činnosti (zaregistrováno při diskusi v Krumlově v listopadu 2005).