Spor o Evropu a nevyužitá šance

Koncem týdne, ve čtvrtek a pátek 21.-22.6., zasednou v Bruselu prezidenti a šéfové vlád členských států EU, přičemž jedním z bodů jednání tohoto summitu EU bude otázka, jak dál s neúspěšným projektem evropské ústavní smlouvy, které se teď namísto euroústava bude říkat eurosmlouva.

Ještě vloni, před německým předsednictvím Rady EU, se objevovaly návrhy, že ústavní smlouva by se měla oprášit a pozměnit tak, aby její přijetí, ratifikace, případně všelidové hlasování se daly ukončit v roce 2009, současně s volbami do Evropského parlamentu. Nyní je tento projekt opět na stole, čehož si dříve než redaktoři hlavních českých médií všiml náš čelný euroskeptik, jehož komentář v HN před týdnem odstartoval sérii polemik.

Není účelem této glosy polemiky mapovat či komentovat. Spíše mi jde o to ukázat, jak naše média hlavního proudu vysvětlují svým čtenářům, posluchačům a divákům spor, jehož řešení bude mít pro naše životy zcela určitě zásadnější význam, než to, zda „Anička“ Barbora Š. je normální či vyšinutou osobností.

Polsko vedeno bratry Kaczynskými chce torpedovat jakýkoli pokrok či korekci evropské integrace, pokud se eurosmlouva nevrátí k výsledkům summitu v Nice v roce 2000, který dává Polsku váhu 27 hlasů, když hlasy mnohem většího Německa, nebo Francie či Británie váží 29 hlasů.

V této souvislosti bych očekával, že média hlavního proudu využijí přitažlivost sporu k vysvětlovací kampani o tom, jak se v Evropské Unii rozhoduje, a to nejen v Radě EU při hlasování kvalifikovanou většinou, ale třeba i ve vazbě na vzájemné vztahy institucí, jak jsou Komise, Parlament, Rada.

Bohužel, čtenář chtivý detailních informací o konfliktu Polsko versus EU dnes dostal nejpodrobnější vysvětlení podložené čísly jen v Haló novinách pod titulkem „Klíčovým sporem na summitu EU rozdělení hlasů v Unii“ (podle monitoringu Newton, neboť na internetu článek chybí).

Přes poměrně značný prostor, který problému věnovala veřejnoprávní média rozhlasu a televize, stále zústává v médiích jisté informační prázdno, v němž pojem jako „dvojí většina“ (systém navrhovaný euroústavou) zůstává bez vysvětlení, podobně jako „odmocňování obyvatel“ (navrhované Polskem). Toto vakuum pouze částečně zaplnil komentář Petra Zavadila O druhé odmocnině z Polska, který odkazuje na úvahu britských Financial Times Odpovědi na evropský matematický problém.

Ačkoli Lidové noviny věnovaly budoucímu zasedání Evropské rady dnes celou stranu „Téma“, více se zde dozvíme o postojích, méně o podstatě problému. Nevěřím, že by přemýšlivý čtenář nebyl ochoten studovat podstatu sporu, včetně nezáživného popisu rozhodovacích procedur. Obávám se však, že jakmile bude po zasedání Rady, a spor zastíní jiné události, osvěta o fungování EU opět nebude nikoho zajímat. Škoda. Média měla šanci rozšířit naše evropské obzory, kterou zatím nevyužila.

P.S. - Aniž bych chtěl radit, myslím, že by nebylo na škodu někdy naši veřejnost seznámit s tabulkou váhy hlasů v Radě EU i ve Výboru regionů a dalších institucích. Náš čtenář by se tak dozvěděl, že i nám dohoda z Nice přidává více, než bychom podle počtu obyvatel měli mít. Speciálně pro informace o EU je zřízen český webový server euroskop.cz. Mohu doporučit také novinářský server eu4journalists.com.